Lucie Výborná milostné dopisy „Haló, signorina, tady už nemůžete zůstat! Zavíráme…“ usmívá se rozpačitě strážce domu. Stojím v průchodu slavného Juliina příbytku, vysoko nad mou hlavou je legendární balkon a vítr tu šeptá všechna přání, která si přečetl nalístcích, co na stěně v průchodu nechali milenci z celého světa. „Milá Julie, zařiď prosím, ať se vrátí, nemohu bez ní žít…“ „…lásko, chci dýchat stejný vzduch a chodit po tvých stopách…“ Možná vás do Verony přilákal právě příběh nešťastných milenců. Po chvíli ale zjistíte, že Malované město, jak se mu pro velké množství fresek na domech říkalo v době největšího rozkvětu, nabízí daleko víc. Spanilá Verona je plná úzkých uliček, skrytých paláců, kostelů a balkonů možná daleko krásnějších, než je ten Juliin... Toulat se tu je naprosto božské a zabloudit skoro nemožné: Římané založili pevnou strukturu města už ve druhém století před Kristem. Pravidelně ubíhající ulice, Forum a Decumanus čili hlavní třída však nejsou zdaleka jedinými zdejšími skvosty. Na Piazza Bra uvidíte nejzachovalejší a největší římskou památku vůbec: L´Arenu. Ukažte ji někomu na fotce a řekněte, že je to slavné římské Koloseum… pokud to nebude rodilý Ital, nechá se nachytat. Když amfiteátr ožije (jako při vystoupeních Roberta Benigniho, papeže nebo Bruce Springsteena), je to nepopsatelný zážitek. Arénu zaplní dvacet tisíc lidí, každý drží v rukou hořící svíci a i těsně před začátkem představení tu panuje naprosté ticho. Sedíte na stupních, na kterých se sedělo už v prvním století našeho letopočtu. Slavní Scagliové, Benátčané, bohatí, chudí... a vy si najednou za svitu tisíců svíček ve vteřinovém tichu uvědomíte, že jste jejich pokračováním. Jste součtem jejich umu, zkušeností, lásek, tvořivosti i fantazie… Sotva vám tohle proběhne hlavou, rozsvítí se reflektory a vprostřed obří arény se objeví malý velký Roberto Benigni. Božská komedie může znovu začít. Aréna pamatuje všechno: gladiátorské zápasy, upalování, boží soudy, divadelní představení, turnaje, trhy a dokonce býčí zápasy. Verona je kulturní město a od dubna do září žije amfiteátr operou, činohrou i velkými koncerty. Stejně famózním zážitkem ale je posedět na jeho stupních, i když se zrovna nehraje. Ze samotného vrcholu máte nádherný rozhled na celou Piazza Bra i na nekonečné cihlově červené střechy okolních paláců. Verona má oproti slavnějším sestrám, jako jsou třeba Benátky, obrovskou výhodu: i když je bezesporu hodně navštěvovaným městem, nedoléhá tu na vás stres turistiky ani návaly obřích výprav. Krásná Verona si žije svým tempem, do kterého je dobré vplout a podlehnout jeho podmanivosti. Probudit se kolem deváté, jít si prohlédnout pár pamětihodností, nezmeškat bohoslužbu v kostele, odpoledne se projít po korze, v podvečer si dát sklenku prosecca v pouliční kavárně, vychutnat si dobrou večeři – a pak se vmísit do davu před Osterií a ochutnávat víno z místních vyhlášených oblastí: Valpolicella a Soave. Auto nechte za hradbami – nejen kvůli vinařským požitkům, ale i proto, že malé centrum je ideální pro pěší prohlídku. Některé části jsou navíc pro auta úplně uzavřeny. Od arény se vydejte na Piazza delle Erbe. Historickým korzem Porta Borsari se dostanete tam, paralelní nákupní třídou Via Giuseppe Mazzini zase zpět a obojí je zážitek. Corso Porta Borsari uchvátí staromilce, obdivovatele historie, architektury a detailu. Přesvědčí vás, že se vyplatí dívat vysoko na fasády domů, balkony plné květin, fresky, benátské sloupy i gotická okna... To, jak šel čas, asi nejsilněji pocítíte na náměstí Erbe, asi nejkrásnějším v celé Veroně. Za dob Římanů tu bývalo Fórum, a tudíž se tu odehrávaly nejdůležitější politické i ekonomické události. Náměstí zůstává centrem dění i dnes, byť v trochu pozměněné podobě. Než se zastavíte na skvělé capuccino, přesvědčete se na vlastní oči, že se v šestnáctém století říkalo Veroně Malované město plným právem, a prohlédněte si dům Mazzanti plný nádherných fresek. Vůbec celá řada domů, vedoucích až k 83 metrů vysoké věži Lamberti, stojí za prostudování. Piazza delle Erbe má neskutečné množství dominant včetně fontány Paní Verony a Paláce Maffei, impozantní barokní stavbu se sochami šesti bohů na vrcholu průčelí. Na vysokém sloupu před palácem spatříte symbol nadvlády Benátčanů: lva sv. Marka, který připomíná připojení Verony k benátské republice v roce 1406. Věž Lamberti, radnice a obchodní palác z roku 1301 jsou pro Veronu hodně typické, zejména střídáním cihlových a pískovcových vrstev, které na fasádách vytvářejí různobarevná pole a pruhy. Vedle radnice si všimnete oblouku s nezaměnitelnou dekorací – přímo v arkádě, vedoucí na sousední náměstí Signori, visí velrybí žebro. V sedmnáctém století byly prý v okolí lékárny a tahle nezvyklá věc na ně měla upozornit; jsem ale přesvědčena, že existuje mnoho dalších legend a vysvětlení, proč byl obrovský kytovec na kost ohlodán... Když už jsme u jídla, toho bylo na náměstí vždycky dost – odnepaměti se tam totiž konají trhy. Dnes tu koupíte kromě ovoce a zeleniny také pizzu, focacciu, sýry, nejrůznější občerstvení i suvenýry. Celé náměstí zakrývají velké slunečníky trhovců nebo kaváren, ale v neděli je rázem všechno jinak. Stánky zmizí, kavárenské stolky zůstanou jen po jedné straně, jinak je tu prázdno. Všechno je připraveno na sváteční den. Místní obléknou vycházkové šaty a vydávají se na korzo. Celý svět se potkává na Piazza delle Erbe. klepnout na foto Montekův slib nad hrobem milenců „Do příštích časů vpluje Verona jak loď, kde stěžněm bude památník milenky na smrt věrné mému synu: postavím zlatou sochu Juliinu...“ To jsou slova strhujícího finále Shakespearova příběhu o věčných milencích. Slova, která Veronu jednou provždy proměnila v hlavní město lásky. Potkáte tu spousty párů, které projdou průchodem Juliina domu nedaleko Piazza delle Erbe a postaví se pod slavný balkon. Uvidíte nešťastného puberťáka, který na koleně smolí svou prosbu pro Julii a o chvíli později vzkaz přilepí žvýkačkou na zeď, kde už se třepetají stovky vyznání, výkřiků i žádostí o pomoc s nenaplněnými city. A pak je tu splněný slib starého Monteka: pod balkonem stojí socha Juliina. Většina zamilovaných se jí touží dotknout, protože prý dokáže splnit milostná přání. Nejčastější otázka pragmatičtějších turistek ovšem zní: „A nemáte tu také Romea? Jak to ale bylo se slavnými milenci doopravdy? William Shakespeare svůj příběh publikoval v roce 1597, ale historie sahá dál. V Itálii tutéž historii sepsal už před slavným Angličanem Luigi da Porto. A ve Veroně se vám začne zdát, že možná nejde o pouhou smyšlenku… Když si prohlédněte Juliin dům (a vy, dámy, směle vystupte na balkon), můžete pokračovat k Romeovu; dělí je jen pět minut chůze. Poslední stopou po nešťastných milencích je Juliina hrobka – Tomba di Giulietta – v kryptě pod kostelem San Francesco al Corso na Via del Pontiere. Kamenný sarkofág leží v trochu ponurém, ale nesmírně působivém prostředí. Pak už nezbývá než usednout v kavárně a poslouchat, jak vám Romeo šeptá: „Krásou tváře zahanbíš hvězdy jako úsvit lampu v záři tvých očí na nebi budou si ptáci myslet, že je den, a začnou zpívat…“ Soave: požitky za hradbami Asi dvacet kilometrů od Verony najdete Soave, městečko za hradbami, ležící ve světoznámé vinařské oblasti. Už jen cesta k městu s dominantním hradem na vrcholku kopce je zážitek: všudypřítomné vinice a tu a tam vzrostlé cypřiše či kultivovaná stromořadí předznamenávají dobře ukryté středověké vily, kostely a vesničky. V Soave se nejdřív vydejte úzkou uličkou nahoru na hrad: cestou se můžete těšit z pohledu na staré paláce včetně justičního z roku 1375 nebo Palazza Cavalli. Středověké město je obehnané dvěma kilometry hradeb, které si nejlépe prohlédnete přímo z vrcholku hradu. Na třetím nádvoří můžete prozkoumat zrekonstruovanou obytnou část paláce se všudypřítomným psem držícím erb se žebříkem. Z hradeb už také uvidíte slavné vinice, předzvěst požitků, za kterými se do Soave jezdí nejvíc… Valpolicella – umění žít „Červené Recioto je sladké jak tvůj polibek a opojné jak tvé oči. A barva? Tmavě rudá jako krev, co se mi vžene do srdce, když mě objímáš...“ Fakt je, že jen se ho napijete, jdou na vás filozofické, básnické nebo státotvorné myšlenky. Ovšem kde jinde, když ne zde, je třeba ochutnat jeden z nejslavnějších vinařských krajů Itálie. Do Valpolicelly pojedete strávit mírně lenivý až poživačný den – navštívit alespoň dvě vinařství a také nějaké vily, které tu zůstaly ze zlaté doby Benátčanů. Nádherná je Villa Serego v San Pietro in Cariano, nebo nedaleká Villa Giona stojící uprostřed parku v italském stylu. I tam vám rádi za šumění fontány v klidu a tichu barevného listí a soch z bílého mramoru naservírují skvělé víno, ale jistě se vyplatí zajít si přímo k vinaři. V rodině Tommasi už vinaří čtvrtá generace a jak mi potvrdil Pierangelo Tommasi, vlastně už to ani jinak nejde. Tommasiové pěstují hlavně odrůdy Corvina, Rondinella a Molinaro a z nich potom produkují tři denominace: Valpolicellu, Amarone a Recioto. Ochutnávku event. nákup posledních dvou jmenovaných si rozhodně nenechte ujít. Recioto je hedvábně sladké a někdy může až připomínat portské, zatímco Amarone kvasí až do úplné suchosti, je poměrně vysoce alkoholické a jak název napovídá: jemně nahořklé. Když u Tommasiů sáhnete po Amarone Classico, rozhodně nebudete litovat. Až za zimního večera provoní celý váš byt jeho neopakovatelná vůně, budete možná litovat, že jste neměli u auta větší kufr. klepnout na foto Návrat do Verony Lehce omámeni nejen skvělými víny, ale také krásou přírody, vracíme se do Verony. Protože Verona je místem, kam se prostě vrátit musíte. Nestihli jsme obdivovat její kostely – nejslavnější je asi San Zeno Maggiore, který patří mezi nejzdobnější románské kostely v Itálii. Je tu Sant´ Anastasia a také známý veronský dóm Santa Maria Matricolare s kouzelným Tizianovým Nanebevzetím. Místní galerie jsou jistě nesmírně bohaté, ale prohlédnout si obraz Paola Veronese nebo Tintoretta přímo v kostele, pro který byl namalován, tomu se asi vyrovná jen máloco. Sedím teď na druhé straně řeky Adige na stupních starého římského divadla a dívám se na hlavní město lásky. Jakoby lidé, co tu žili před stovkami let, odešli právě před chvílí…a otázkou je, zda vůbec odešli. Holič, který ráno zametal před svým krámkem a starší dáma, aranžující čerstvé růže na pět stolků své malé kavárničky, tu přece byli už před dvěma sty lety. Také oni dělají Veronu. A možná jsou to oni, kteří způsobí, že si už po jednom dni připadáte, jakobyste sem vlastně patřili. Verona vás neokázale přijme, omámí svou skromnou krásou a pak vás pohltí. A stát pod jejími balkony je božské, i pro člověka zmámeného láskou. VeronaCard: Třídenní city kartu koupíte za 16 eur. Rozhodně se vám vyplatí: v ceně máte vstup do kostelů (pozor, platí se skoro všude!), arény, všech galerií a používání městské dopravy. Více na www.veronacard.it Restaurace: Ristorante 12 Apostoli, Corticella S. Marco, 3 Rodinná restaurace s tradicí od roku 1900 je sice dražší, ale zážitky a požitky tomu plně odpovídají! V neděli večer a v pondělí mají zavřeno. Dal Duca, Via Arche Scaligere, 2 Tady to mají rádi místní! Typická veronská kuchyně, jídlo skvělé, ceny lidové. Otevřeno denně kromě neděle a úterního poledne. Ochutnávky vín: Tommmasi, Pedemonte di Valpolicella Rodinný podnik zpracovává výhradně hrozny ze 135 hektarů vlastních vinic. Pod rukama čtvrté generace vinařů rodiny Tommasi vznikají vynikající vína Valpolicella Amarone a Recioto Rodina a její um zraje doslova jako víno – návštěva i nákup se vám vyplatí! Tel. +39 045 770 1266, www.tommasiwine.it Oblast Soave na www.stradadelvinosoave.com najdete seznam cantin – vinných sklepů, kde ochutnáte místní vína – i tipy na levné ubytování. Cantina di Soave, Viale Vittoria, 100, Soave Ochutnávejte přímo u zdroje! Zkuste hlavně Il Recioto di Soave, zlatavé víno blížící se dezertním. www.cantinasoave.it