Richard Jaroněk Unique Nature Unique Nature znamená unikátní nebo chcete-li jedinečnou přírodu. Jak lze jinak nazvat tu nejdokonalejší harmonii tvořenou milióny živých tvorů a organismů? Tu pestrou škálu barev a tvarů, pro kterou by i ten nejbizarnější fantasta hledal pojmenování. Někdy drsné a nekompromisní prostředí dávající šanci na přežití jen tomu nejdokonalejšímu a nejsilnějšímu nám připadá až moc kruté. Rostliny zabírají holá místa a naopak ustupují před smrtícím pískem. Zvíře uloví slabší, aby v dalším okamžiku posloužilo jako potrava. Tato rovnováha je však vážně narušena a otázkou je, zda ta‘ dokonalá příroda, která stvořila na naší planetě vše živé a dokonalé, dokáže obstát v posledním a rozhodujícím souboji. S tím největším predátorem, který kdy obýval Zemi – člověkem,“ vysvětluje valašský patriot z Vizovic (narozen v roce 1969), kterého přitahuje především „mokrý vesmír“ pod mořskou hladinou. V posledních letech ho potkáte nejčastěji na jihu Afriky, kde tráví několik měsíců v roce. Napsal několik knih, jeho výstavy velkoformátových fotografií putují republikou, pravidelně beseduje a publikuje v časopisech, spolupracoval na natáčení řady dokumentů, ve filmu o tygřích žralocích Relax don´t do it! režiséra Miroslava Hrdého je hlavní postavou. Ocenění za své fotografie získal nepočítaje. lidé zvířata klepnout na galerii „Měl jsem období své fotografické touhy a hledal jsem jednu murénu za druhou. Jak jsem se nemazlil s těmito zubatými potvůrkami, ponor mě nebavil. Pak manty, velryby, velrybí žraloci či závodit s delfíny a želvami. Následovala práce v Patagonii s kosatkami, rypouši sloními a lachtany. Osudovým se pro mě stal rok roce 2000, kdy jsem se zúčastnil projektu Steva Lichtaga Carcharias – velký bílý, kdy točil první film bez ochranných klecí. Můj život podmořského fotografa se radikálně změnil. Žralok je pro mě od té chvíle pojem, bez těchto nesmyslně pronásledovaných a vybíjených tvorů si svůj život nedovedu představit. Tuhle monumentální parybu jsem nepřestal obdivovat, a čím více mám s ním zkušeností a snímků, tím mi připadá tajemnější. Tygří žralok patří do výčtu dalších zubatců a lokalita v okolí Durbanu se stala mou druhou domovinou. Ponory, které v této lokalitě plánuji, jsou extrémní a jistě i drsné. Nebyl problém mít okolo sebe pět a více ‚tygrů‘ a k tomu i padesát útesových žraloků. Tohle se v posledních letech bohužel radikálně mění.“ mořský svět klepnout na galerii A jak vidí Richard Jaroněk budoucnost? „Život v divoké přírodě mizí tak závratným tempem, že za pár let se už jen budeme dívat na archiv snímků a vzpomínat na to, co kdysi bylo. Moje vize je, že nejdéle vydrží v mořích život u pólů v chladných vodách a tam mám v plánu jezdit.“