Tvorba z cest Postava příběhu, Patrik, pražský pankáč potetovaný pentagramy, provrtaný piercingy, pár pátků při pivě přemýšlel, proč právě poctivá práce přináší pramálo peněz. Prožil poměrně příšernou pubertu. Potulování, příživnictví, podvody, pak přišly pasťáky. Partička poďobaných pubescentů pravidelně přepadávala prodejny potravin. Před Plzeňskou pivnicí padla políčená policejní past. Patrikovu partu polapili, přestože proslavený Procházka, převážející pytle plné peněz, policii pláchl. Policisté přečetli Patrikovi pět paragrafů, prý potrestáníhodný přečin proti právu. Patrik podepsal protokol, podělaný představou pardubické polepšovny proslavené povinnou prací. „Půlrok plný papírových pytlíků? Pche!“ přemýšlí poďobaný Patrik. Pláchnu policajtům podoben Procházkovi. Pár peněz poskytne příležitost potulky. Polsko? Plné Poláků! Pákistán! Pákistán plný plnovousých pěstitelů protizákonného pokouřeníčka, příležitostných partyzánů! „Praha přece potřebuje pokouřeníčko,“ přemítal Patrik. „Přivezu pytel pokouřeníčka, prachy potečou proudem!“ Prohrabal prarodičům přihrádky, posbíral pozastrkované pětistovky, pak posbíral pár prošoupaných ponožek, pytel po prastrýci Pěnkavovi, přibalil proděravělou pokrčenou péřovou přikrývku. Patrik pomalu procházel pražským Prosekem, pytel přes pravou paži. Po poledni poprvé poletí, paráda! Postál před poloprázdnou prodejnou plazmovek, pozoroval puštěný první program: právě probíhal první poločas posledního přáteláku Prezidentského poháru. Paříž proti Petrohradu. Prodavač počal přepínat programy. Po pódiu ponejprv poskakoval Pokondr, prozpěvovali přiblblou písničku pro primitivy. Prodavač přepnul. Potetovaný požárník právě pustošil poctivost pěkné policistky. Prý panny. Prosila, plakala, panikařila. „Pá, Praho. Počkej, přejde pár pátků, přivezu pytel prášku. Prachy pak potečou proudem…“ Po pěkné porci přestupů Patrik poněkud prudčeji přistál. Po pákistánsku. „Panečku, Pákistán!“ pronesl potichu Patrik. Patrik předložil pas. Paštunský policista Patrika prohlížel přísným pohledem. „Počkej Patriku,“ povídá. „Polední pauza, potřebuji pětkrát pomodlení.“ Po pauze policista podškrábl podpisem pomačkané papíry. „Pas platný Patriku, pokračuj,“ pronesl policista. „Před Pešavárem pozor! Po Pákistánu pobíhají pomatenci převázaní pumama. Proto pozor především podél prostranství plných poutníků. Pohraničím procházejí podivné partičky. Přepadávají pocestné, pokuřují, pak pomateně pálí po prachatých příchozích!“ Patrik pobledl. Popadl pytel, prošel poměrně povrchní prohlídkou, pak před příletovou přepážkou pokynul převozníkovi. „Před Paštú Palace, prosím!“ „Pět pětek, pane!“ Patrik podal požadované peníze. Přijeli před Paštú Palace. Patrik potřeboval pořádnou porci pizzy. Pákistánci, především Paštunové, papají pouze placky posypané pálivou paprikou. Po pozření pálivé placky přichází potíže. Především pekelně pálí prdelka. Při porovnání pákistánských pelechů pojednou Patrikovi připadají pražské paneláky parádní. Pákistánské příbytky příšerně páchnou. Plachým Pákistánkám Patrik připadal podivný. Polekaně před poďobaným Patrikem prchaly. Před Paštú Palace postavila panamerická petrolejářská pobočka patnáctipatrový prosklený pavilon. Plánují projekt přepravy paliva přes pákistánské pohoří. Pákistánci prý potáhnou potrubí přes písečné přesypy po perskou přečerpávačku. Poté palivo poputuje parníkem přes Panamský průliv. Pak petrolej pohltí prehistorické pětimetrové pensylvánské Plymouthy. Prozradím publiku předem pointu. Patrikovi páchla poctivá práce. Posedával po pákistánských putykách, popíjel, pokuřoval, poslouchal příběhy přísedících. Postupně přijal podobu Palestince. Pak poztrácel peníze, prošívanou péřovou přikrývku, pas. Pokouřeníčko působilo Patrikovi potěšení, pocit pohody. „Pár pukanců,“ pravil Patrik, „pak přeperu polovinu pákistánských Paštunů,“ pobrukoval pomateně pod plnovousem. Pátečního podvečera přisedl před Patrika plešatý páprda. Poručil pivo, plechovkový Primus. Povídal, povídal, povídal. Pořád plkal. Prý přiletěl přes Pamír, právě přistál, plánuje pár pátků putovat Pákistánem. Pracuje pro Pákistánce Parvíze. Profesionálně přes pohraničí pašuje prvotřídní pokouřeníčko. Povídal Patrikovi pozoruhodný příběh. Portugalec Pedro Pereira polkl pár prezervativů plných prášku. Později prezervativy při prudkém pohybu praskly. Ponejprv Pedra Pereiru přepadl palčivý pocit, pak postupně polila prázdnota. Prášek prožíral pobřišnici. Pak přišlo peklo. Pěna podél pusy, prázdný pohled. Prostě průšvih. Profesionální pomoc přišla pozdě. Parťáci připravili plytký příkop, pak padlého pašeráka přenechali poletujícím plešatým ptákům. Před půlnocí pod plechovým přístřeškem před Patrika přisedl pistolník Parvíz, prachobyčejný parchant, pasák přítulných paštunských prostitutek, prolhaný podvodník, profesionální policejní práskač. Pašoval pervitin, prosperoval. Parvíz postřehl Patrikovu potřebu peněz: „Pojď Patriku, přijmi pobídku.“ Patrik pozvání přijal. Příští pondělí poprvé přešel přes příšerně prudký průsmyk. Paštunská příkrá políčka před Pešavárem pokrýval pouštní prach. Přes poklidný potůček protékající prokvetlou plantáží přeletěli pestrobarevní ptáci, parádní podívaná! Pohoda po příšerném plahočení. Patrik postál, pozorně pozoroval pomalu plachtící ptáky. Paprsky palčivě píchaly. „Pěkné,“ pochválil Patrik pohádkový pohled. Před Pešavárem Patrik převzal pytel prášku. Půjde pomalu přes potok, pak pichlavými piniemi přes průsmyk. Ponese prášek po předem pečlivě připravené pěšině. Podvečer přišel plíživě. Pálící patu Patrik přelepil páskou. Povstal. „Půjdu,“ pronesl pod pocuchaný plnovous. Poprvé Patrik pytel prášku přes průsmyk pronesl, podruhé přišel pech. Podělaná plískanice, psí počasí. Polonahý, promrzlý posunoval pytel přes průsmyk. Pokud prochladne, pojde, podoben prašivému psu! Padnul, povstal, padnul, pak přišlo plazení. Paštunští povstalci Patrikovi pomohli. Poskytli přístřeší, polévku, pálivé placky. Přívětivý přístup Patrika příjemně překvapil. Pouhá přetvářka, přátelství partyzáni předstírali… Před průsmykem právě probíhalo policejní pročištění prostoru. Povstalci prochladlého Patrika předali promptně policii. Při přehrabávání pytle paštunský policista poznal pohmatem páskou přelepený paklík prášku. Popadl Patrika pod paží: „Přiznej pravdu, pse!“ „Pusť!“ prosil Patrik přesvědčivě. „Promiň Patrikovi provinění!“ „Prd,“ procedil pod plnovous policajt. „Půjdeš před prokurátora, potečou prémie!“ Prokletý parchant. „Polib Patrika pod páteří, primitivní pitomče! Přísahám pomstu! Podříznu prašivé prase!“ pokřikoval polapený Patrik. Policistovi pěnila pusa, pak Patrika praštil půlmetrovým pendrekem. Patrikovi právě počaly pořádné problémy… Přeplněné pákistánské pasťáky příšerně páchnou, především propocenýma ponožkama. Před polednem přicházely pokořující prohlídky – předklonit, prohmatat půlky, pak prostory, prostě pakárna. Pak poledne, pravidelný příjem potravy. Po poledni přistřižení plnovousu, potom pětkrát pomodlení podle přesných pravidel. Pondělí, pátek, pak pondělí, pátek, pořád pálivé papání, pravidelné prohlídky, plesnivý pecen, páchnoucí pórková polévka. „Pá pá, pražští pstruzi plnění praženými pistáciemi,“ plakal Patrik pod přikrývkou. „Pá, plechovko prochlazeného plzeňského Prazdroje, pá, pelešivé povalování, pá, pěkné plavovlásky…“ Patrika pustí po padesátce, pokud přežije. Pláchnout? Přeskočit plot? Překonat plavmo překážku pomocí prudkého pohybu? Podplazit? Propilovat pilníkem průchod? Přestřihnout pletivo? Praštit pochůzkáře po palici, pak pokračovat podle plánku přes pozice partyzánů? Přišla pošta, pár popsaných pohlednic. Patrikova přítelkyně Pavlína prý počala poskytovat páteční podvečery prokuristovi Pořízkovi, pak pondělní předpoledne pošťákovi Pokornému. Postupně poskytla postel půlce Prahy. Patrikovi počaly pučet parohy. Pohádkovou představu Prahy pokryl prach. Po půlroce přiletěl pražský právník Paleček. Pravý padouch, pěstěná pěšinka. Po pětitýdenních plzeňských právech přijímá pouze podobně pochybnou práci, placenou převážně palermským padrinem Pepé Polettim. Paleček překvapil. Připravil Patrikovi podmínečné propuštění, protože prokurátor přijal podstrčený paklík peněz. Přepsal protokol, pak přimhouřil přísný pohled. „Padej parchante,“ procedil pod plnovous prokurátor. „Protentokrát přestupek promíjím. Příště půjdeš přímo před popravčí partu. Prásk! Pětatřicítkou přímo přes palici!“ Provinilci poklesly panty. Poučení pro publikum? Pákistán poutníkovi poskytuje překvapivě perfektní přijetí, překrásnou přírodu. Proč posedávat před puštěnou plazmovkou plnou příšerných programů? Poznejte Pákistán! Poletíte přes Paříž, pak pouze párkrát přestoupíte. Přátelům pošlete pár pohlednic, překrásná plastika připomene putování panenskou přírodou. Pytlík pouštního písku položený před poličkou prožitek podtrhne. Slovo autora Dokumentaristika je tvrdé řemeslo a bez stresových situací se snad ani neobejde. Před pár lety jsem natáčel s Lenkou Klicperovou, šéfredaktorkou časopisu Lidé a země, a s někdejší pracovnicí Člověka v tísni Markétou Kutilovou pár dokumentů v Kongu. V oblasti Jižního Kivu bylo tou dobou poměrně horko, nejen pokud jde o tropické klima. Kraj byl tehdy prolezlý různými znepřátelenými armádami a bojůvkami. Témata k natáčení tomu do určité míry odpovídala - válka, znásilňování žen a dětí. Jednou ráno mi v Bukawu pípla v telefonu zpráva, ve které se psalo, že mi v noci umřela máma. Dostat se domů na její pohřeb bylo nemožné už proto, že tou dobou byl v Evropě zastavený veškerý letecký provoz kvůli silné aktivitě islandského vulkánu. Ležíte tedy na matraci kdesi uprostřed Afriky, koukáte bezmocně do stropu a přemýšlíte o životě. Každý z nás se v podobné stresové situaci chová jinak. Já hledal způsob, jak ulevit bolavé duši. Vzal jsem papír, pero a začal psát. Během dvou dnů předělávek tak vznikl tento smyšlený příběh o Patrikově putování po Pákistánu. V podstatě to šlo samo, a dělalo mi radost hledat taková slova, aby věty působily co nejméně kostrbatě a text se dal plynule číst. Když se tak ohlédnu za svým životem, nejlíp jsem asi vždycky fungoval, když jsem byl v průseru. Snad to ale se mnou není tak špatné, i když je klid. t jaroslav-jindra.cz