Editorial Kdo má malé cíle, ten má malé výsledky... Tuhle myšlenku věhlasného objevitele Thora Heyerdahla mám stále na paměti. Ona není jenom o odvaze odpoutat se od zažitých stereotypů a devótního uctívání autorit. Co když je ale cílů hodně a času k jejich dosažení proklatě málo? Výraz „nestíhám“ se tak rozšířil, že ho řadím k parazitickému „prostě“ nebo „ty vole“. Na organizaci času si sice udělal nejeden člověk doktorát, o novodobém zaklínadlu – prokrastinaci – nemluvě. A stejně jsou mezi námi stále nepoučitelní a nepolepšitelní. Třeba zrovna já. Ať si dělám rozvrh, jak chci, nakonec se dvě až tři akce stejně prolínají, protože zádrhel se objeví vždycky. Jistě, je třeba mít vždycky nějakou časovou rezervu, ale to se obloukem vracíme k těm malým cílům. A tak se mi navzdory snaze dělat jednu věc po druhé opět stalo, že jsme najednou stříhali a připravovali do vysílání poslední epizody seriálu Srdcaři pro Stream.cz, natáčeli nové příběhy pro druhou řadu, souběžně připravovali a pořádali dvacátý ročník cestovatelského festivalu Neznámá země ve Zlíně a pracovali na jarním čísle magazínu Srdcaři. Asi nejvíc si se mnou užila grafička Míša Kubátová, která trpělivě (číslo co číslo) čeká na podklady. Ale dělám, co můžu. Hruška Ferdinand ze Rtyně Právě jedu vlakem do Rtyně v Podkrkonoší, neboť jsem v knize z roku 1911 zjistil, že se druhé moravské pouti do Svaté země účastnil zdejší rodák Ferdinand Hruška (tehdy již sedmaosmdesátiletý), který ji prý tehdy podnikal po sedmnácté! Jedná se o další zajímavý střípek do mé rozepsané (již nějaký ten rok) travelpunkové knihy o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic a jeho (životních) poutích. V 8.24 hodin jsem vyjel z Prahy expresem Landek do Pardubic, kde budu přestupovat, a dal jsem si jasný cíl: napsat editorial během této doby. Podařilo se, vlak brzdí, spěšně vypínám notebook, abych stačil vystoupit. Kdo má malé cíle, ten má malé výsledky! Krásný máj a pěkné počtení! t Miroslav Náplava šéfredaktor