Země světa CESTY MADEIRY JSOU NEVYZPYTATELNÉ Text a foto: Markéta a Michael Foktovi Nahoru a dolů, pod zem či do oblak a pak zase zpátky na saních – to všechno na ostrově, kde neznají sníh. Tohle můžete zažít asi jenom na Madeiře. Přidejte si k tomu mokré trasy, které jsou někdy tak zvlněné, že na ně nevypluje ani trajekt velký jak půlka Titaniku. Aspoň, že si čas od času můžete přímo na silnici a úplně zadarmo umýt auto vodou padající na vozovku z hor. VIDEO Slaná voda nám málem zabránila setkat se s mužem, který díky zaryté vůli a sladké vodě dokázal vykřesat z vyprahlé polopouště tropický ráj. Atlantský oceán v okolí Madeiry byl tak rozbouřený, že na trajektovém terminálu naprosto nehezky svítil nápis „canceled“. Naštěstí jsme měli jeden den navíc, tak jsme mohli na ostrov Porto Santo vyplout později. Což se více než vyplatilo. Cesta za srdcařem „Zabralo mi to dvacet let perné práce,“ vypráví Carlos Alfonso, zatímco se spolu procházíme mezi palmami a jezírky s lekníny areálem, který má rozlohu jako fotbalový stadion. Bez problémů ho přibližně uprostřed ostrova najdete i na satelitních snímcích v Google Maps. Milovník rostlin si nechává téměř veškerou vodu nutnou k zavlažování vozit cisternami. Tropickou zahradou létají na volno nejrůznější papoušci včetně vzácných australských kakadu. „Nikam neuletí. Dobře vědí, kde mají krajíc namazaný. Na celém ostrově nenajdou lepší místo než zahradu Quinta das Palmerías,“ usmívá se spokojeně Carlos. GALERIE QUINTA DAS PALMERÍAS Sopečná minulost je na Madeiře znát na každém kroku. Krajina je tu rozervaná tak, že můžete za každým rohem čekat strmý spád do hloubky několika set metrů. Právě proto se vyplatí sledovat šipky s nápisem „miradouro“. Zdejší vyhlídkové body jsou opravdu dechberoucí a jeden z nich je dokonce rekordní. Útes Cabo Girão je druhým nejvyšším v Evropě a navíc se tu můžete projít doslova v oblacích – po skleněné plošině ve výšce 580 metrů nad zemí, která má obdoby snad jen ve slavném Grand Canyonu v Arizoně. tobogán vytesaný do krajiny GALERIE Madeirští cestáři se se spádnicí moc nemažou. Často prostě natáhnou asfaltový koberec přímo rovně do svahu. Výsledkem je, že stačí položit na silnici kus prkna, stoupnout si na ně a jedete jako namydlený blesk. Chytře toho využili osadníci z hory Monte nad hlavním městem Funchalem. Z proutěného koše a dvou lyžin vyrobili saně, na kterých dolů vozili nejdřív plodiny, pak počátkem dvacátého století aristokraty za zábavou a dnes turisty za stejným účelem. A jízda je to opravdu strhující. Saně se beze sněhu řítí dolů rychlostí až padesáti kilometrů v hodině – a to mezi auty a přes křižovatky s běžným provozem. Volantem i brzdou v jednom jsou jim přitom pouze dva sympatičtí Madeiřané ve slamácích, kterým se na ty dva kilometry plně odevzdáte do rukou. Nebo spíš do nohou obutých v bytelných botách, kterými ti chlapíci splašený povoz přibrzďují. Navzdory sopečné krajině se můžete Madeirou procházet skoro po rovině – celkem po nějakých sedmi stech kilometrech tras, což je na ostrov dlouhý asi sedmdesát kilometrů docela výkon. Vedou totiž podél zavlažovacích kanálů levád, jež jsou madeirským specifikem. Kdysi je stavěli otroci, aby dostali vodu z vlhčího severu ostrova na jih, kde leží i hlavní město. Aby voda v kanálech nedělala neplechu, mají téměř vodorovný profil. A stezky podél nich také. Ne vždycky však voda na Madeiře teče poklidně a pomalu. Na proslavené silnici „Waterfall Highway“ u osady Madalena do Mar padá z výšky rovnou na vozovku. A místní používají vodopád jako bezplatnou myčku aut. „Kdysi nás bývaly tisíce. Teď už zbývá jen pár stovek. Mladé dívky nechtějí takhle piplavou práci dělat,“ krčí rameny krajkářka, které pod rukama vzniká pravá madeirská krajka. Než se však zdobné stehy dostanou na látku, je to dlouhá cesta. Nejdřív spatří světlo světa krajkový vzor na pauzovacím papíře. Pak jiná pracovnice manufaktury zručně proděraví linie vzoru na papíře, aby další protlačila pauzákem speciální modrou barvu na podkladovou látku. Teprve pak může nastoupit výšivkářka s jehlou a nití, aby podle modrých linií vytvořila složitou krajku. cesta do minulosti Manufaktura Brodal, kde vám celý výrobní postup ochotně ukážou, stojí na dohled největšího trhu na celé Madeiře v hlavním městě Funchalu. Jestli chcete poznat každodenní pulsování života v jakékoli subtropické nebo tropické zemi, zaručeně si na trh zajděte. Ten funchalský se jmenuje Mercado dos Lavradores a seženete tu všechno možné, od čerstvých mořských ryb po sušené koření. Nenechte si ujít zdejší marakuju. Nebo spíš marakuji. Prodávají se tu totiž v nejrůznějších příchutích – třeba s chutí jahod, ananasu nebo manga. Račte si vybrat. Místní prodavači vám dají ochotně ochutnat a nebudou se ani příliš zlobit, když si nakonec plody nekoupíte. t GALERIE