Obsah Vzduchoplavectví VIDEO Od pátku 29. ledna mi říkejte vážená paní markýza z Marczyce. Šlechtický titul jsem získala za odvážný přelet Sněžky v horkovzdušném balónu. Šlechtici nepracují, nemyjí se a spolu s titulem získají i pozemky, na kterých přistál jejich balón. Takže já vlastním pole v Polsku. No teda, ne tak úplně doslova. FOTO Jiří Částka Petr Jan Juračka Jindřich Zápotocký Petra Kubátová Ve středu večer mi zavolal kamarád Mirek Náplava ze Srdcařů s tím, že má parádní nápad. Ať si prý vezmu hodně teplé ponožky, foťák a v 7.30 hodin jsem připravena na pražských Roztylech. „Lucie, poletíme horkovzdušným balónem přes Český ráj. Letí dva koše, bude to pecka!“ Sbalila jsem si jako na polární výpravu a v půl osmé ráno vykulená nastupovala do velké dodávky. Za volantem seděl vůdce výpravy Michal a jeho krásná dcera Kristýna. Oba piloti a polovina rodinné balónové firmy Chadbalon. Do zadní části dodávky se nám vešlo všechno, co budeme potřebovat k dnešnímu letu. Tedy koš, balón a lahve s plynem. Začínám být nervózní. Právě jsem si vzpomněla, že mi vlastně nedělají moc dobře výšky. Nevyjeli jsme ani na Jižní spojku a Michal dostal echo z místa vzletu u Sedmihorek, že nad Rájem je „deka“ a ani jedno „okno“. I bez znalostí vzduchoplavecké hantýrky chápu, že to s letem vypadá hodně špatně. Balonáři sledují snad deset různých aplikací v mobilu, které se zabývají letovými podmínkami. Kromě počasí řeší směr větru, nárazový vítr a samozřejmě viditelnost. Všechny servery ukazovaly parádní podmínky pro let. Jen na webových kamerách bylo vidět nic nebo mlíko. Kde asi udělali soudruzi od počasí chybu? Michal nás pozval k sobě domů a následující tři hodiny jsme nad mandlovicí doufali, že se počasí zlepší. Pilot si s námi ťukl až po dvou hodinách dumání, kdy jsme už věděli, že nás předpověď pořádně vypekla. S tím, že let nemusí vyjít, jsem docela počítala. Ale začala jsem být opravdu smutná! Mirek nám alespoň na svém outdoorovém plynovém vařiči v kuchyni udělal v mocca konvičce (kterou s sebou všude tahá) výborné kafe. Černá rozkoš z peruánské plantáže sice povzbudila, ale zklamání nezahnala. Rozloučila jsem se s bandou, sebrala svou polární výbavu a vyrazila domů. V půl osmé večer mi přišla od Mirka SMSka: Zítra v 7.45 hodin, stejné místo. Letíme na Sněžku! Šla jsem spát s tím, že se rozhodně netěším. Ráno stejný scénář, metrem na Roztyly, stejná dodávka, zanedlouho vyjíždíme z Prahy a já pořád nenápadně pokukuju po Michalově mobilu, jestli nezazvoní a my se nebudeme opět otáčet. Telefon ale ani nehlesl. Plán byl přísný. Přeletět s balóny co nejpřesněji nad vrcholem Sněžky. S druhou posádkou jsme se potkali na benzínce. Kluci piloti se neustále domlouvali vysílačkami a tipovali, kudy to bude nejlepší. Abyste pochopili mé nadšení. Vhodné podmínky pro podobný let se naskytnou maximálně dvakrát do roka. Možná třikrát. V každém případě zcela výjimečně. A já byla u toho! Hoši v koši a Chadbalon. Foto: Jindřich Zápotocký Naše balónová expedice čítala dva aerostaty. Mirek se svezl s Petrem J. Juračkou, největším borcem přes drony ve střední Evropě; já myslím, že i na celém světě. Kluci se nakošíkovali k Michalovi do balonu s velkým skřítkem Chadem. Já se proletěla s partou Hoši v koši. Jen pilot Ivan, fotograf Jirka a já. Byla to naprostá paráda: Prvních deset minut jsem se v koši vůbec nehýbala. Když jsme nastoupali do výšky 1 700 metrů, tak jsem si řekla, že závratě mají jen sraboši a začala si let užívat. A víte, že to fungovalo? Letěli jsme hodinu a dvacet minut, což je docela dlouhý let. S sebou jsme měli také čtyři lahve s plynem, takže bychom v nouzi dokázali letět celkem dlouho. Co mě nejvíce překvapilo, jak je nahoře ticho a klid. Mnoho lidí se ptalo, jestli jsme v takové výšce nemrzli. Jelikož letíte s větrem, tedy jeho rychlostí, tak v horkovzdušném balónu nefouká. Nezvedne se vám ani chlup na ruce. A nad inverzí bylo snad tepleji než na zemi. Rozhodně se ale vyplatí mít teplé ponožky a dobré boty. V koši toho příliš nenaběháte, můžete maximálně přešlapovat na místě. GALERIE Piloti jsou machři, kombinací stoupání a klesání se nám podařilo nabrat ten správný směr, proud větru a prolétnout jen pár metrů od vrcholu. GALERIE Sněžka, inverze a boží fotka od božího Petra J. Juračky V některých částech letu jsme se nepohnuli ani o metr, protože zrovna vůbec nefoukalo. Stojíte jen tak v prostoru. Je docela zvláštní viset ve výšce 1 700 metrů nad mořem, nepřidávat plyn a nepohnout se do stran ani směrem k zemi. A protože to byl můj první let v životě, po přistání jsme byli s dalšími dvěma nováčky dle balonářské tradice pasováni do šlechtického rodu. Ceremonie je to velkolepá a já tady budu tajemná, abyste si ji užili stejně jako já. Pokud vás totiž mé vyprávění alespoň trochu zaujalo, nebo máte letitou touhu vzlétnout k oblakům v proutěném koši, tak let balonem příliš neodkládejte! t FOTO PO PŘISTÁNÍ LUCKYCESTA.CZ FACEBOOK