Obsah Vzduchoplavectví Expediční přelet Tater VIDEO „Zítra by to šlo, vyrazíme tak hodinu po půlnoci,“ konečně jsem od Michala Kubáta, kterému neřekneme jinak než Kryštof, uslyšel dlouho očekávanou výzvu. Máme za sebou zimní Alpy a Sněžku, do třetice všeho dobrého by bylo bezva doplnit to expedičním přeletem u bratrů na Slovensku. Cesta v pohodě, se svítáním jsme byli na místě. Pak začaly komplikace. FOTO Pavel Šístek Petra Kubátová Miroslav Náplava „Musíme někam do závětří, odsud to nepůjde,“ kroutil hlavou Michal. Přízemní vítr na parkovišti u lyžařského centra ve Ždiaru sílil, vzlet byl nemožný. Nasedli jsme do auta a vyjeli hledat lepší místo ke startu. Kroužili jsme dobrých dvacet minut, až Kryštof přibrzdil u psovoda, šlapajícího po okraji silnice, a zeptal se ho, zda neví o nějakém parkovišti v okolí, ze kterého bychom mohli vzlétnout. Vojenský maskáčový oděv nás měl varovat, neporadil, byl to – při vší úctě k jeho věku – jen aktivní blb. „Tady nemůžete letět, jste v národním parku. Máte povolení?“ začal s bandurskou. Kamarád ještě neprohlédl, že se s tímhle týpkem nedomluví ani po slovensky. „Samozřejmě, že máme všechna povolení, ale na přelet Tater žádné nepotřebujeme,“ klidně odpovídal. „A na letišti v Popradě o vás vědí? Tady létají letadla,“ přeladil z role dotazovaného na tázajícího se zelený mužík a vytáhl mobil. Kdyby měl samopal, nabíjí. To už pochopil i Michal, že tady je každé další slovo zbytečné, a vrátil se do auta. Po deseti minutách jsme narazili na odbočku do soukromého turistického areálu. Zdálo se, že se na nás usmálo štěstí, kolem budovy žádné stromy, jen louka a dokonce heliport. Zatímco Kryštof zašel dovnitř vyjednat povolení, začali jsme připravovat vyložení balonu. „Nemají žádný problém,“ vrátil se za pár minut s dobrou zprávou. Radost byla předčasná. V tu chvíli vedle nás zastavilo auto TANAPu. Strážce povolal zelený mužík, ten taky za pár minut doběhl, aby mohl zásahu ochránců se zadostiučiněním práskače přihlížet. Následovala absurdní diskuze a argumentace, že pošlapeme vzácnou a chráněnou květenu. Kolem třiceti centimetrů sněhu a heliport. Sice je to soukromá louka kolem hotelu, ale dobrá, ani na ni nešlápneme. Že budeme rušit při přeletu zvěř? Jakože hukot hořáku z výšky tří kilometrů bude dráždit kamzíky nebo sviště? Poslední argument, že si nenechají dělat z Tater lunapark, pojmenoval podstatu věci. Kdo chce dělat problém, tak si důvod vždycky najde. „Jeďte klidně do Polska, tam jim to vadit nebude,“ jízlivě radili. Byli jsme sice na soukromém pozemku, ale nechtěli jsme provozovateli dělat problémy. Navíc čas utíkal, potřebovali jsme se dostat co nejdřív do vzduchu a příjezd policie, která by sice nic nezmohla, by let patrně znemožnil definitivně. Ustupujeme, ale jenom proto, abychom se co nejdříve vrátili – vzduchem, znělo naše nové motto. Udělali jsme dobře. Hned u hranic jsme našli parádní místo ke startu. Přízemní vítr sice foukal na východ, takže než jsme nabrali výšku, doletěli jsme na samu hranici Belianských Tater, pak se ale otočil a zažili jsme mimořádnou parádu v podobě letu podél hřebenu jak Belianských, tak Vysokých Tater. Pilotem letu byla Michalova dcera Kristýna, již zdatná balon pilotka. Komunikace s věží letiště v Popradu se ujal její přítel Filip, profesionál z řízení letového provozu brněnského letiště. Byli jsme v dobrých rukách po všech stránkách. GALERIE GALERIE Co vám budu dál povídat. Let byl úžasný, míjeli jsme jeden vrchol za druhým, až jsme dopluli mrazivým tichem za hlavní hřeben, mezi Vysoké Tatry a Roháče. Pod námi rovina, místa na přistání dost. Jenže na obzoru Nízké Tatry a vítr se jako na objednávku otočil přesně směrem na jih. Jestli tohle není výzva a odměna za ranní ohrožení letu zeleným tajtrlíkem, tak už nevím co. „Filipe, zavolej do Popradu na věž, plynu máme dost, takže pokud nečekají žádné letadlo, mohli by nás pustit,“ nedal se dlouho přemlouvat Kryštof. A klaplo to! Jako neplánovaný bonus nás tak ještě čekal luxusní přelet přes Chopok, co víc si přát. Pravda, přát si můžeme kdeco. Fantazii se meze nekladou. Tak co třeba přeletět severní polární kruh? O tom už příště.f WEB