Obsah Pozvánka 23.04.2019 / 18:00 VIDEO Jihoafričan André Hartman je první člověk na světě, který se potápěl bez jakékoli ochrany k velkým bílým žralokům. Patří mezi největší znalce těchto démonizovaných paryb, natáčel s filmovými štáby BBC či Discovery Channel. André (67) je typ dobrodruha, který žil celý svůj život na plný plyn. Je to živelný, intuitivní a empatický pozorovatel světa. S kamarádem objevil vrak s pokladem, sám se naučil potápět a létat, jeho domácím mazlíčkem byla kobra i zmije útočná. Andrého životní příběh by vydal na román. Ostatně filmová produkce Srdcaři.cz o něm natáčí celovečerní dokument, díky kterému se ho podařilo „vylákat“ i do Zlína na festival Neznámá země. Bude to určitě jedinečný zážitek nejenom pro milovníky podmořského světa, adrenalinu a dobrodružství! Tady vám přinášíme krátkou ukázku z rozhovorů, které pro dokument s Andrém vedla Lucie Výborná. L: Absolvoval jste nějaké potápěčské kurzy? A: Ne, nikdy. L: Ani jste nečetl žádné manuály? A: Ne. VIDEO L: Mít talent tedy znamená vrhnout se do toho po hlavě, učit se praxí? A: Ano, učit se tím, že to člověk dělá. L: Někdy se ale stalo, že jste mohl umřít, že? A: Ano, během prvního roku jsem při potápění ztratil čtrnáctkrát vědomí. Potopíš se a zadržíš příliš dlouho dech. Během vynořování pak omdlíš. Ani to často nevíš, že jsi omdlela. Až pak zjistíš, že něco chybí, nějaký čas. Omdlíval jsem vedle lodi. Seděli v ní lidi, a když jsem se vynořil s rybou, zvolal jsem „juchů“. Pak jsem ji ztratil. Utekla mi z oštěpu a já o tom nevěděl. L: Jestliže má někdo takovou zkušenost, se ztrátou vědomí, snaží se tomu příště nějak vyhnout. Možná, že dokonce do vody už nikdy nevstoupí. Co vás přimělo po takové zkušenosti znovu se potopit? A: Učil jsem se. Jeden chlap mi hodně vyprávěl o tom, jak jsou ztráty vědomí nebezpečné. A on hned při první umřel. Omdlel jsem vždy až těsně potom, co jsem se vynořil a stihl se nadechnout. L: Všechny nové věci, které jste dělal, jako potápění s velkými bílými žraloky, létání s letadlem, dělání něčeho, co jiní lidé považují za šílenost, proč jste to dělal? Bylo to kvůli pocitu, adrenalinu? Nebo pro peníze? A: Myslím, že kvůli adrenalinu. Když jsem byl ve vodě, dalo mi to pocit adrenalinového opojení. Vše, co musíte dělat, je koukat, co dělají žraloci, a být připraven na to reagovat. V jakýkoliv okamžik. A to je vše. L: Víte, po tom všem, co jste dělal, potápění se žraloky, chytání jedovatých hadů atd,. máte vysvětlení, jak to, že jste ještě tady? Že jste to přežil? A: Asi se za mě modlili rodiče. Tak moc, že ani velký bílý žralok mi nic neudělal. L: Takže nevěříte ve štěstí, instinkt nebo třeba v osud? A: Také ale věřím v boha. Teď se moc nemodlím, ale řeknu vám pravdu. V roce 1995 jsem začal číst Bibli, začal jsem Novým zákonem. Četl jsem a dostal jsem se k Matoušovu evangeliu a řekl jsem si: „Takový chci být“. Jsem vždy opravdu velmi milý na lidi. L: Jste tedy věřící člověk? A: Ano, jsem. Já totiž věřím, že cítím přítomnost Boha skrze přírodu… L: Na co myslíte, když sedíte doma v Gaansbai a díváte se na oceán? A: Mám to rád. Je to, jako když se díváte do ohně. Je pořád v pohybu a vaše myšlenky odchází pryč. Když se dívám na oceán, vnímám a cítím to stejně. Přemýšlím nad spoustou věcí, když se koukám do ohně nebo na oceán. Když se dívám do ohně, uklidňuje mě to. Ale neosvobodí moji mysl, mám mnoho myšlenek, které přichází a mizí jako vlny v oceánu. Pokaždé koukám dál od břehu. Nebo ho poslouchám. WWW.NEZNAMAZEME.CZ L: Asi nepatříte mezi lidi, kteří jsou nespokojení… A: Ne, měl jsem dobrý život.