Obsah Výročí FOTOGALERIE VIDEO „Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký, anebo dlouhý život?“ položil kdysi Jan Werich na forbíně řečnickou otázku a sám si odpověděl: „Krátký život, protože Bernard Shaw tady mohl být ještě dvě stě padesát let, protože pořád měl co říct. Zatímco v této chvíli po celém glóbusu je roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už čtyři sta padesát let být nemuseli.“ Do kamene tesat! „Když za mnou Petr Horký přišel s nápadem natočit celovečerní dokument s názvem Století Miroslava Zikmunda, tak jsem zpočátku kroutil hlavou. Vždyť je mi teprve pětadevadesát, říkal jsem si,“ svěřil se mi v roce 2014 Miroslav Zikmund. Když jsem v následujících letech tu a tam na blížící se stovku přivedl řeč, vždy se tématu elegantně vyhnul. Možná, že z pověrčivosti, která se každopádně vyplatila. Cestovatelská legenda a noblesní gentleman se 14. února 2019 dožil fantastických 100 let! Miroslava Zikmund žil a žije život naplno, je inspirací a příkladem několika generacím a já věřím, že si toho stačíme ještě hodně povyprávět a společně se zasmát. S kolegou Petrem Horkým jsme dlouho přemýšleli, čím našeho vzácného přítele k naplněnému století života překvapit. A taky potěšit. S pověrčivostí při prozrazování plánů předem jsme na tom stejně jako Miroslav Zikmund. Pustili jsme se do práce v maximálním utajení a společně s nakladatelstvím Jota udrželi tajemství až do předvečera jeho narozenin. O co šlo? V naprostém utajení jsme přepracovali naši společnou knihu o cestě na Srí Lanku, kam jsme se vydali v roce 2000. Kniha vyšla v prvním vydání v roce 2002. „Utajený cestopis“ se na pultech knihkupectví objevil skutečně až 14. února ráno a k naší radosti – a přiznám se i úlevě – se Miroslavu Zikmundovi moc líbil. Ale narozeninový den tím neskončil. Večer byla na zámku v Dobříši vyhlášena Cena Hanzelky a Zikmunda – cestopis roku, a to v přímém přenosu ČRo 1 – Radiožurnál. Cestopisem roku se stala kniha „Transsibiřská Odysea“ autorky Iny Píšové z nakladatelství Radioservis. Porota jí udělila hlavní Cenu Hanzelky a Zikmunda. V kategorii cestopisná fotografie roku zvítězil Petr Vydra se snímkem „Čekání na příliv“, cenu za nejlepší instagramovou fotku z cest obdržel Marcel Konečný za snímek „Madagaskar“. Nejpůjčovanějším cestopisem v knihovnách byl Svazem knihovníků vyhlášen „Už nikdy pěšky po Gruzii a Arménii“ Ladislava Zibury. A v kategorii rozhlasových reportáží ze Zápisníku zahraničních zpravodajů byl nejúspěšnější Jan Šmíd s reportáží „Jak vzniká francouzské foie gras?“. Slavnostní večer se odehrál pod záštitou Miroslava Zikmunda, pana Jiřího Hanzelky ml. a pana hraběte Jeroma Colloredo Mansfelda. A proč se slavnostní večer odehrál zrovna na Dobříši? Právě tam totiž po návratu z cesty do Afriky a Jižní a Střední Ameriky psali Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund svoje první cestopisy. Svaz spisovatelů jako nový majitel zámku se ovšem k aristokratické zámecké knihovně nechoval nijak knihomilně. Když pánové H+Z náhodou našli v konírně hromadu vyházených cizojazyčných cestopisů, které měly skončit ve sběrných surovinách, rozhodli se je zachránit. Vybrali si nejcennější knihy a podepsali „dočasný“ zápůjční protokol. Naštěstí se někde v průběhu let ztratil, a knihy tak zůstaly v bezpečí knihoven cestovatelů. Když jsme se s Miroslavem Zikmundem, Vladimírem Krocem (otcem myšlenky udělování Ceny H+Z) a Petrem Horkým dohodli, jak a kde bude Cena H+Z předávána, Miroslav Zikmund přišel s překvapivým nápadem: „Tak si říkám, že by tohle mohla být ideální příležitost, jak vzácné knihy panu hraběti vrátit do zámecké knihovny…“ A pokud vás zajímá, jak to všechno dopadlo, podívejte se na video ZDE. FOTOGALERIE VIDEO WEB