Legenda H+Z: fenomén ceského cestopisu V letech 2010 a 2011 vydalo nakladatelství Jota pod názvem Legenda H+Z: fenomén českého cestopisu reprezentativní výbor z díla, který je rozdělen do dvou svazků: První cesta: Afrika–Amerika (1947–1950) Druhá cesta: Asie (1959–1964) Stále vitální Miroslav Zikmund provedl náročnou autorskou korekturu a aktualizaci: „Texty jsem po letech obrazně řečeno vyhřebelcoval ocelovým kartáčem.“ S editorem výboru Miroslavem Náplavou vybrali vedle známých fotografií řadu doposud nepublikovaných snímků. „Čtivé texty překvapí i po letech svou nadčasovostí cestovatelskou generaci, která pány H+Z zná možná už jenom z vyprávění prarodičů,“ tvrdí editor knihy. Do knih byly vloženy obálky obsahující faksimile zásadních dobových dokumentů spojených s první a druhou cestou, např. korespondence s automobilkou Tatra, osmistránkové podání na Ministerstvo průmyslu, ve kterém H+Z prezentují svůj tajný plán cesty kolem světa „5“ (pět kontinentů). I po pětašedesáti letech od startu na jejich první cestu se čtenáři bude tajit dech, jak precizně byli H+Z připraveni. Cestopisy Hanzelky a Zikmunda vycházely ve statisícových nákladech, popularita mladých komerčních inženýrů si ve své době nezadala se slávou hvězd stříbrného plátna. Posluchači u radiopřijímačů lačně čekali na pravidelné relace uváděné klaksonem Tatry 87 a melodií argentinského tanga Yerba Buena, Krásná květina. Fanoušci si z novin a časopisů vystřihovali reportáže, u pokladen kin stály zástupy na jejich celovečerní dokumentární filmy. Děti si hrály na kovboje a Zikmunda s Hanzelkou. Zkratka H+Z se stala respektovanou značkou, která je podepsána pod dvanácti objemnými cestopisy. Na první cestu 22. dubna 1947 odjeli v Tatře 87 dva neznámí kluci, čerství inženýři, obchodní zástupci Tatry Kopřivnice. Původně chtěli objet zeměkouli najednou, za 33 měsíců, nakonec jim to trvalo devět let ve dvou etapách. Z té první se domů vrátili za tři a půl roku do nového zřízení, lidé prý dokonce uzavírali sázky, zda zůstanou v emigraci. Oba návrat vnímali stejně, chtěli zpátky k rodinám a především se připravovat na druhou etapu svého životního snu, dokončení cesty kolem světa. O dvanáct let pozdeji, 22. dubna 1959, vyrazili do světa znovu jako zkušení, obdivovaní a slavní cestovatelé, mající na kontě sedm objemných cestopisů, tři celovečerní filmy, desítky krátkometrážních dokumentů, stovky besed. V přírodním amfiteátru v Litvínově si jejich vyprávění přišlo 29. 6. 1952 poslechnout nadšených 11 000 fanoušků. Červený „nekuřácký“ vůz Tatra 805 s Miroslavem Zikmundem a Oldřichem Chalupou odstartoval od budovy Československého autoklubu v čele, „kuřácká“ tatrovka označená modrým pruhem s Jiřím Hanzelkou a Robertem Vítem v závěsu. Pořadí odjezdu určil los, stejně kamarádsky si Jiří s Miroslavem prohodili iniciály jmen v zažité zkratce H+Z na Z+H pro etapu druhou. Neznalému čtenáři by se mohlo zdát, že vše klapalo bez zádrhelů po umetených cestičkách. Velký omyl. Stačilo málo a podruhé nevyjeli vůbec. A dokonce jim nemusela být vydána jediná kniha a nikdo by si za pár let na H+Z nevzpomněl. Celé tři roky ležel jejich úplně první rukopis Afriky snů a skutečnosti v nakladatelství, než bylo konečně rozhodnuto o jeho vytištění. Nesmírný zájem a úspěch u čtenářů překvapil. Cenzorská nedůvěřivost byla prolomena. Mohly vyjít další knihy, promítat se jejich filmy. Bylo jim dovoleno připravovat další etapu. Jenže! Cestovatelé „soukromníci“ v novém lidově demokratickém zřízení zamotaném do ostnatých drátů železné opony existovat nesměli. Co s nimi? Až výnosem vlády byla druhá cesta skryta pod hlavičku Akademie věd ČSSR. Odzkoušená osmdesátsedmička byla stažena z výroby, aniž by nové vedení Tatry vyřídilo objednávky, kterých přivezli z první cesty neuvěřitelných 6000 kusů! Národní podnik Tatra byl pověřen přípravou expedičního speciálu na platformě terénní Tatry 805. Odjezd plánovali na rok 1956, příprava aut se nakonec zpozdila o celé tři roky. Za Z+H naštěstí stál obrovský tlak veřejnosti, která se ptala, kdy konečně vyrazí. Po startu začalo několikaleté martyrium s nedokonalými vozy. První servis museli vyhledat už ve Vídni! Za pět a půl roku se vrátili a zapojili do veřejného života. Viděli kus světa, mohli zasvěceně srovnávat a kritizovat. Svoji aktivitu během Pražského jara roku 1968 zaplatili dvacetiletým „nebytím“. Rozepsané knihy zůstaly v šuplíku, mnozí lidé se jim začali ze strachu vyhýbat. Dvacet let je moc dlouhá doba. Nevzdali se. Cejlon ráj bez andělů vydali v roce 1975 strojopisem v nákladu 22 kusů, které rozdali přátelům. Ani to se Státní bezpečnosti nelíbilo. Listopad 1989 přišel pro návrat k neuskutečněným cestovatelským plánům příliš pozdě. Nemocný Jiří alespoň kamarádsky podporoval Miroslava při jeho samostatných výpravách: „Jezdíš za nás oba.“ Miroslav mu jeho solidárnost splatil, odvedením obrovského kusu práce na dvousvazkovém výboru z jejich díla, který končí Indonésií. Další cesty, po Japonsku a SSSR, už literárně zpracovány nebyly. Archiv Hanzelky a Zikmunda spravovaný Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně uchovává tisíce nepublikovaných fotografií a zajímavých dokumentů, které čekají na budoucí badatele. Na místě by byla fundovaná kritická historická analýza jejich občanských a životních postojů, a to nejenom v roce 1968, která by dala odpověď laciným polopravdám a smyšlenkám. I tak žije legenda nejslavnější české cestovatelské dvojice dál svým životem. Zajisté k ní přispěje nová, rozsáhlejší expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly ve Zlíně, která má být otevřena na konci roku 2012. Jejich africkou etapu připomene v nové expozici Památník dr. Emila Holuba v Holicích. Od roku 1997 je ve Zlíně na jejich počest pořádán festival cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá země a filmová soutěž Motonomádi. V roce 1999 se H+Z dostali symbolicky i do vesmíru, planetka číslo 10173 dostala jméno HANZELKAZIKMUND. Latinskoamerické tango Yerba buena, Krásná květina, kterou po léta uváděl Český rozhlas reportáže cestovatelského dua, se dokonce v roce 2011 stalo znělkou rozhlasové stanice ČRo Dvojka. Ale především: za poznáním a dobrodružstvím stále putují do dálek zástupy mladých cestovatelů, nakažených a inspirovaných svými předchůdci a pro některé i vzory. Miroslav Zikmund mi nedávno ukázal fotografie, které obdržel od českých turistů po výstupu na Kilimandžáro. Pasáž o výstupu H+Z na vrchol Afriky měli z druhého dílu trilogie okopírovánu s sebou. Tehdy mi to v hlavě sepnulo. Vždyť i já jsem na natáčení do Albánie vyrazil s naskenovanými kapitolami v notebooku a na Srí Lanku si do zavazadla přibalil knihu celou. Legenda nežije tím, že se vykonané dílo adoruje v projevech řečníků při výročích a předávání cen. Žije, pokud zůstává aktivním zdrojem a inspirací. ˇ Příběh nejslavnější české cestovatelské dvojice se datuje od roku 1938, kdy se dva čerství maturanti seznámili na schodech před Vysokou obchodní školou v Praze. Zrodilo se celoživotní přátelství. Během okupace, kdy byly vysoké školy uzavřeny, studovali jazyky, překreslovali nedostupné mapy a pracovali na tajném plánu „5“ (pět kontinentů). Po dostudování v roce 1946 předložili ředitelství automobilky Tatra, ministerstvům a úřadům dokonale zpracovaný plán cesty kolem světa. Na první etapu, do Afriky a Ameriky, nevyrazili s nejmodernějším automobilem československé výroby jako dobrodruzi, ale obchodní zástupci Tatry. Z Prahy odstartovali 22. dubna 1947. Tři a půl roku sjednávali kontrakty, napsali 702 rozhlasových a 293 novinových reportáží, natočili tři celovečerní filmy. Po návratu se pustili do zpracování přivezených materiálů a příprav druhé etapy, na kterou vyrazili 22. dubna 1959 ve dvou tatrách 805. Hvězdná kariéra cestovatelů, spisovatelů, fotografů a filmařů skončila pro jejich nesouhlas s okupací Československa sovětskými vojsky v roce 1968. Z druhé cesty stačili v českém jazyce oficiálně vydat pouhé tři cestopisy. Jejich knihy byly staženy z veřejných knihoven, H+Z nesměli dostat práci, publikovat a veřejně vystupovat. Až po listopadu 1989 se Miroslav Zikmund dvakrát vydal do Austrálie, v roce 1996 na Sibiř a o čtyři roky později na Srí Lanku a Maledivy. Svůj obsáhlý archiv věnovali v roce 1995 městu Zlínu. V roce 1993 získali za své celoživotní dílo Cenu E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou pana prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. První cesta: Afrika–Amerika (1947–1950) klepnout na fotku Druhá cesta: Asie (1959–1964) klepnout na fotku © Fotografie Archiv H+Z, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně.