Legenda H+Z: fenomén ces­kého cestopisu V letech 2010 a 2011 vydalo nakladatelství Jota pod názvem Legenda H+Z: fenomén českého cestopisu reprezentativní výbor z díla, který je rozdělen do dvou svazků: První cesta: Afrika–Amerika (1947–1950) Druhá cesta: Asie (1959–1964) Stále vitální Miroslav Zikmund pro­vedl náročnou autorskou korekturu a aktualizaci: „Texty jsem po letech obrazně řečeno vyhřebelcoval oce­lovým kartáčem.“ S editorem výboru Miroslavem Náplavou vybrali vedle známých fotografií řadu doposud nepublikovaných snímků. „Čtivé texty překvapí i po letech svou nadčasovostí cestovatelskou genera­ci, která pány H+Z zná možná už jenom z vyprávění prarodičů,“ tvrdí editor knihy. Do knih byly vloženy obálky obsahující faksimile zásadních dobových dokumentů spojených s první a druhou cestou, např. kores­pondence s automobilkou Ta­tra, osmistránkové podání na Mini­ster­stvo průmyslu, ve kterém H+Z pre­zentují svůj tajný plán cesty kolem světa „5“ (pět kontinentů). I po pětašedesáti letech od startu na jejich první cestu se čtenáři bude tajit dech, jak precizně byli H+Z při­praveni. Cestopisy Hanzelky a Zikmunda vycházely ve statisícových nákladech, popularita mladých komerčních inženýrů si ve své době nezadala se slá­vou hvězd stříbrného plátna. Posluchači u radiopřijímačů lačně če­ka­li na pravidelné relace uváděné klaksonem Tatry 87 a melodií argen­tinského tanga Yerba Buena, Krásná květina. Fanoušci si z novin a ča­sopisů vystřihovali reportáže, u pokladen kin stály zástupy na je­jich celovečerní dokumentární filmy. Děti si hrály na kovboje a Zik­munda s Hanzelkou. Zkratka H+Z se stala respektovanou značkou, která je podepsána pod dvanácti objemnými cestopisy. Na první cestu 22. dubna 1947 odjeli v Tatře 87 dva ne­známí kluci, čerství inženýři, obchodní zástupci Tatry Kopřivnice. Původně chtěli objet zeměkouli najednou, za 33 měsíců, nakonec jim to trvalo de­vět let ve dvou etapách. Z té první se domů vrátili za tři a půl roku do no­vé­ho zřízení, lidé prý dokonce uzavírali sázky, zda zůstanou v emi­graci. Oba návrat vnímali stejně, chtěli zpátky k rodinám a především se připra­vovat na druhou etapu svého životního snu, dokončení cesty kolem světa. O dvanáct let pozdeji, 22. dubna 1959, vyrazili do světa znovu jako zkušení, obdivovaní a slavní cestovatelé, mající na kontě sedm ob­­­jemných cestopisů, tři celovečerní filmy, desítky krátko­me­trá­žních dokumentů, stovky besed. V přírodním amfiteátru v Litvínově si jejich vyprávění přišlo 29. 6. 1952 poslechnout nadšených 11 000 fa­nou­šků. Červený „nekuřácký“ vůz Tatra 805 s Miroslavem Zik­mundem a Oldřichem Chalupou odstartoval od budovy Česko­slovenského auto­klubu v čele, „kuřácká“ tatrovka označená modrým pruhem s Jiřím Hanzelkou a Robertem Vítem v závěsu. Pořadí odjezdu určil los, stejně kamarádsky si Jiří s Miroslavem prohodili iniciály jmen v zažité zkratce H+Z na Z+H pro etapu druhou. Neznalému čtenáři by se mohlo zdát, že vše klapalo bez zádrhelů po umetených cestičkách. Velký omyl. Stačilo málo a podruhé nevyjeli vůbec. A dokonce jim nemusela být vydána jediná kniha a nikdo by si za pár let na H+Z nevzpomněl. Celé tři roky ležel jejich úplně první rukopis Afriky snů a skutečnosti v na­kladatelství, než bylo konečně rozhodnuto o jeho vytištění. Nesmírný zájem a úspěch u čtenářů překvapil. Cenzorská nedůvěřivost byla prolomena. Mohly vyjít další knihy, promítat se jejich filmy. Bylo jim dovoleno připravovat další etapu. Jenže! Cestovatelé „soukromníci“ v novém lidově demokratickém zřízení zamotaném do ostnatých drátů železné opony existovat nesměli. Co s nimi? Až výnosem vlády byla druhá cesta skryta pod hlavičku Akademie věd ČSSR. Odzkoušená osmdesátsedmička byla stažena z výroby, aniž by nové vedení Tatry vyřídilo objednávky, kterých přivezli z první cesty neuvěřitelných 6000 kusů! Národní podnik Tatra byl pověřen přípravou expedičního speciálu na platformě terénní Tatry 805. Odjezd plánovali na rok 1956, příprava aut se nakonec zpozdila o celé tři roky. Za Z+H naštěstí stál obrovský tlak veřejnosti, která se ptala, kdy konečně vyrazí. Po startu začalo několikaleté martyrium s nedokonalými vozy. První servis museli vyhledat už ve Vídni! Za pět a půl roku se vrátili a zapojili do veřejného života. Viděli kus světa, mohli zasvěceně srovnávat a kritizovat. Svoji aktivitu během Pražského jara roku 1968 zaplatili dvacetiletým „ne­bytím“. Rozepsané knihy zůstaly v šuplíku, mnozí lidé se jim začali ze strachu vyhýbat. Dvacet let je moc dlouhá doba. Nevzdali se. Cejlon ráj bez andělů vydali v roce 1975 strojopisem v nákladu 22 kusů, které roz­dali přátelům. Ani to se Státní bezpečnosti nelíbilo. Listopad 1989 přišel pro návrat k neuskutečněným cestovatelským plánům příliš pozdě. Nemocný Jiří alespoň kamarádsky podporoval Miroslava při jeho samo­statných výpravách: „Jezdíš za nás oba.“ Miroslav mu jeho soli­dár­nost splatil, odvedením obrovského kusu práce na dvousvazkovém výboru z jejich díla, který končí Indonésií. Další cesty, po Japonsku a SSSR, už literárně zpracovány nebyly. Archiv Hanzelky a Zikmunda spravovaný Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně uchovává tisíce nepublikovaných fotografií a zajímavých doku­mentů, které čekají na budoucí badatele. Na místě by byla fundo­vaná kritická historická analýza jejich občanských a životních postojů, a to ne­jenom v roce 1968, která by dala odpověď laciným polopravdám a smyšlenkám. I tak žije legenda nejslavnější české cestovatelské dvojice dál svým životem. Zajisté k ní přispěje nová, rozsáhlejší expozice S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly ve Zlíně, která má být otevřena na konci roku 2012. Jejich africkou etapu připomene v nové expozici Památník dr. Emila Holuba v Holicích. Od roku 1997 je ve Zlíně na jejich počest pořádán festival cestování, poznávání a sbližování kultur Neznámá země a filmová soutěž Motonomádi. V roce 1999 se H+Z dostali symbolicky i do vesmíru, planetka číslo 10173 dostala jméno HANZELKAZIKMUND. Latinskoamerické tango Yerba buena, Krásná květina, kterou po léta uváděl Český rozhlas reportáže cestovatelského dua, se dokonce v roce 2011 stalo znělkou rozhlasové stanice ČRo Dvojka. Ale především: za poznáním a dobrodružstvím stále putují do dálek zástupy mladých cestovatelů, nakažených a inspirovaných svými před­chůdci a pro některé i vzory. Miroslav Zikmund mi nedávno ukázal foto­grafie, které obdržel od českých turistů po výstupu na Kilimandžáro. Pasáž o výstupu H+Z na vrchol Afriky měli z druhého dílu trilogie oko­pírovánu s sebou. Tehdy mi to v hlavě sepnulo. Vždyť i já jsem na natá­čení do Albánie vyrazil s naskenovanými kapitolami v notebooku a na Srí Lanku si do zavazadla přibalil knihu celou. Legenda nežije tím, že se vy­ko­nané dílo adoruje v projevech řečníků při výročích a předávání cen. Žije, pokud zůstává aktivním zdrojem a inspirací. ˇ Příběh nejslavnější české cestovatelské dvojice se datuje od roku 1938, kdy se dva čerství maturanti seznámili na schodech před Vysokou obchodní školou v Praze. Zrodilo se celoživotní přátelství. Během okupace, kdy byly vysoké školy uzavřeny, studovali jazyky, překreslovali nedostupné mapy a pracovali na tajném plánu „5“ (pět kontinentů). Po dostudování v roce 1946 předložili ředitelství automobilky Tatra, ministerstvům a úřadům doko­nale zpracovaný plán cesty kolem světa. Na první etapu, do Afriky a Ameriky, nevyrazili s nejmodernějším automo­bilem československé výroby jako do­bro­druzi, ale obchodní zástupci Tatry. Z Prahy odstartovali 22. dubna 1947. Tři a půl roku sjednávali kontrakty, na­psali 702 rozhlasových a 293 novi­nových reportáží, natočili tři celovečerní filmy. Po návratu se pustili do zpra­cování přivezených materiálů a příprav druhé etapy, na kterou vyrazili 22. dub­na 1959 ve dvou tatrách 805. Hvězdná kariéra cestovatelů, spiso­vatelů, foto­grafů a filmařů skončila pro jejich nesou­hlas s okupací Česko­slovenska sovět­skými vojsky v roce 1968. Z druhé cesty stačili v českém jazyce oficiálně vydat pouhé tři cestopisy. Jejich knihy byly staženy z veřejných knihoven, H+Z ne­směli dos­tat práci, publikovat a veřejně vystu­povat. Až po listopadu 1989 se Miroslav Zikmund dvakrát vydal do Austrálie, v roce 1996 na Sibiř a o čtyři roky později na Srí Lanku a Maledivy. Svůj obsáhlý archiv věnovali v roce 1995 městu Zlínu. V roce 1993 získali za své celoživotní dílo Cenu E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou pana prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. První cesta: Afrika–Amerika (1947–1950) klepnout na fotku Druhá cesta: Asie (1959–1964) klepnout na fotku © Fotografie Archiv H+Z, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně.