17. KVĚTEN ANEB UVIDÍTE, CO JSTE JEŠTĚ NEVIDĚLI Těžko říci, za čím vším jezdí lidé do Norska. Někdo za nekonečností fjordů, za samotou, jiní za ry­bami a občas se najde i nějaký cvok, který potřebuje, aby slovo mělo váhu a neplýtvalo se s ním. A tak jsem zase tady. Tentokrát v Bergenu. Courám se za málomluvnými Nory (jasně že jsou i výjimky) a užívám si to. Nejlépe Norskou konverzační úspornost popisuje ve své knize Odd Borretzen, když vysvětluje, jak měli po staletí Norové výhodu, že fjord či úpatí hory měla každá rodina jen pro sebe. Takže ani ne­měli žádný zvláštní důvod ke komunikaci. Když už to na někoho opravdu přišlo tak, že s tím nedo­kázal nic udělat, vyryl svůj vzkaz runami do kamene. Třeba: „Já, Halgrim, jsem zde tesal.“ Protože tesání bylo náročné, mohlo tam být třeba jen: „Já, Halgrim!“ Nebo jen: „Já …“ A tak je to (prý) s mnoha Nory dodnes. A víte co? Zaplať bůh za každé slovo, které platí. Celou cestu na vrak mi to vrtalo hlavou: jak se s námi půjde potá­pět, když na sobě má tepláky? Se­děli jsme v su­­chých oblecích při­praveni k po­noru do mrazivé vody a MNĚ na­jednou došlo, že náš dive master s námi pro­stě nepůjde. „Po laně se dostanete přímo na záď vraku, horní paluba je asi v OSM­a­dvaceti met­rech. Padejte rych­le, je tam silný proud. Pokud vás to vez­me, za poměrně krátkou dobu skon­číte támhle,“ uka­zuje Oryan na skálu trčící přímo upro­střed fjordu asi 800 metrů daleko. „Máte 75 minut na ponor, když se do té doby někdo z vás nevy­noří, volám zá­chrannou he­li­koptéru. Have fun!“ do­dává s lehkým úsměvem po kom­pletní instruktáži. Napojuju si hadici do suchá­če a mám blažený pocit: zase jsem mezi lidmi, kteří mluví přímo. JAK UHASIT ABSŤÁK Nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak ulevit abstinenčnímu příznaku po zemi zvané Norsko je letecká linka Praha – Bergen. Vystoupíte přímo v bráně fjordů a všechno je tu na dosah. Kulturní člověk možná nebude vůbec chtít z města, jehož stará část je už desítky let pod ochranou UNESCO, vytáhnout paty. Tolik je tu příležitostí… Dobrodruzi se půjdou posilnit na místní rybí trh a okamžitě vyrazí do fjordů – rekordy tu máte vyloženě na dosah. Sognefjord, ležící nedaleko Bergenu, je nejdelším fjordem světa. Ledovec Jostedalsbreen je zas nej­větší ledovec Evropy. Nedaleká trať Flåm patří mezi nejkuriózněji položené železnice starého kontinentu. Můžete tu usednout na jakoukoliv loď, na mořský kajak, můžete se potápět k vrakům z druhé světové války, jezdit na horském kole, trekovat nebo si narvat na záda padák a dát si kvalitní base-jump z příkré, několika­setmetrové stěny fjordu. Všechno se dá. BERGEN ANEB VODA, VODA, SAMÁ VODA Do města jako je Bergen není těžké zami­lovat se na první pohled. Je úplně jedno, odkud ten váš první pohled na město padne. Nejkrásnější obrázky ale asi zůsta­nou spojené s vodou, jako v mém případě. Bez vody by totiž Bergen byl spíš jen městečkem menšího významu. Voda utvo­řila město historicky a utváří ho dodnes. Z rybářské osady se v 11. století stalo město, zanedlouho nejvýznamnější přístav ze­mě a nejdůležitější město severu Evropy. Ně­­mecká hanza tu zařídila jednu ze svých 4 největších poboček. Jen tak mimochodem: voda vás tu nejen obklopuje, ale docela často na vás i padá. Jindy ne úplně upovídaní Norové mají pro déšť ve svém jazyce nadprůměrnou škálu výrazů. Úplně jsem už zapomněla, jak se řekne „horizontální déšť“, ale pravdě­po­dobně to bude nějaká transkripce totál­ního promoknutí až na kost během jediné minuty. Čili: provázky, provazce či lana vody padající shora se pro Bergen staly jakousi „značkou“, neboť právě tady prší v průměru 213 dní v roce. Další ze zdej­ších dešťových rekordů je ten v ne­pře­tržitém počtu deštivých dní, celkem 90! Myslím, že přísloví „neexistuje špatné počasí, jen mizerně oblečení lidé“, muselo vzniknout právě tady. ZATO KDYŽ JE KRÁSNĚ! Pivko přímo v Bryggenu nic nenahradí! Pro­­stě si sednete v historickém centru města, po pravé straně máte zátoku s mě­st­ským úvazištěm a po levé asi nej­cennější část Bergenu, Bryggen neboli sta­ré město. Dřevěné fasády domů jako by se opíraly jedna o druhou, a když do nich zasvítí podvečerní slunce, vtisknou vám svou téměř zlatou a karmínovou po­dobu rovnou do srdce. Norové se hodně snažili, aby udrželi ráz téhle tradiční zástavby, protože během válek a různých požárů vzala většina do­mů za své. Bryggen se právě díky ohni ne­u­stále přestavoval, ale podle tradice byl stavěn znovu a znovu ve stejném duchu. Než si dáte pět piv a finančně tím vy­krvácíte (Norsko není nejlevnější zemí pro turisty), nespokojte se s fasádami a za­nořte se dovnitř, do úzkých uliček me­zi lehce zkroucené a pokřivené baráčky, které mohou působit dojmem, že na vás spad­nou. Uvnitř starého města také na­jdete muzeum Bryggen a o historii se do­zvíte daleko víc. HYTTE HLAD Na rybím trhu se ozývají snad všechny jazyky světa: klidně by se dalo říci, že tu pro­­­bíhá jakýsi mezinárodní obchod s ry­bami, i když řekněme, na čistě spo­tře­bitelské úrovni. Co si tu jako poutník koupíte, to si tu většinou také sníte. Kdo projde trhem bez toho, aby si něco dal, je ignorant, bezbožník nebo má alergii na mořskou stravu, a je to tedy chudák. Obří krevety, krabi, tresky, lososi, spe­ciality z velrybího masa, kaviár, mušle, vyzy, platýsi, a to na všechny možné způsoby. Vůně vás tlučou do nosu a ne­nechají odejít. Odolat prostě nelze! Navíc díky stále trvající krizi na trhu práce tu ryby, mušle a krevety kuchtí často Španělé nebo Italové a ti přinášejí kromě spousty slov a úsměvů také recepty, které sice nejsou pro místní končiny typické, ale sláva jim! Myslete si o mně co chcete, ale kdyby se člověk pohyboval jen mezi pivem v Bryggenu a asi 300 metrů vzdáleným trhem s mořskými lahůdkami, dva až tři dny by si tu vyloženě užil. video KRÁL NORSKÉHO LOĎSTVA Když od pivka a skvělých česnekových krevet urazíte asi tak 500 metrů, budete se radovat, i když nejste vyložený znalec starých plavidel. Kotví tu nejkrásnější a nejstarší plně funkční norská loď. Tedy, ona vlastně není původem norská, ale čert to vem. Trojstěžník Statsraad Lehmkuhl objevil norský ministr Kristofer Lehmkuhl v britském New­castlu. Původně německá loď tam kotvila po 1. světové válce jako válečná trofej. Pan ministr ji daroval své zemi a tehdy se předpokládalo, že už to tak zůstane. Troj­stěžník přežil i krátkou německou etapu bě­hem druhé války, co ale málem neustál, byli místní úředníci, kteří ho chtěli v roce 1966 tajně prodat. Lidé v Bergenu, pro které to po desetiletí byla „jejich loď“, dokonce vyrazili protestovat do ulic! K prodeji sice došlo, ale jeden z místních bohatých rejdařů vykoupil pro město loď zpátky. Těžko si bez bílého kýlu Statsraad Lehmkuhl dnešní Bergen vůbec představit. Kotví tu, v nád­­herných kulisách staré pevnosti, přímo v cen­tru města, a pokud je náhodou na moři, sku­tečně jako by na jeho místě cosi chybělo. Vidět ho manévrovat směrem ke kotvišti s ka­dety stojícími na ráhnech je skvělé, ještě lepší je ale vstoupit na palubu a tenhle funkční mu­zejní kousek si prohlédnout. Na to, že je to plovoucí muzeum, se ale může pochlubit senzačními výsledky. V roce 2008 loď získala cenu Boston Teapot Trophy za nej­větší vzdálenost, uraženou pod plachtami za 124 hodin – bylo to neuvěřitelných 1118 ná­mořních mil. Během legendárních závodů sta­rých plachetnic, tzv. Tall ships, vyhrál Ber­genský král vloni druhé místo. video Norský státní svátek je třeba zažít v mnoha podobách. Je skvělé vidět nějakou městskou slavnost a neméně báječné je vychutnat si průvod s vlajkami a místními nebo školními orchestry v nějakém menším městě nebo na vesnici. Rodiny a přátelé se scházejí už ráno, často společně snídají a vyrážejí buď do průvodu, nebo jdou procesí sledovat. 17. května 1814 byla totiž za časů Švédsko-norské unie podepsána první Norská ústava, dokument v jistých modifikacích platný i dnes. Den ústavy se slaví celých 24 hodin. Když zůstaneme tam, kde jsme začali, tedy v Bergenu, s úžasem budeme sledovat, jak se přístav v centru města zaplňuje loděmi. K večeru už spolehlivě přejdete celou šíři přístavu suchou nohou, prostě z jedné paluby na druhou. Notně rozjaření Norové vás hostí pivem a spou­stou jiného alkoholu a může se stát, že se druhý den neprobudíte v Bergenu, ale třeba ve Skjol­denu, kam vás odvezla vtipná posádka. A to bude dobře, moc dobře. Protože přesně to je jeden ze způsobů, jak člověk uhasí svůj abstinenční příznak po zemi zvané Norsko. Tedy alespoň na nějaký čas. a Srdcařský výkladový slovníček norštiny klepnout na slovo Chata, malý domeček pokud možno v divočině. Ideálně dřevěný, stroze zařízený a co možná nejdál od civilizace. Postupem času tam dospívající děti Norů odmítají jezdit, neb tam není televize a široko-daleko žádná zábava. Rodiče ve snaze neztratit pohodu tedy zamění hliněnou podlahu za dřevěnou a instalují satelitní talíř, ale pouze tak, aby nebylo viditelné, že patří k domu. Zeptáte-li se Nora, odkud se bere ta potřeba být nerozmazleným synem/ dcerou přírody, zavrtí hlavou.hytte Dag for eller etter bevegelig helligdag Pokud na jízdním řádu (třeba u trajektu) spatříte tento údaj, jděte si rovnou hledat nocleh. Znamená to, že loď jede pouze den před a den po pohyblivém svátku.Dag for eller etter bevegelig helligdag hytte Sušená ryba, která sice vypadá fenomenálně spolu se stovkami dalších, když se suší tradičním způsobem (na takzvaném „lutu“), na talíři ovšem působí jako kopie dobře vysušeného vetřelce z amerického filmu. Pokud vás něčím takovým nenacpávají od dětství, zapomeňte na to, že by vám to mohlo chutnat. Je to ale skvělý dárek z Norska. Naservírujte ji k pivu svým přátelům a nenápadně sledujte, jak se budou tvářit. Pokud dokáží spolknout lutefisk, jistě spolknou i jiné hořkosti života: nešťastnou lásku, přepálený telefonní účet nebo vyhazov z práce. lutefisk video