VŠECHNO JE JEN O LIDECH… „Příběh nemusí být pozitivní – hlavně že je silný,“ píše v úvodu svého článku kolega Petr Horký, ale jedním dechem dodává: „Byl bych si přál, abych si na toto rčení vzpomenul v jiných sou­vis­los­tech…“ Vydal se totiž s par­tou ka­ma­rá­dů v če­le se zku­šenými jes­ky­ňáři Mar­kem Audym a Richardem Bou­­dou do Ve­nezue­ly, aby společně na­to­čili 3D dokument o největší kře­men­­co­vé jes­ky­ni světa. Bezvad­ná expedice dos­tala chmur­ný rozměr ve chvíli, kdy si Richard nešťastnou náho­dou propíchl oko. Už nešlo o to, že nenatočí všechno, co si plánovali, ale o záchranu ka­ma­rá­do­va zraku. Když jsme s Petrem Svo­bo­dou stříhali video, které si můžete u článku spustit, náhodní přihlížející se od mo­ni­to­ru při pohledu na zraněné oko otá­čeli hrů­zou. V pralese, daleko od civi­li­zace, bez lékaře a antibi­o­tik, to tak jed­no­du­ché nebylo. Ríša měl ale při vší smů­le i kus štěstí. A hned dvakrát. Vy­dal se na ces­tu s partou, která ho v tom ne­ne­cha­la. Až ve chvílích, kdy o něco jde, kdy mu­sí jít plané tlachání stranou, se te­prve ukáže, kdo za co stojí. Petr mi po náv­ratu vyprávěl také o nesnadném shá­nění letadla. O pilotovi, se kte­rým se předem dohodli na penězích, a který na­konec po příletu do cíle odmítl částku přij­mout: „Nic nechci, potřebovali jste po­moct.“ Žádné smlouvání, žádné pro­vě­řování pojištění. A nešlo o malé pe­ní­ze. Kdyby jen trochu chtěl, kluci by se do­mů vrátili v trenýrkách. Smekám klo­bouk a přeji tomu venezuelskému fra­je­ro­vi dlou­hý život. Připomenul nám, že je všech­no jen o dobrých lidech. Ale ne­je­nom o těch, které známe celý život. Snad se i my dokážeme tak velkoryse za­chovat k něja­ké­mu cizinci, který bude pot­řebovat u nás doma pomoc. Vítám vás na stránkách jarního vydání ma­gazínu Srdcaři! Miroslav Náplava šéfredaktor