A na co za těch 8 měsíců na cestách člověk přijde? Ani jste moc neopravoval, jestli jsem dobře pochopila. Bez strachu to nejde. Ten největší jsem měl asi v den toho odjezdu. Urvat se, přesekat kořeny, který už za ty roky zarostly pěkně hluboko, vypadnout a vědět, že člověk prostě jede na 8 měsíců někam, kam nemůže dohlídnout. Strach na cestě už zase tolik nebyl. Seknout s tím jsem občas chuť měl, ale nikdy ne jet domů, protože to jsem si nějak nemohl dovolit. To by mi nikdo neprominul. b Bylo to trošku natruc novým motorkářským ikonám. Protože jsem měl pocit, že dneska jako by se lidi urvali od kořenů nebo prostě ztratili soudnost. Všichni si samozřejmě nejdřív koupí novou motorku, pak do toho nacpou za spousty peněz vybavení, vybaví se elektronikou a nakoupí si filtry a filtry na filtry a skončí tím, že jedou do Rakouska na kafe, třeba na Grossglockner a … Bál jste se na cestě něčeho? Jakou zprávu byste vydal o lidech po cestě kolem světa? Jawa 350 není úplně typický terénní motocykl, řečeno kulantně. Je zvláštní, že to přežila, tu Gobi. Připadá mně, že je to úplně největší otročina vlastně hned na začátek. To znamená, tato zkouška stačila a pak už jste věděl, že to dáte? Jsou lepší, než si myslíme. Ležely přede mnou výzvy, jako transporty přes oceán a úředníci. Z těch jsem měl při odjezdu ten strach úplně největší, jo. Pouště nebo pustý místa zase nebyly úplně velkým strašákem, protože to nebylo poprvý, kdy jsem na motorce přes poušť jel i bez GPS. Pokud jde o Jawu 350, tam jsem vycházel z jednoduchý úvahy. Ten motocykl byl speciálně navrženej a vyráběnej pro Sovětskej svaz, takže musí vydržet všecko. A při troše slušnýho zacházení musí tím terénem motorka i projet. V Mongolsku jsem viděl spousty jinejch velkejch cestovních motocyklů, který byly dolámaný, rozbitý, stávkovala elektronika… V tu chvíli jsem si říkal, jestli ono není větší hrdinství jet na moderní motorce. Mluvil jste s nimi o tom, proč vyrazili na cestu? Mluvíte jako poslední Mohykán… Na co myslí? Na spoustu věcí, hloupejch, chytrejch, nutí vás to bejt v užším kontaktu s okolím a to okolí vás zase snáz přijme než partu motorkářů, kterejch se třeba lidi můžou bát. Osamocený jezdec působí jinak. Samozřejmě je to občas těžší, když vám chybí druhý ruce, který pomůžou vytáhnout motorku, někdy není s kým sdílet zážitky nebo je smutno, ale ono má všechno svý pro a proti. Nebylo nutno. Dojel jsem k nějaký jurtě, kde byli pastevci ochotný mi ze svýho UAZe pár litrů tý močůvky, který říkali benzin, prodat za nějakou cenu. Motorka na to jela dopředu, to je hlavní. Nevím, s tím se asi člověk narodí. No ztratil jsem se. Vlastně ještě než jsem přijel do Mongolska, tak jsem o něm slyšel několik věcí. Za prvý, že je to země věčně modrýho nebe a že tam neprší ani kapka. A za druhý, že nejpozději druhej den se dostaví otázka, co tady vlastně dělám. První informace byla naprosto lživá, protože pršelo furt, já se brodil v Gobi po kolena blátem a tahal jsem motorku vyloženě fyzicky za vidlici jak pluh. Ta druhá informace, tak ta byla do puntíku přesná, a v podstatě se to dostavilo druhej den dopoledne. No, v podstatě kdy jsem mohl vypadnout mimo hranice, což bylo asi v 18 letech. Sebral jsem pas, sebral jsem motorku a zmizel jsem. Bylo to ve mně nějak zasetý, možná přes rodiče, když jsme se toulali rodinným žigulíkem po Evropě, nebo možná geneticky to tam bylo někde od nějakých mých prapředků, ale vlastně jsem od osmnácti na cestách. Proč chlap vyrazí na motorce na cestu kolem světa? Spal jste často venku. Ale já si umím představit v Mexiku krokodýla, umím si představit i ussurijského tygra někde na východě Ruska a to jsou okamžiky, kdy by si člověk do stanu asi dobrovolně nelehl. Tak jak jste to dělal? Stan byl primárním obydlím, ale přesně například ten krokodýl v Mexiku, to byla taková definitivní stopka v tý tropický Americe. Šel mi přes cestu a já si řekl: „Á, končíme s campingem,“ protože s krokodýlem se nedomluvíte. Takoví medvídci, vlci v tom Rusku, já si myslím, že v létě, když jsou sytý, tak se spíš člověku vyhnou, takže z toho jsem těžkou hlavu neměl. Z tropický oblasti jsem měl nahnáno víc, protože to neznám. Byli velký pavouci, hadi, o kterejch všichni říkali: „Ale těch se nemusíš bát, tyhle nejsou nebezpečný.“ Ale to já nepoznám. Dost jsem se toho dozvěděl i o štírech. Záleží prej na velikosti nebo na poměru velikosti klepet k tomu tělu, jestli je, nebo není nebezpečnej, ale mně se to nechtělo zkoušet. Tak se vrátíme radši na silnici. Jaké motorky jezdí kolem světa? Takže takhle jste to dělal. To nejsem, ale šlo o to ukázat, že to prostě jde jinak, rejpnout si do lidí, který říkali: to prostě nedojede, ten skončí v Košicích nebo v Užgorodu a podobně. Ježdění není o penězích ani o mašině, je o srdci, o tom, jakej jste jezdec. Navíc ještě na letošek ohlásili cestu kolem světa nějaký motocelebrity v Čechách a já bych těžce nesl, kdyby to nezůstalo v rodině motorkářů, ten titul prvního Čecha, kterej to dal. Takže jsem musel spěchat. Na přípravu jsem měl jen tři měsíce. Určitě. Kdysi se vyvážela do 120 zemí světa, takže když vezmeme, že svět má asi 200 zemí, tak je to nadpoloviční většina. V Rusku si lidi dodnes myslí, že to je vlastně jejich výrobek. Často jsem se setkával s reakcí: „Jawa, naša Jawa.“ A vůbec jim nevadí, že to je napsaný latinkou, že tam je dvojitý W. To jim prostě nepřijde, nejspíš si myslí, že to je jako v rámci Sovětskýho svazu odněkud z toho Pobaltí, takže je to „naša Jawa“. I Jižní Amerika je toho relativně plná. Lidi na to vzpomínají nebo to používají, mají na Jawách najeto tisíce, desetitisíce, možná některý mají i přes 100 tisíc kilometrů. Československo i Jawa mají pořád dobrý jméno. V kolika letech jste začal? V podstatě jsem opravoval míň, než jsem očekával. Jawa 350 je vážně jednoduchej stroj, nemůže se nikdy rozbít tak, aby nešel nějakým způsobem zase zprovoznit. Já například na motor prakticky vůbec nesáh, lanka byly původní, brzdy původní, na všem to jelo. Dokonce přední pneumatika je původní, ta najela 53 tisíc kilometrů. Jen zadní kolo jsem musel měnit. To bylo po Mongolsku, kde se ohnula zadní osa a celý se to nějak jakoby rozpletlo, rozbilo, takže to kolo bylo k nepoužití. Zpátky v Rusku s místníma motorkářema, u kterejch jsem byl v garáži, jsme to vymysleli jednoduše: šlo se do nejbližší zahrady a tam se z kopřiv vytáhlo torzo jiný Jawy bez motoru, vzalo se kolo, přezulo i s osou, která byla rovná, a nasadilo. Nebo se v Ulánbátaru dělala kompilace českejch dílů do tlumičů s čínskejma. A taky to na to jelo. Vidíte, a já jsem z vašich předešlých rozhovorů měla pocit, že jste chtěl dokázat, že tu cestu dáte za cenu úplně nové cestovní motorky. Všechny možný. Samozřejmě ty nejčastější motorky, který člověk potká, třeba nejedou kolem světa, jedou jen určité části. Třeba z Aljašky do Patagonie. Jsou to speciální moderní motorky věhlasných značek na cestování. Ale protipólem jsou třeba čínský stopětadvacítky. Potkal jsem v Rusku i Němce na tříkolovým Simpsonu, který táh přívěs z Německa do Vladivostoku, jel rychlostí 50 kilometrů v hodině, když nefoukalo. Potkal jsem i cyklisty samozřejmě, který považuju za naprostý šílence, protože bych snad šel radši pěšky, než jel na bicyklu. Takže v podstatě těch bláznů, který jsou v pohybu, je víc, než my si v český kotlině vůbec umíme představit. Z Česka jste vyrazil východním směrem a mě – spíš než Rusko – zajímá Mongolsko. Já se v Gobi ztratila a nebýt pastevců, už bych se nikdy nenašla. Tak jak jste to zvládl vy bez GPS? Otevřela vám kdysi světově známá JAWA dveře, když jste potřeboval? Kde nejvíc? Proč já? Tak to téma tady bylo celý roky diskutovaný, párkrát se o to někdo pokusil, ale to byly většinou výlety po etapách. V Čechách vlastně nebyl nikdo, kdo to dosud kolem dokola na jeden zátah s motorkou dal. A navíc tady byla diskuse, za kolik to jde udělat a jestli to jde udělat třeba na Jawě, a lidi říkali, že to nejde. A tohle je dost frekventovaný motiv, dokazovat věci, který už naše generace považuje za nemožný. A přitom je to jasný: když to šlo před x lety s jinýma vozidlama, mnohem horšíma, na mnohem horších cestách, proč by to nešlo dneska? První, co mě asi napadne, je, že dřív člověk honil destinace, exotiku, to, že se ocitl na místě, o kterým snil, že tam nikdy nebude, protože když ty knížky četl, tak náš svět končil tady na Cínovci u Teplic. Dneska spíš člověk hledá lidi. Spíš ty lidi, protože ty dálky už dneska nejsou tak exotický, za pár dní můžete bejt kdekoli na planetě. Tak například Němec na tom tříkolovým Simpsonu, což vlastně byla invalidní tříkolka pro NDR, tak ten jel jenom proto, že prostě potřeboval vypadnout. Byl HIV pozitivní. Potom jedou lidi třeba i na nějaký organizovanější trip. Potkal jsem lidi z Konga, na velkejch motorkách, co jeli přes Portugalsko do Pekingu v rámci nějakýho projektu. Jiný lidi to prostě „jenom“ chtějí udělat. Teď je Vám, Pavle, 40. Člověk má určitě z toulání a čundrování po světě ve 20, 30 úplně jiný požitek a úplně jiné věci si z nich bere než teď ve 40. To mě zajímá. To říká člověk, který byl s motorkou i v Čečně. Co vlastně člověka pudí takhle řádit na motorce po cestách? Pavel Suchý 2900 litrů benzinu 72 litrů oleje 49003 kilometrů 7,5 měsíce v sedle Rozhovor U stolu se mnou sedí muž, kterého jsem kdysi znala. Vídali jsme se občas na nějakých motorkářských akcích a srazech, a teď proti mně po cestě kolem světa, po téměř 50 tisících kilometrech v sedle motorky sedí úplně jiný člověk. Pavlovi Suchému září oči. Možná má na zadku mozol od sedla Jawy 350, ale on i jeho stroj objeli za necelých 8 měsíců planetu. ˇ FOTOGALERIE Jawa 350/634 z roku 1978 Koupená před cestou v autoškole za 9000 korun Pavel považuje motor 634 za nejpovedenější třistapadesátku Jawy Jednoduchá, spolehlivá a hlavně klidná FOTOGALERIE Novinář a jezdec, milovník historických motocyklů a automobilů a cestovatel. Najel 500 000 kilometrů v sedle více než 700 motocyklů. Na kontě má motocyklové výpravy do Afriky (1994/96/98), cesty po celé Evropě a evropské části Ruska i výpravy na Sibiř (2004, s motocyklem Ural), na Krym (2003, 2005, 2007, 2008, 2010 a 2011), na ruský sever (2006) a do republik Dagestán, Čečensko, Tatarstán a Marij-El (2008 a 2010). K jeho motorkářským zkušenostem patří Austrálie a JAR (2004/2005). JAWAKOLEMSVETA.CZ