Je deset hodin dopoledne a teplota je k zalknutí. Ani po čtrnácti dnech pobíhání po vyprahlých solných horách jižního Íránu jsem se nenaučil po soli chodit a to se nepovažuji za žádného eléva. Sůl vyhlodaná erozí do bizarních špic je ostrá jako japonské meče. Pokud by někdo z nás zakopl a skutálel se jen o pár metrů níž, zbyla by z něj jen krvavá kaše. Michal s Ondrou sem, do solných krasů, jezdí pravidelně již 15 let. Po křehkých solných žiletkách se pohybují s podstatně větší jistotou. Dnešním úkolem je zaměřit fixní body, které kluci osadili před lety do soli. Měření s přesností setin milimetru přináší informaci o tom, jak rychle se pohybuje sůlovec směrem dolů nebo jak rychle roste solný diapir směrem nahoru. Slovo sůlovec jsme si vymysleli sami. Je to solný splaz ne nepodobný ledovci. Vzniká tak, že plastická sůl pomalu stéká ze solného pně. Naopak solný peň si lze představit jako plastelínu vytlačovanou z geologických kilometrových hlubin tlakem okolních hornin. Na satelitních snímcích severního pobřeží hormozské úžiny v Perském zálivu pak můžete pozorovat podivné kruhy desetikilometrového průměru. To jsou solné pně, solné krasy s nejdelšími solnými jeskyněmi světa. Oblasti, které v Persii kontaminují prameny tak nezbytných sladkých vod. Ale také oblasti, které zde – uprostřed pouští – dokáží povrchovou vodu nejdéle udržet. Jeden z hlavních úkolů expedice bylo pořízení stereoskopického záznamu pro tvorbu dokumentárního 3D filmu ze solných pňů a jeskyní jižního Íránu. Za první natáčecí destinaci byl zvolen známý diapir Namakdan na ostrově Kešm v Perském zálivu. Namakdan se po objevu nejdelší solné Jeskyně 3N stal součástí Kešmského geoparku, který byl v roce 2006 registrován do sítě geoparků UNESCO. Filmování zde bylo zaměřeno především na dokumentaci Jeskyně 3N. Pořízeny byly i záběry zachycující širší ekologickou problematiku pouštního ostrova Kešm. Např. jak zde obyvatelé po tisíciletí řeší extrémně vysoké letní teploty nebo nedostatek sladké vody. Z Kešmu se členové expedice přesunuli na unikátní solný peň Namak jižně od Busheru. Zde filmaři dokumentovali práci českých vědců, zkoumajících pohyby fenoménu ve vědecké komunitě nazývaného „solný ledovec“. Doplňující záběry pro pestrost zamýšleného filmu (solné kaňony, unikátní flora i fauna aj.) byly pořízeny i na dalších solných pních, které expedice NAMAK 2014 navštívila – tj. pně Šah Alambdar, Čirú a Džahání. Během prací a natáčení čelili členové expedice značně vysokým teplotám (až 50 °C na povrchu a 30 °C v jeskyni), které v oblasti obvykle panují až o měsíc později. Po jarních deštích (jejichž intenzita letos přesáhla 5letý průměr) byl navíc v jeskyních silný skap solanky, která po styku s kovem vytváří velmi korozivní prostředí, ničící rychle všechnu kovovou techniku. Vlhkost v masivu navíc způsobila dočasně zvýšenou nestabilitu horninového prostředí a tedy riziko závalů v již tak velmi nestabilních solných jeskyních. Díky speciální přípravě na solné prostředí a promyšlené logistice pro manipulaci s filmařským vybavením (např. výroba sliderů nebo ochranné eloxování hliníkových částí) a díky dlouholetým terénním zkušenostem v tomto extrémním prostředí udrželi filmaři kamery, fotoaparáty i osvětlovací techniku ve funkčním stavu až do konce expedice. Získán byl cenný materiál z podzemí i povrchu solných hor, který slibuje pro zhotovení filmu mimořádné dokumentační a snad i estetické hodnoty. Koneckonců díky bohatým zkušenostem členů týmu NAMAK a jejich fundovanosti byla k natáčení vybrána unikátní místa a je zaručeno, že prezentované informace budou zajímavé a hlavně přesné. b Letní vedra letos přišla o pár týdnů dřív. Přestáváme chápat, kde Michal bere energii skákat v 50stupňových teplotách v dvoukilometrovém okruhu po solných škrapách. Najít fixní body v rozervaných solných skalách není jednoduché, přestože máme jejich přesné souřadnice. Body jsou z laminátu. Žádný kov tu dlouho nevydrží. Solanka vše, včetně naší techniky, „žere“ před očima. S povděkem přijímáme úkol jít zaměřit nezdokumentovanou solnou jeskyni. Je v ní stín a chládek. O celých 20 stupňů míň než na povrchu – pouhých 30 °C!!! Filmujeme pár záběrů pro náš nový 3D film. V horkém klimatu nás naše múzy ale rychle opouštějí. Solné jeskyně jsou i přes kruté teplotní podmínky fantastické. Tyto jeskyně vznikají velmi rychle, jen o trochu pomaleji než jeskyně ledové. Je to škola karsologie. V solném krasu stále něco skřípá nebo praská. Ze stropu se sype písek a nejen ten. Vnímavý jeskyňář může doslova pozorovat, jak se jeskyně vyvíjí. Před týdnem, když jsme natáčeli na ostrově Kešm v nejdelší solné jeskyně světa – Jeskyni Tří naháčů – odpadl během naší návštěvy v jedné z chodeb půltunový solný blok. Naštěstí pod ním zrovna nikdo nestál. Nic to ale není proti infernu, které se odehraje pár minut poté, kdy začne vydatně pršet. Jeskyní se prožene bahnotok a na mnoha místech ji zcela změní. Hlavně nahoře v ponorné části, kde je dešťovka ještě sladká, nenasycená, dochází k obrovským závalům a řícení celých stěn. Běda jeskyňářům, kteří by byli v této chvíli v podzemí. Vylézáme v pozdním odpoledni. Slunce konečně uhne kousek z nadhlavníku. Do soutěsky, ve které je naše jeskyně, konečně padne stín. Pozorujeme nevídaný fyzikální efekt. Pokles teploty během několika minut zapříčiní, že nádherná modrozelená jezírka solanky začínají před našima očima „zamrzat“ krustami krystalické soli. Signál sklánějícího se slunce ale musíme vnímat pragmatičtěji. Do základního tábora pod horou Namak (Solná hora) je to dobré dvě hodiny lezení. Potmě by byl návrat nejen nebezpečný, byl by to dokonce hazard se životem. Na setkání s perskými řidiči našeho autobusu pronajatého pro nás Šírázskou univerzitou se moc netěšíme. Čeká nás ostrá hádka se starším řidičem. Celé dny na nás se svým synem čeká v poušti bez dlaně stínu. Večer se plní náš předpoklad. Nepomůže ani nabídka zvýšení honoráře. Zítra odjedou a zanechají nás s vodou na pouhé dva dny, napospas karakalům pod solným pněm. Snad pro nás dojede jiný autobus, jak slíbili. Předpokládá se, že před půl miliardou let se ve zkoumané oblasti Perského zálivu nacházela rozsáhlá bezodtoková pánev. V teplém klimatu zde docházelo k usazování mnoha set metrů mocných vrstev solí. Po další desítky milionů let se na solné uloženiny usazovala souvrství vápenců, pískovců, ale také vulkanické horniny. Tímto způsobem se sůl v podloží postupně dostala mnoho kilometrů pod zemský povrch. Díky vysokým a nerovnoměrným tlakům, které panují v takových hloubkách, plasticitě a nízké hustotě začala sůl zvolna vystupovat k povrchu ve formě obřích podzemních solných sloupů – pňů čili diapirů. Po dosažení povrchu vytvořily pně solná pohoří zhruba kruhovitého tvaru o průměru od 5 do 20 km a výšce až kilometr nad okolní terén. V solném krasu nalezneme vše, co známe z krasů vápencových: závrty, ponory, propasti, jeskyně i vývěry solankových řek. Speleologie Video WWW.AUDY.SPELEO.CZ PROJEKT NAMAK (Namak v perštině znamená sůl.) Souběžně s prvními českými objevy solných jeskyní v roce 1998 bylo založeno Sdružení studentů geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V současné době volně sdružuje geology a speleology, kteří se věnují výzkumu solného krasu v Íránu. Na výzkumu solných pňů čeští vědci spolupracují s kolegy oddělení Věd o zemi z Univerzity v Šírázu. O projektu NAMAK AUDY.SPELEO.CZ TROCHA GEOLOGIE JESKYNE 3N ˇ Název jeskyně 3N pochází z českého názvu Tři Naháči. V čase svého objevu bylo ale pro perské vědecké kruhy slůvko naháč příliš vulgární. Po dlouhých diskuzích s českými objeviteli, kteří chtěli pochopitelně zachovat původní název, došlo ke kompromisnímu přepisu názvu na Cave 3N. Proč ale „tři naháči“? V době objevu dnes již světoznámé jeskyně, v roce 1998, byli současní vážení doktoři přírodních věd ještě studenty. Do Íránu vyjeli na poznávací cestu, nikoliv na jeskyňářskou expedici. Když na ostrově Kešm dorazili k vyvěračce mohutné solankové řeky, váhali, jak ji bez speleo-overalů prozkoumají. Oblečení namočené do solanky totiž po uschnutí ztvrdne na kámen a prakticky pak nelze použít. Kluci na solný peň Namakdán dorazili místní dopravou, jen s omezenou zásobou sladké pitné vody. Oblékli tedy jen čelovky a solnými jezery vplavali do nitra solného pně. Dnes, kdy se i v puritánském Íránu začínají opět k původnímu názvu vracet, však nikdo nechce chápat, jak to studenti Karlovy univerzity dokázali. Solné krusty, stěny i krápníky jsou totiž velmi ostré a při neopatrném styku s kůží ji okamžitě pořežou. Každá oděrka ponořená do solanky pak nepředstavitelně bolí. Objev prvních kilometrů, dnes nejdelší solné jeskyně světa, za tuto oběť evidentně stál. 3D galerie 3N 3D 2D galerie O projektu NAMAK (Namak v perštině znamená sůl.) Souběžně s prvními českými objevy solných jeskyní v roce 1998 bylo založeno Sdružení studentů geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. V současné době volně sdružuje geology a speleology, kteří se věnují výzkumu solného krasu v Íránu. Na výzkumu solných pňů čeští vědci spolupracují s kolegy oddělení Věd o zemi z Univerzity v Šírázu.