Byli jsme u toho Koncem června se na mne obrátil šéfredaktor Srdcařů, Miroslav Náplava, zda bych nenapsal pár řádků k prezentaci knihy Vladimíra Plešingera Amazonie a řeky příběhů a ke křtu papoušků Ara Arakanga. Obě akce se odehrály 25. dubna 2015 v ZOO Zlín v rámci festivalu Neznámá země, jehož je ředitelem. „Tvýma očima,“ řekl doslova. Předpokládám, že čtenářům Srdcařů není zapotřebí festival Neznámá země příliš představovat. Maraton cestovatelských promítání, setkávání a výstav se ve Zlíně koná vždy koncem dubna už od roku 1997. Tehdy vznikl jako oslava padesáti let od chvíle, kdy Hanzela se Zikmundem startovali první část své cesty kolem světa. Festival probíhá na mnoha místech ve městě, ale občas zavítá i za jeho hranice. Program „Den s Neznámou zemí v ZOO Zlín“ (někdy také Lešná) začínal ve dvě hodiny odpoledne. A vzhledem k tomu, že jsem do Zlína přijel ještě před polednem, měl jsem čas si ZOO i projít. Dík tomu musím konstatovat, že pokud má podtitul ZOO kontinentů, pak tato slova nelžou. Jejím prostřednictvím skutečně můžete za jediný den projít téměř celý svět. Včetně Antarktidy. Myslím, že i díky tomu je její začlenění do cestovatelského festivalu více než symbolické. Počasí nám ten den mimořádně přálo. Slunce se sice občas skrylo za mraky, ale pokud svítilo, nebyly jeho paprsky nijak palčivé. Krátce před druhou hodinou jsem své kroky namířil k zámku Lešná, kde se měla prezentace knihy odehrát. O překvapení nebyla nouze, neboť jsem těsně před zámkem téměř vpadl do zad týmu Srdcařů. Zrovna zde natáčeli rozhovor Lucie Výborné s Miroslavem Zikmundem. Něco málo po druhé hodině se všichni přesunuli k zámku, kde už čekalo několik desítek návštěvníků. Role moderátorky se chopila tisková mluvčí zahrady Romana Bujáčková. Představila nejen oba hlavní aktéry, autora knihy Amazonie a řeky příběhů Vladimíra Plešingera a především cestovatelskou ikonu Miroslava Zikmunda, ale i ředitele festivalu Miroslava Náplavu, který zde v loňském roce sám křtil lenochodku Kryštofku (viz Srdcaři 2/2014). Neopomněla přivítat ani Lucii Výbornou, redaktorku Českého rozhlasu 1, Radiožurnálu, jež pro tuto chvíli odložila svůj moderátorský mikrofon a s fotoaparátem se netypicky chopila role obrazové dokumentaristky. Pak se slova ujal pan Plešinger, aby divákům představil svoji novinku Amazonie a řeky příběhů. Jenže začal poněkud ze široka a z počátku se spíš vyznával z obdivu ke knihám, které o Amazonii napsali Hanzelka se Zikmundem. Po několika minutách jej sám šestadevadesátiletý Miroslav Zikmund přerušil slovy, že by se rád o Amazonii dozvěděl také něco nového, a zda by Vladimír mohl říci spíš něco ke své knize. Pan Plešinger, mimo jiné i laureát ceny Kantuta (hlavní festivalová cena Neznámé země), tedy v kostce shrnul své zatím poslední dílo slovy, že se tato kniha výrazně liší od jeho dosavadních cestopisů právě tím, že nejde výhradně o jeho osobní postřehy z pobytu, ale jde o jakýsi cestopis časem. O vyprávění – chcete-li – o příběhy lidí, kteří svým působením v oblasti Amazonie vtiskli nesmazatelnou stopu do její historie a přispěli nemalou měrou k průzkumu nejvodnatější řeky světa. Poté následovala krátká autogramiáda obou cestovatelů. Okolo třetí hodiny odpolední se program přesunul do nejzápadnějšího cípu ZOO. Do poněkud stísněné a v rámci prohlídkové trasy i průchozí voliéry papoušků Ara Arakanga, kde bylo vše připraveno k již zmiňovanému křtu mláďat. Papoušci se vylíhli 22. ledna 2015 – dnes víme, že jde o samičky. Na kmotry, pány Plešingera a Zikmunda, zde samozřejmě nečekala živá zvířata, ale symbolicky jejich plyšové figurky. Také křest byl spíše symbolický. A místo kropení plyšáků nealkoholickým sektem si oba kmotři připili s několika dětmi, kterým byla také nabídnuta číše. Zvláště panu Zikmundovi se člověk musí obdivovat, když se sám poněkud sklonil, aby si mohl s dětmi přátelsky přiťuknout. No… a pokud se ptáte na jména těchto charakteristicky mimořádně pestře zbarvených papoušků – ve své čeledi patří k největším – pak vězte, že oba cestovatelé zvolili jména symbolicky cestovatelská. Vladimír Plešinger vybral jméno Alberto (dnes tady Alberta), podle legendárního cestovatele Alberta Vojtěcha Friče, a pan Zikmund zvolil jméno Jota. Zprvu vysvětloval, že jde o zkratku jména jeho spolužáka z gymnázia Josefa Taraby. Pak ovšem uvedl, že jde samozřejmě o jméno nakladatelství Jota. Oba kmotři měli ještě možnost se podívat na své kmotřence, ale to už bylo mimo oficiální program festivalu. Byly čtyři hodiny odpoledne, když jsem vykročil na cestu domů.