Editorial „A hlavně nám nezapomeň přivézt teplé oblečení včetně rukavic,“ naléhavě připomínal Honza Tutoky na začátku června krátce před mým odletem do JAR. S kameramanem Ondrou Hoškem letěli na jih Afriky asi týden přede mnou. Během další etapy srdcařské Expedice Motonomádi Afrika jsme měli v plánu natáčení samostatného dokumentu o žraloku bílém a hlavně lidech kolem něj. Základnu jsme měli v Gansbaii nedaleko od Kapského Města, kde se Carcharodon carcharias vyskytuje. Na moři to parádně foukalo a v noci klesla teplota na 10 °C, k tomu několik dní lilo jako s konve. Zatímco kamarádi odlétali už z rozehřáté Evropy, já jsem se na Afriku aklimatizoval daleko lépe. Deset dní jsem předtím strávil na Islandu, kde se teploty pohybovaly v průměru kolem 4 °C. Do spacáku ve stanu jsem zalézal v několika vrstvách oblečení. „Mirku, proč teď jezdíš do Afriky, když jsou u nás tropy? Mohls ušetřit za letenku,“ psala mi na facebook jedna známá, sotva jsem zveřejnil první fotku po příletu. Vysvětlil jsem jí, že na jižní polokouli je to obráceně, takže má vládu v ruce paní Zima a celkem si to užívá. Proto mám na fotce čepici a dvě mikiny. Tropických veder jsem si opravdu užil do sytosti hned po návratu. Právě dnes se klimatizace ve střižně přehřála a kapitulovala. Blikající červená kontrolka oznamuje, že si technika musí na pár hodin odpočinout. Původně jsem výběr fotografie a videa na titulní stranu tohoto čísla Srdcařů zamítl. Přece na letní číslo nebudeme dávat motiv zimního přeletu Alp. Sníh v létě… Ale jak mi stékal čůrek potu po čele a já si přečetl předpověď počasí na další prázdninové dny, změnil jsem názor. Proč neopustit zažitý stereotyp, že k létu patří vždy letní motiv. V Africe přece není také pořád teplo. A třeba vás pohled na zasněžené horské hřbety alespoň pocitově v panujících vedrech trochu ochladí. Užijte si letních měsíců a dovolené ve zdraví a radosti. Aktuální číslo magazínu Srdcaři vám snad vaše lenošení zpříjemní. Miroslav Náplava šéfredaktor