Vzduchoplavectví Kam vítr, tam balon. Jestli platí nějaká poučka od samotného vynálezu po současnost, tak je to jednoznačně tahle o létání horkovzdušným balonem. Naproti tomu o okolnostech objevu využití teplého vzduchu pro létání známe verzí několik. Hlavními hrdiny legend jsou ovšem vždy bratři Montgolfierové, kteří v jihofrancouzském městě Annonay spravovali rodinnou papírnu. Jedna legenda například říká, že Joseph, starší z bratrů průkopníků, držel nad ohněm u krbu zapnutou košili, kterou postupně vyplnil teplý vzduch a nadnášel ji. Druhá zase tvrdí, že během obchodní cesty do Avignonu se Joseph ubytoval v zájezdním hostinci a při četbě novin po očku sledoval plápolající oheň v krbu. Tu se zahleděl na tetelící se teplý vzduch, který s kouřem stoupal do komína. Hle, prý si řekl, tohle by se přece dalo využít k letu do nebeských výšin. Požádal personál o kus hedvábí, nůžky, jehlu a nit, chvíli rozměřoval, stříhal a sešíval, až vyrobil neumělou kostku s jedním otvorem. Přiložil do ohně a malý balonek naplněn teplým vzduchem počal levitovat. Povzbuzen úspěchem vzal husí brk, usedl ke stolu a napsal mladšímu bratru Etiennovi, aby připravil zásobu hedvábí (které se používalo na pánské vestičky) a provazů, že mu po návratu ze služební cesty ukáže jednu z nejpodivuhodnějších věcí na světě. zdroj: http://bit.ly/1eiHtKa Jacques Étienne Montgolfier V listopadu 1782 proběhl první větší pokus na zahradě jejich domu, veřejný vzlet pak proběhl v Annonay památného 4. června 1783. Balon dosáhl výšky tisíc metrů a letěl kolem deseti minut. Teplý vzduch vznikal pomocí hořící slámy, která byla pověšena na ohništi pod balonem. Lidé byli z téhle atrakce tak vyjevení, že po přistání zbytky hořící slámy neuhasili, takže obal shořel. Prvenství a vynález bratřím Montgolfierům ale nikdo upřít nemohl. zdroj: http://bit.ly/1TT2sU7 Annonay, 4.6.1783 Do Prahy se balon dostal v říjnu 1790, ze Stromovky v něm vzlétl Jean-Pierre Blanchard s hrabětem Jáchymem ze Šternberka, který se zabýval přírodními vědami. Ač balon neřídil, považujeme ho za prvního českého vzduchoplavce. V Rakousku se průkopníkem vzduchoplavby stal Victor Silberer. V sedmi letech, to bylo v roce 1853, obdivoval ve Vídni balon slavných bratrů Eugena a Augusta Godardových a podle jeho vlastního životopisu se rozhodl svůj život zasvětit létání. Ač to zní nepravděpodobně, už v létě roku 1882 si objednal v Paříži u firmy Brissonnet svůj první balon o objemu 1100 m³, který nazval Vindobona. A zde v historickém ohlédnutí pro tentokrát skončím. Victora Silberera jsem totiž zmínil především proto, že jsem svůj první balonový let absolvoval v Rakousku. V lednu roku 2015. Balon pilot Michal Kubát zorganizoval s přáteli malou fiestu v Maunterndorfu, což je městys v rakouské spolkové zemi Salcbursko. Na místním klubovém letišti jim díky dobrým vztahům umožnili akci uskutečnit. Když jsme se na společný let Chadbalonu se Srdcaři – tedy mnou a Honzou Tutokym – domlouvali, rovnou nás upozorňoval na zásadní úskalí podniku. video „Přelety Alp jsou náročným, ale taky jedním z nejúžasnějších zážitků. Budeme naprosto závislí na povětrnostních podmínkách, které lze odhadnout podle předpovědi až tak den, dva předem,“ vysvětloval zkušeně. „Můžeme klidně 14 dní jen čekat na místě a třeba ani nevzlétneme. Stejně tak se může povětrnostní situace rychle změnit. Tyhle přelety se dají uskutečnit kvůli termice jenom v zimě. A když jsme u toho, nezapomeňte si nabalit teplé prádlo. V té výšce může být i –20 °C a dost tam táhne od nohou.“ Dohodli jsme se, že když to máme na místo startu z domova jen nějakých pět set kilometrů, počkáme až na jeho telefon. Přiznám se, že jsem byl pár dní jako na trní, několikrát denně jsem zběžně kontroloval, zda nemám zmeškaný hovor. Konečně se mi mohl splnit můj dávný sen – letět balonem. Ale houbeles „jen“ letět, vznést se pár set metrů nad krajinu a přistát někde uprostřed kvetoucí louky (i to má samozřejmě svůj půvab), měl jsem zažít hned napoprvé přelet hřebenu Alp, nesplněný sen řady samotných balonářů! V tomto případě přeletět třicekilometrové pásmo Nízkých Taur v Centrálních krystalických Alpách. „Zítra by to mohlo vyjít, ale přijeďte už dneska večer,“ byla přesně ta zpráva, kterou jsem chtěl od Michala v telefonu slyšet. Za pár hodin jsme s Honzou seděli u stolu v apartmánu, kde Michal s týmem pečlivě plánoval průběh letu. „Letět můžeme hodinu, ale taky hodin několik. Podle předpovědi bychom to mohli dát za hodinu, za dvě. Ale protože rychleji než vítr letět nedokážeme a může přestat foukat, let se nám klidně protáhne.“ Zdroj: Google Earth údolí Enže Mauterndorf Předpověď byla příznivá od rána do 14 hodin odpoledne, kdy měla dorazit fronta od jihu. My potřebovali jižní vítr, abychom mohli po přeletu hor přistát v údolí řeky Enns, česky Enže, kterým vede silnice E651. „Tady někde se pokusíme přistát, druhá šance je až tady, ale to bych nerad riskoval,“ ukazoval situaci v mapě. Přistání ovlivňuje spousta aspektů, dráty elektrického napětí, porost, ploty, nerovný terén atd. Navíc je potřeba mít dohlednost na zem. Pokoušet se sedat do mlhy či oparu je obrovské riziko. Žil jsem opravdu v domnění, že je to daleko jednodušší. Michal se jen usmíval a kroutil hlavou: „V koši musíme mít povinnou výbavu, záchranné zavazadlo, sněžnice i jídlo. Kdybychom nouzově přistáli někde uprostřed hor, můžeme hodně dlouho čekat na pomoc. Pokud se k nám někdo dostane.“ A jak bychom mohli uvíznout? Jednoduše: přestane foukat a balon zůstane viset na místě. Můžeme stoupat nebo klesat. Větry se v různých výškách mění, takže to je už pak otázkou zkušenosti pilota, jak z prekérní situace ven. A štěstí samozřejmě. Na to se ovšem spoléhat nedá. (Udivují mě třeba během zimních měsíců řidiči, kteří se na cestu vozem vydají jen ve svetru nebo saku s tím, že mají přece plnou nádrž, a když tak si přitopí. Stačí sněhová kalamita, bouračka nebo náledí na D1 a jde jim o život. Stejně tak lidi žijí v představě, že nebezpečné jsou Himálaje, přitom zmrznout můžou stejně snadno i v Krkonoších.) Jak jsem ráno na letišti po společném briefingu viděl, Michal nepodcenil nic. Přivezl svůj větší balon Chad OK-2008, který poskytuje v normálních podmínkách nadstandardní pohodlí pro 8 osob ve 4 oddělených kójích. Jeho objem je 6000 m³ a vyrobila ho španělská firma Ultramagic, v současné době jednička na světovém trhu. Balon je vybaven nejmodernější technologií, např. chytrým ventilem na rychlé vypouštění vzduchu tzv. Smart ventilem a rotačním ventilem umožňujícím otáčení balonu kolem své osy za letu. To je důležité pro správné natočení koše při přistání. Jeho obal je vyroben z ultralastu, látky několikrát pevnější a odolnější než se běžně používá na výrobu balonů. „Pokud byste si po dnešním letu chtěli pořídit podobný, stačí říct. Zastupuji Ultramagic pro Českou republiku, takže u mě máte slevu,“ chechtal se Michal. Vtipálek, moc dobře vím o jeho zarputilém tažení proti všemožným slevovým portálům, které nabízí vyhlídkové lety za lidové ceny. „Jestliže někdo nabízí letenku za cenu nižší než náklady, může to být i na úkor bezpečnosti. To by si lidi měli uvědomit,“ rozčiluje se. Chápu ho, ale důležitější pro nás v té chvíli ovšem bylo, že je i certifikovaným technikem balónů, což se může daleko od domova hodit. V Alpách obzvláště. www.chadbalon.cz Letěli jsme jen v pěti lidech, zbytek koše zaplnily láhve s plynem. Kdyby přestalo foukat, musíme se ve vzduchu přece nějak udržet. Nebudu to už příliš dramatizovat. Nějakou chvíli trvá, než balon k letu připravíte (to rozebereme příště), nakonec se posádka nasouká do koše, můžete si navzájem popřát šťastný let a zem se už pomalu vzdaluje. video Celou dobu přeletu jsem prožíval adrenalinovou nirvánu, cvakal jeden snímek za druhým, občas zapnul kameru. (S druhou natáčel Honza v protější kóji.) A protože Srdcaři jsou magazín interaktivní, můžete se tedy podívat na video. A já se přestanu snažit o slovní vyjádření té krásy pod námi, té dech beroucí nádhery… Těch třicet kilometrů jsme letěli přes hodinu, nahoře nás chytil slušný vítr a pluli jsme nad hřebeny jako na létajícím koberci. V prostoru neslyšíte zašumění větru, jak taky, když letíte právě jeho rychlostí. Ticho, které zažijete málokde. Jen ho občas proťala komunikace přes vysílačku s balonem kolegů, nebo občasné hlášení Michala pro posádku: „Tak jsme právě ve výšce 3500 metrů, je deset stupňů Celsia a přelétáme nejvyšší vrchol Nízkých Taur…“ Hochgolling se zdál při pohledu dolů jen takovým „normálním“ zasněženým kopečkem, zatímco ze země vypadá s výškou 2863 m n. m. pochopitelně daleko monumentálněji. V duchu jsem si přál, aby let trval několik hodin. Nebo alespoň ještě půlhodinu. Ale to už bych chtěl moc. Díky za tu hodinu! Pak přišel čas na přistávací manévr, což je v horských údolích záludná záležitost, která prověří um pilotů. Do údolí se musí naklesat z výšky 3000 metrů maximální rychlostí -7m/s, aby jej balon nepřeletěl a vždy na střed, protože při krajích je nestabilní proudění vzduchu, které může balon z údolí opět vytáhnout ven. Další možnost přistání v jiném údolí po trase směru větru může přijít až po několika dalších hodinách letu. Michal Kubát nám předvedl přistání jako z učebnice. Bez jediného zaváhání jsme dosedli uprostřed údolí přesně vedle příjezdové silnice, aby se mohlo doprovodné vozidlo snadno dostat k místu přistání. Balení balonu mi už připomínalo záběry sehraného týmu z depa formule 1. Po návratu domů se mě řada kamarádů ptala, jaké to bylo. I po půl roce odpovídám jedním slovem: fantastické! facebook POZVÁNKA Piloti, příznivci a přátelé balónového létání ani letos nepřijdou o tradiční, letos již devatenácté, Mistrovství České republiky v balónovém létání 2015, které se stejně jako v posledních letech uskuteční v krásné části kraje Vysočina, v Radešíně. Letošní rok mistrovství ČR 2015 organizuje tým z řad žen pilotů za pomocí dalších nadšených dobrovolníků. Tato akce, která se uskuteční od 5.8. – 9.8.2015, je pod záštitou Českého balónového svazu a Balónového zámku. T