Koutek poezie Část II. Konstantin Biebl – Básník a cestovatel Měl kulatou tvář s mandlovýma očima a snědá barva pleti mu prý dávala podobu vznešeného malajského prince. Mezi básníky meziválečné avantgardy se prosadil nejenom básnickou imaginací a opěvováním dalekých – leč nepoznaných, krajů – ale sám se na perlu Indického oceánu Cejlon, dalekou Jávu a do džungle ostrova Sumatra také vypravil. Procestoval i Jugoslávii, Alžír a Tunis. Pro dnešní srdcařskou rubriku jsem vybral báseň z nejznámějších, která dala současně název celé básnické sbírce vydané v roce 1927. Krásné snění přeji! A pokud se do těch končin planety chystáte, tak šťastnou cestu! (mk) S LODÍ JEŽ DOVÁŽÍ ČAJ A KÁVU S lodí jež dováží čaj a kávu pojedu jednou na dalekou Jávu Za měsíc loď když vypluje z Janova stane u zeleného ostrova Pojedem spolu já a ty vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty Pojedem okolo pyramid loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid S vysokou holí zaprášenými opánky jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci letí za vodou a ve vlnách se ztrácí Zhudebněná báseň Janem Burianem