Editorial Obsah „Ženské do expedic nepatří!“ tvrdí mnohdy protřelí námořníci, zkušení cestovatelé i renomovaní psychologové. Lucie Radová je jiného názoru: „Naše výprava pěti dobrodružek si o tom myslí své. Chceme ukázat, že holky do expedic prostě patří. Pokud se nám podaří ujet 5 555 km skrz Jižní Ameriku, budeme první ryze ženská výprava na světě, která podnikla podobnou cestu a nevytrhala si navzájem vlasy.“ Lucii znám už nějaký ten pátek, a proto jí nesmírně fandím. Víte, ono není tak důležité, jestli spolu holky dají společně celé tři měsíce, důležité je to, že se o to vůbec pokusí. Držím palce, aby expedice dopadla podle představ, seriál může být fakt pořádný trhák. A podílet se na jeho vzniku můžete i vy! A u žen ještě zůstanu. Když jsme v dubnu na cestovatelském festivalu Neznámá země ve Zlíně předávali s kolegou Petrem Horkým prestižní festivalovou cenu Kantuta paní Mirce Konkolské, někteří (muži i ženy) byli mírně zaskočeni. Snad proto, že ji znali spíše jako „profesionální“ manželku československého rekordmana a mořského vlka Richarda Konkolského, který cenu Kantuta obdržel coby legendární jachtař již v roce 2009. Zatímco manžel Richard brázdil oceány, ona se starala o jejich syna Ríšu a udržovala domov, aby se muž měl kam vrátit. Málokdo přitom ví, že je sama zdatnou jachtařkou a jako první žena z Československa přeplula Atlantik! A nebyla v historii sama, kdo stál statečně po boku svého muže. Např. Rosa, tedy Růženka Holubová, na africké výpravě prokázala větší odvahu než mnozí muži, kteří po přepadení domorodci vzali nohy na ramena. Ona zatím srdnatě střílela a mydlila pažbou divochy hlava nehlava. Mám radost, že ženy samotné boří zažité stereotypy svými činy a ne pouhým teoretizováním na genderových konferencích. Za celou naši srdcařskou partu prohlašuji, že mají náš obdiv a podporu. Báječné léto přeji samozřejmě všem: ženám i chlapům bez rozdílu! Miroslav Náplava šéfredaktor