Byli jsme u toho Obsah Stalo se to 21. června 2018 o letním slunovratu. Při pročítání zpráv mi do oka padl titulek na stranách Technet.cz: Byl to nejbohatší šlechtic své doby, teď archeologové objevili jeho hrobku! Se zatajeným dechem jsem četl dál: V následujících dnech se dozvíme, zda tušení týmu českých archeologů, že objevili dosud neznámou hrobku nejbohatšího šlechtice a předního velmože počátku 17. století, bylo správné. Pokud se potvrdí rozsah nálezu, bude podle historiků stejně unikátní jako například cínový sarkofág Rudolfa II. Z pochopitelných bezpečnostních důvodů si vědecký tým zatím přeje zůstat v anonymitě a nezveřejnit místo nálezu a ani další podrobnosti. Během několika málo následujících dní však odborníci provedou další průzkum, ke kterému byla exkluzivně přizvána i redakce Technet.cz. Pokud se vše podaří, budete moci rozklíčování záhady staré 400 let sledovat na vlastní oči v přímém přenosu. No to je něco! Sledovat tuhle událost v přímém přenosu bude na netu sice zajímavé, ale daleko napínavější by bylo být přímo u toho. Líná huba, holé neštěstí. Už pár let se znám s fotografem Martinem Frouzem. Kdo jiný by o tom mohl vědět něco víc, napadlo mě. Fotografováním památek, archeologických lokalit a objevů se věnuje pěknou řádku let. Napsal jsem mu zprávu, odpověděl obratem. O akci samozřejmě věděl, ale držel s kolegy z Geo-cz basu a nic víc neprozradil. Jen ho zajímalo, proč o to tolik stojím. GALERIE Netušil, že jsem spoluautorem knihy o jedné z největších archeologických záhad na Moravě – o halštatském pohřebišti v Býčí skále v Moravském krasu. Řadu let jsem se v popularizaci naleziště i ve snaze o obnovení vykopávek angažoval, dokonce se nám podařilo uspořádat v Moravském zemském muzeu v Brně výstavu originálních nálezových předmětů, včetně slavné plastiky býčka, které jsou dneska majetkem muzea ve Vídni. Zájem o archeologii a historii mě doposud neopustil. Martin tedy slíbil, že se to pokusí domluvit. A podařilo se! V úterý 26. června jsme o půl sedmé ráno i s kolegou, střihačem Pavlem Šístkem, netrpělivě přešlapovali na Smíchově a čekali na příjezd kamaráda fotografa. „Podle navigace tam budeme za hodinu padesát, pokud nebude cestou nějaký karambol,“ hlásil pří výjezdu z Prahy a konečně prozradil, kam míříme. „Směr Domažlice, přesněji do kostela Nanebevzetí Panny Marie na náměstí v Poběžovicích.“ Přiznám se, do té chvíle jsem o téhle obci neslyšel. Přijeli jsme s předstihem, v devět hodin malý kostel zaplnila asi dvacítka osob, historici, výzkumníci, pár místních a novináři. Nechyběl rozhlas, ČT24 v přímém přenosu odvysílala několik vstupů a rozhovorů, redaktoři Technetu i s přenosovým vozem, a především odborníci z Geo-cz. Kamera, klapka, akce! VIDEO ONLINE REPORTÁŽ POBĚŽOVICE Díky speciální kameře s osvětlením, která byla do hrobky spuštěna vyvrtaným otvorem v podlaze kostela, jsme tak po mnoha letech mohli nahlédnout do zapomenuté krypty s pohřební komorou. Signál z kamery byl napojen na velkou obrazovku umístěnou před kostelními lavicemi. V první řadě, jako porota u soudu, seděli odborníci, kteří záběry komentovali. Konečně se objevil obraz, jak se kamera pomalu posouvala a otáčela prostorem. Bylo znát, že ji obsluhují zkušení odborníci. Vedle několika rozpadlých dřevěných rakví se v hrobce nacházela ještě jedna. O tu taky všem přítomným šlo. Kamera se k ní pomalu přiblížila a technik u notebooku zaostřil obraz. Se zatajeným dechem jsem zíral na obrazovku, Pavel stojící vedle mě natáčel. Rakev, přesněji sarkofág, protože dřevěná truhla s ostatky byla uložena v něm, byl z měděného plechu a zdobila ho velmi zachovalá malba a několik čitelných nápisů. Jméno nebožtíka bylo čitelné, bez pochybností zde byl před čtyřmi sty lety uložen zámožný a významný šlechtic, Jan Jiří ze Švamberka. Muž, který se zasadil o náboženskou svobodu v českých zemích. Podílel se i na podepsání míru mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. Na čas tak urovnal spor mezi českými stavy a císařskou korunou. Zemřel v roce 1618, před vypuknutím stavovského povstání a třicetileté války. Mezi všemi přítomnými zavládlo vzrušení, přece jen, takové věci se nedějí každý den. Po dalším zkoumání se také ukázalo, že hrobka byla vykradena. Drahé kameny i patrně pozlacený kříž z výzdoby sarkofágu zmizely. Kamera odhalila, že víko bylo v jedné částí prolomeno a odklopeno. Zloději zjevně ukradli i cennosti, se kterými byl Jan Jindřich k věčnému odpočinku uložen. Někdo by mohl namítnout, proč se podobné výzkumy vůbec dějí, zda máme právo vstupovat do hrobek dávno zesnulých. Určitě to význam má a zvláště v době, kdy se do podzemních prostor nemusíme složitě probourávat a fyzicky do nich vstupovat – vše potřebné zjistíme pomocí moderních kamerových technologií – nevidím v podobných výzkumech žádný etický problém. I po tomto průzkumu byl vyvrtaný otvor zacelen a hrobka se zase ponořila do věčné tmy a ticha. Jen my, zatím živí, budeme zase o střípek poznání naší minulosti bohatší. t GALERIE WEB VIDEO VIDEO VIDEO VIDEO reportáž ČT 24