Obsah Poezie Část VII. Victor Hugo – Tenoučký pramen Romanopisce, básníka a dramatika Victora Huga známe, nebo spíše měli bychom znát, už z literatury základní školy. Na detailní výčet jeho literárního díla si každý určitě nevzpomene, ale Quasimodo, hrbatý zvoník od Matky Boží, je postavou nezapomenutelnou. Hugo napsal i tři cestopisy – Rýn, Alpy a Pyreneje, Francie a Belgie. Jeho tvorbu básnickou uvedl do českého jazyka Jaroslav Vrchlický. Já jsem dnes sáhnul po básni v překladu Petra Kopty, který z bohaté básnické tvorby Victora Huga v roce 1965 sestavil sbírku Jen ty nám zůstáváš, ó lásko. A co mě na Tenoučkém prameni zaujalo? Nevím, jak jste na tom vy, ale letošní vedra mi dávají pořádně zabrat. Tropická vlna udeřila poprvé už v máji. Nevídané. Teplomilní spoluobčané měli radost, nízkotlaké, zimomřivé ženy jásaly blahem. My, polární týpci, trpíme. Spotřeba piva a trendy koktejlů Aperol-Spritz lámala rekordy spolu s údaji teploměrů. Předpovědi klimatologů, že se tyhle teplotní výkyvy v našich končinách budou opakovat stále častěji, mě děsí. Středomořské letní klima snáším jedině u mořských vln a to jen po dobu určitou. Pak se potřebuji uklidit do chladu své jeskyně. Obrazně řečeno. Daleko větší problém než mé trpké přežívání tropických nocí je ale dlouhodobý úbytek vody. Nechci spustit litanie na téma špatného zacházení člověka s krajinou a řepkového zemědělství rovnajícího se spíše gangsterskému rabování a nevratné půdní destrukci. Problém udržení vody v krajině je patrný na stavu spodních vod, které jsou podle aktuálních měření na nějakých 60 % stavu minulých dekád. Můžeme se uklidňovat pohledem na řeky s tím, že v korytech pořád nějaká voda teče. Leč mizí nezužitkována z naší krajiny do moří. Když moje babička Františka v osmdesátých letech minulého století prorocky strašila, že se jednou za pitnou vodu bude platit, čehož se nechce dožít, tak jsme se jako děti samozřejmě chechtaly. Vždyť stačilo zapumpovat a chladná voda ze studny tekla proudem. Uběhla čtyři desetiletí, mnohé studny vyschly, balenou vodu kupujeme ve velkém, a tak se jí v duchu omlouvám. A celkem mě mrzí, že jsem se jí nezeptal na budoucnost tak nějak komplexně. Třeba bych se mnoha jiným věcem divil daleko míň. (mk) TENOUČKÝ PRAMEN Victor Hugo .................................................................................... Tenoučký pramen ze skály do oceánu prýštil skromně. - Ty uplakánku troufalý, - řeklo mu moře, - co chceš po mně? Jsem sourozencem oblohy; na zemi předčím všechny obry; snad nemyslíš, ty ubohý, že bys mi moh být něčím dobrý? - Odvětí pramen s úsměvem: - Dostal jsi, pravda od přírody víc než dost; ale čert mě vem, jestli máš kapku pitné vody! - A když je řeč o vodě, mohlo by vás zajímat ... WEB