Editorial Obsah Dalekáť cesta má! Marné volání!! Na to symbolické marné volání z úvodu Máje Karla Hynka Máchy jsem si nedávno vzpomněl v Janovicích nad Úhlavou. Cestou na Klenovou po zelené turistické značce jsem kousek od kostela sv. Jana Křtitele prošel kolem nenápadného žulového památníku. Z chodníku jsem na vyrytá písmena obrýleným slabozrakem nedohlédl, ale zvědavost mně nedala a těch pár kroků jsem se vrátil. Stálo tam: „Památce Kašpara Bosáka (1831–1906), zasloužilého rodáka a spoluzakladatele tohoto sadu. Všem následovníkům.“ Bylo k­olem třicítky, tak mi přehřátá hlava rychlejší myšlení neusnadňovala. Tupě jsem se rozhlížel, jaký to asi mají na mysli sad, až mi to konečně docvaklo. Žádný sad už není, i kdybych si hlavu ukroutil. Staré ustoupilo novému. Kolem domy, silnice, chodník, kousek trávníku, parkoviště a pak nějaké túje mezi vysypanými bílými oblázky. Jen ten pomník po sadu zbyl, o ten se obec stará vzorně, barva výplně písmen se musí ob desetiletí obnovovat. Utřel jsem si pot z čela a myslel na nebožáka Kašpara. Všichni svorně štkáme n­ad zvyšující se teplotou, ale anglické trávníky sekáme i kolem chat uprostřed lesa. Místo trávy sypeme šutráky a místo ovocných stromů si u domů hýčkáme hřbitovní túje. První stín jsem našel pod slunečníkem místní hospody. Já vím, dneska virtuálně agituje kdekdo. Reálně ale musíme dotlachat, začít každý u sebe a kolem sebe. Pro začátek tedy zasadím pár ovocných stromů. Zkusím to už na podzim, na jaře mám druhou šanci. Tolik k mým plánům z letošního tropického léta. Třeba se budete sadařskou douškou z pomníku „Všem následovníkům“ inspirovat i vy. Klidně mi o tom napište. Vám přeji pěkné léto a především hodně zábavy s dobrodružstvím vonícím magazínem Srdcaři. Miroslav Náplava šéfredaktor