Richard KONKOLSKI Moře poprvé viděl až ve čtyřiadvaceti letech. Ve třech osamělých plavbách obeplul zeměkouli jako vů­bec první obyvatel suchozemského státu, ke vše­mu na jachtě Niké dlouhé jen sedm a půl metru, po­sta­­vené vlast­níma rukama. Třetí sólo závod kolem zeměkoule měl pro naši vlajku největší cenu. Dosáhl re­kordního času plavbou kolem všech pěti nej­již­něj­­ších mysů na světě. Vylepšil vše­chny své před­chá­zející rekordy a při­dal k nim nové. Na moři strávil cel­kem pět let a jeho cesty přesáhly dvě stě tisíc ná­mořních mil, což je víc než de­­se­tinásobný obvod ze­mě­koule ko­lem rovníku. Výčet titulů, cen a poct, kterých se mu dostalo, je pře­dlou­hý. Naposledy to byla prestižní Conradyho cena v Pol­­sku. Jachtaření pověsil definitivně na hřebík, pustil se do to­ho, na co mu nezbýval v rychlém tempu života čas. Píše a knihy si sám vydává. Jeden z prvních titulů edice do­kon­ce napsala jeho žena Mirka. A my vám také prozra­díme proč… s Nestává se často, abych se s někým potkal a poro­zu­měl si s ním (i přes ge­nerační rozdíl) během prvního setkání do té míry, že získám pocit letité, až důvěrné známosti. Z hodiny na hodinu vybublal mohutný gejzír ryze mužských sympatií a souznění. Však stalo se. Kdy­by se stejnou intenzitou vytryskl v Arabské pou­šti nový pramen ropy, tak by benzín stál pro nadby­tek natotata polovic (nebo by se chystala další válka). S nekoru­nova­ným králem českých mo­řeplavců jsem se poprvé setkal v dub­nu 2010 ve Zlíně, kde mu byla v rám­ci ce­sto­vatelského festivalu Neznámá země udě­le­na ce­na za mimořádný pří­nos v oblasti poznávání a sbli­žo­vá­ní kul­tur světa nesoucí jméno Kantuta. Od té doby jsme se viděli bohužel jen dvakrát, protože Ri­chard bydlí trvale v USA, v pobřežním městě New­port. Usídlil se tam s rodinou po nucené emi­graci v roce 1982. Ne­dos­tal po­vo­le­ní k závodní činnosti, a to zna­me­na­lo „lidově-demokratický“ žalář za že­lez­nou opo­nou. Pro mořského vlka to zna­menalo do­ži­vot­ní trý­znění, jak by mohl žít bez vol­nos­ti a divokých vod moří a oceánů? Upr­chl, přesně řečeno uplaval, z dosahu so­cialis­tického ká­dro­vého marasmu během zkušební plav­by nové lodi. S man­žel­kou Mirkou a syn­kem Ríšou. Mnozí po­chopili, něk­te­ří neodpustili. A čím že mě ten vousatý „heming­way­ovský“ hromotluk dostal? Je to chlap, který drží slovo, mluví jasně a bez vy­táček s vědomím důsledků. Když jsem s ním abso­lvo­val dvě spo­leč­né be­se­dy, vždy vyzval přítomné, aby se ho pta­li, na co chtějí. Včetně ože­ha­vé­ho té­ma­tu okolností emi­grace. Netušil jsem, že je mezi ně­kte­rými čes­ký­mi jach­taři po „útěku“ z re­publiky v ne­mi­los­ti. Dívá se (ne­jenom mně) vždy do očí a kdykoli jsme se k ně­ja­ké­mu pro­blé­mu vrátili, říkal to samé. Kdo nelže, ten se nikdy do sítě pletich ne­za­mo­tá. Nevynikám scho­pností pra­vi­delně přátelsky kores­pondovat, jsem rád, že stačím od­po­ví­dat na pra­cov­ní e-maily. V případě Ri­char­da mě tě­ší pocit, že o sobě tak nějak víme i na dálku bez častého psaní. Dokázal toho v životě požehnaně... MIROSLAV NÁPLAVA Nekorunovaný král českých mořeplavců „Kdo se bojí samoty, nemá na moři co dělat!“ video www.konkolski.com Kdy přišel čas pověsit jachting na hřebík? video klepnout na foto