Doporučujeme Když se křtila tato kniha, nedalo mi to a oslovil jsem zde přítomného nakladatele Marcela Nekvindu s (pro mě tíživou) otázkou: „Proč jste nedali pana Stingla v jeho legendární náčelnické čelence na přebal knihy?“ Jeho pohotová odpověď mě překvapila: „Tak především ta kniha není o něm.“ Chvíli se odmlčel a pak dodal: „…a navíc, je vážná.“ Po jejím přečtení musím uznat, že vážná skutečně je. Dokonce bych šel tak daleko, že z jejích stránek čiší hrůza až děs. Pasáže o tom, jak se neschopní okupanti-kolonizátoři požírali navzájem v důsledku hladomoru, na mě nepůsobí zrovna pozitivně. Ač přišli dát původním obyvatelům amerického kontinentu, tedy Indiánům, civilizaci. Pěknou civilizaci, jen co je pravda. Kdo jen trošku ví, kdo Miloslav Stingl je, toho asi nepřekvapí, že tento legendární cestovatel, etnograf a právník vypráví zrovna o Indiánech. Jeho celoživotní vášeň pro tuto etnickou skupinu ho již v pěti letech vrhla do osidel policie. Ale o tom snad jindy. Ač mi název knihy – Indiáni na válečné stezce – evokuje žánr dobrodružné literatury, skutečnost je trošku jinde. Ostatně samotná kniha nespadá do kategorie cestopisů, ale do literatury faktu. My známe Indiány především z filmového plátna, kdy se např. Vinnetou spolu se svým bílým bratrem proháněli po nekonečných prériích Severní Ameriky, nebo jak poručík Dunbar, v podání Kevina Costnera, lovil bizony a poznával indiánskou filozofii stejně jako teritoriální boje se znepřátelenými kmeny. A tyto filmy mají onu nálepku dobrodružné. Miloslav Stingl všeobecné indiánské legendy narovnává a my se tak můžeme dozvědět, jak to vlastně všechno bylo. Encyklopedicky řečeno, na knize by mělo být napsáno: Dílo demytizuje legendy a čtenář se dozvídá krutou realitu. Autor, sám skutečný indiánský náčelník, se zde nesoustředí jen na ty nejslavnější postavy amerických dějin, s Geronimem v čele a nenápadně disneyovskou Poccahontas konče. Čtenáři se seznámí i s těmi méně významnými postavami, které mají v dějinách Spojených států svoji nezastupitelnou úlohu. Například s Ishym. Posledním indiánským bojovníkem, jenž se stal jako hlídač v etnografickém muzeu pozoruhodným živým exponátem. Kniha rekonstruuje skutečný průběh dějinných událostí. Třeba známou písničku Michala Tučného Tam blízko Little Big Hornu. Se všemi souvislostmi a nástrahami historických omylů. Nebo již zmiňovaný Geronimo, takříkajíc předobraz opět již vzpomínaného Vinnetoua, je v dějinách prezentovaný jako „zasloužilý otec“. V historii se totiž objevuje muž, označovaný jako Geronimo III., tedy vnuk slavného bojovníka, ač nás Stingl vyvádí z omylu – že Geronimo zemřel jako bezdětný, když mu bledé tváře vyvraždily celou rodinu včetně tří dětí. Prostě, někteří se ke svému duchovnímu otci přihlásili i fyzicky, aniž by s ním byli pokrevně spřízněni. Historie to přijala, no a Stingl to vyvrátil. Kniha Indiáni na válečné stezce je spíš cestopis časem než prostorem. O to víc pak udiví, že nejde o suchopárná fakta, ale o příjemné vyprávění. Přestože o krvavé cestě, která vedla k dnešní demokratické Americe – výkladní skříni svobody svobod. O co vlastně jde? Indiáni měli sami o sobě plné ruce práce – obstarávat si obživu, ochraňovat svá teritoria před znepřátelenými kmeny svých rasových soukmenovců. Pak se objevili dobyvatelé, kteří původně chtěli „jen“ civilizovat divochy, ale nakonec se jim zachtělo třeba i jejich svatého zlata. A nic na tom nezměnil fakt, že předtím uzavřeli příměří. Když chtěli zlato, prostě si ho vzali – mír nemír. t