Pohlednice MILOŠ BRUNNER Narozen 20.8.1960 v Brně. Absolvoval střední školu a strojní fakultu VUT taktéž v Brně. Po ukončení fakulty v roce 1980 se věnuje horolezectví. Od roku 1989 cestuje a za tu dobu navštívil mnoho destinací na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Od roku 1991 pořádá pro své přátele a fotografy fotoexpedice a organizuje poznávací cesty od Asie až po Ameriku. Od roku 2007 se věnuje filmování. V posledních letech navštívil, fotografoval a filmoval v těchto zemích: USA, Kanada, Aljaška, Tahiti, Austrálie, Nový Zéland, Mexiko, Indie, Nepál, Tibet, Filipíny, Egypt, Vietnam + Indočína, Madagaskar aj. Někdo jezdí nakupovat do obchoďáků, jiný kupuje raději na netu. Já nakupuju hadry (tedy oblečení) nejraději v New Yorku. Tedy pokud mě tam moje cesty čas od času zavanou. I když to nákup v pravém slova smyslu vlastně není. Tentokrát jsem Big Apple navštívil po cestě z mexického Yucatanu. Bylo to už v prosinci. Zatímco v Mexiku bylo teplo, v NY po ránu teplota klesla k nule a foukal ostrý vítr. Přiletěl jsem jen tak na lehko. Sandály, jedny prořídlý ponožky, tričko, fleesku, kraťasy a kalhoty. Mohl jsem si nějaké oblečení koupit u Číňana, ale říkal jsem si, že to nějak proklepu. Vše z textilu, co jsem u sebe měl, jsem na sebe nasoukal: kraťasy na kalhoty a 2 trička pod bundu. Beztak to ale nestačilo. Nejhorší byly tři hodiny na Empire State Building. Proč tak dlouho? Dělal jsem noční intervalové snímkování, ze kterého pak dělám timelapsy. Kameru jsem musel hlídat před jakýmkoliv dotykem ostatních návštěvníků vyhlídky. I sebemenší pohyb, dotek, by zaručeně zničil moje předchozí záběry. Kdo někdy dělal časosběry, ví, o čem je řeč. Ostraha mi z bezpečnostních důvodů s sebou na vyhlídku nedovolila vzít stativ, malý kapesní stativ jsem nechal někde v Mexiku. Tak jsem kameru šňůrkou přivázal k zábradlí. Čistá improvizace! Vymrzl jsem tam opravdu na kost. Druhý den bylo stejně mrazivo. Vyrazil jsem na Verezano Bridge, kudy vedla trať slavného Newyorského maratonu. Běžcům zima nevadí, přes most se zahřejí a pak to začne. Jako divák jsem tu byl poprvé v roce 1989. Na konci mostu začnou účastníci závodu odhazovat vše nepotřebné. Rukavice, kšiltovky, kulichy, trička, mikiny, šustky, tepláky. Ideální místo k ošacení, že? Přeháním, ale pravdou je, že jsem získal kulicha a teplé ponožky. Lámal jsem si hlavu, kdo je mohl odhodit. Asi je někdo použil místo rukavic. No jo, zlatý NY! T MONTANACLUB.CZ MILOŠ