Setkávání V roce 2013 jsem se rozhodla natočit krátký dokument o lidech, kteří si zamilovali chůzi ve velké výšce. Když jsem uviděla první fotografie těchto odvážlivců na „lajně“, nemohla jsem uvěřit, jak je to možné, a toužila jsem tyto lidi poznat a popovídat si s nimi. Díky tomu jsem se začala zajímat o SLACKLINE, což je takové moderní provazochodectví. Tento sport je velice zábavný a je dobrým způsobem, jak se odreagovat od každodenního stresu. Lidé, kteří si užívají balancování na tenkém popruhu, ho nazývají LAJNA. Na internetu jsem našla dívku jménem Anna Kuchařová, která se tomuto sportu naplno věnuje. Každým rokem se v chůzi po lajně zlepšuje a baví ji překonávat samu sebe. Na jaře jsem Aničku kontaktovala a domluvila si s ní setkání v jedné pražské kavárně. Anička přišla ve sportovním oblečení, na zádech nesla velkou krosnu a zářila jako sluníčko. Hodně věcí mi o tomto sportu řekla a domluvily jsme se na dalším setkání už ve Stromovce. Pomáhala jsem s napínáním lajny. Poté jsem se zájmem pozorovala Aniččinu ladnou chůzi po docela dlouhé lajně umístěné zhruba ve výšce dvou metrů, kterou přešla soustředěně a s úsměvem na tváři. Měla jsem skvělou příležitost fotografovat, natáčet a hlavně pozorovat. Díky tomu jsem se mohla lépe připravit na další natáčení, které následovalo v létě. Jako studentka jsem měla určité časové a finanční omezení, které se týkalo použití filmového materiálu. Natáčela jsem na barevný film Kodak 16 mm a kameru Bolex, kterou jsem natahovala pomocí kličky. Byla to úžasná zkušenost. První setkání Highline meeting v Adršpachu v roce 2013 bylo nejlepší natáčení, které jsem dosud v životě absolvovala. Bylo to především díky skvělým a sympatickým lidem, mezi kterými jsem se cítila příjemně a pohodově. Není nad to splnit úkol s radostí a zájmem. Nedávno jsem se s Aničkou opět sešla, po asi půldruhém roce. Vůbec mi to nepřišlo, jako bychom se viděly včera. Určitě jste to s někým zažili podobně. Ale taky jsem si během té doby přečetla nějaké rozhovory, které Anče poskytla. Díky tomu jsem o ní stále věděla, měla ji v periferním obzoru a radovala se z jejích dobrodružných cest a vyprávění o životě a sportu, kterému propadla. ˇ ANICKY FACEBOOK Naše dlouhé povídání jsem nahrávala na diktafon, bylo hodně těžké vybrat do srdcařů jen pár odpovědí. Ale díky interaktivitě magazínu si je zase můžete poslechnout v autentické, nijak neupravené podobě. Rozhodně jsem si ten vzácný společný čas společně užila. Když jsem se Aničky před rozloučením zeptala, co by vzkázala čtenářů – a v tomto případě i posluchačům, odpověděla spontánně: „Ať jdou ven, jestli mají chuť." t