Adrenalin V minulosti jsme se několikrát pokoušeli získat povolení létat v Egyptě. Nejvíce mě lákal let podél Nilu nad památkami v údolí králů až po pyramidy v Gíze. Ale až letos bylo úsilí Wally Diaba společně s organizací Petra Ondrucha (ten organizoval tým sestavený z pilotů z našeho Nirvana Racing teamu) korunováno úspěchem v podobě oficiálního povolení na létání v Káhiře. Dostali jsme je pro propagaci motorového paraglidingu při příležitosti druhého ročníku mezinárodního Mistrovství parašutismu v přesnosti přistání. Teď to zní jednoduše, ale do poslední chvíle nebylo jasné, jestli to klapne. Konečné potvrzení padlo dva dny před plánovaným termínem. Bomba, sláva, radost! V sobotu odpoledne jsem ještě na letišti v Přerově oslavil narozeniny, v neděli pak narychlo sehnal letenku, sbalil věci a provedl rychlý test nové výbavy, nabil baterky do kamery a v pondělí ujížděl na letiště do Vídně. Nebudu popisovat celou story s transportem dvou kompletních sad paramotorů, padáků a všeho příslušenství do Egypta. Je to na samostatné vyprávění. Musíte si uvědomit, že vzhledem k času nebylo možno nic poslat dopředu a nezbývalo nám, než všechno dostat na palubu letadla. Takřka nemožné se naštěstí podařilo. Ale už jsme v Káhiře, na hotelu pod pyramidami chystáme výbavu a po svítání se z ranního oparu konečně vynořují Cheopsova, Kefrenova a Mikerínova pyramida, vysněný cíl naší cesty. Velká Cheopsova pyramida je poslední ze sedmi divů světa. Společně se sfingou, která pyramidy hlídá, tvoří úžasný komplex starověkých staveb z doby přibližně 2550 let př. n. l. Na místo jsme dorazili zatím jenom s Matúšem, zbytek party čekáme o den později, takže relaxujeme u bazénu a spřádáme plány. Za dva dny má foukat 4-5 m/s, tak co třeba touch and go na špičce nějaké pyramidy? Kdybychom jen věděli, jak moc jsme vedle… Další den už v plné sestavě vyrážíme autobusem v doprovodu organizátorů do ohrazeného areálu pyramidového komplexu. Parašutisté jsou vyváženi vrtulníky MI 24 egyptské armády ze stojánky vedle terče na přesnost přistání a zastřešeného pódia. Celý tento prostor neustále střeží několik obrněných transportérů s vojáky v pohotovosti u kulometů. My dostáváme prostor pro starty a přistání v těsné blízkosti terče na přistání a příslib létání v každé tankovací pauze vrtulníku. Rychle sestavujeme krosny a začínáme se shánět po benzínu, který nám pořadatelé slíbili zajistit. Tady narážíme na první překážku. V Egyptě je kvůli hrozbě zneužití teroristy přísný zákaz tankovat palivo do kanystrů a jiných nádob. Na získání benzínu touto cestou bychom museli žádat zvláštní povolení. Pomůžeme si tedy – stejně jako by to udělali záškodníci, kteří by chtěli vyrobit zápalné láhve z automobilového paliva – vycucneme benzín z nejbližšího auta jednoho z místních organizátorů. Měli jsme konečně natankováno a přišlo čekání na povolení ke vzletu. Musíte čekat! Vrtulníky vzlétaly a přistávaly. A my čekali. V době, kdy jeden stroj tankoval na letišti na druhé straně města, přiletěl jiný stroj. Než odletěl, byl na cestě druhý. Čekejte! Nakonec nám sdělí, že dneska se už do vzduchu nedostaneme. Zklamaní se vracíme na hotel. VIDEO Druhý den sice konečně přichází povoleni k letu, ale upřesnění nás netěší: nelétat přímo kolem pyramid a maximální výška letu do 50 metrů nad zemí. Startuji jako první a vydávám se rovnou k pyramidám. Hlavou se mi toho honí hodně. Létal jsem nad raketovou základnou Nippon v Japonsku, nad Krugerovým parkem v Jihoafrické republice, pouští na Středním východě nebo v Monument Valey v USA. Tohle místo mi ale nejvíce připomínalo pocity nad Velkou čínskou zdí. Vždy přemýšlím, jaké úsilí a organizační dovednosti daly vzniknout takovým stavbám. A já mám pocit, jako bych se teď i já účastnil něčeho velkého a výjimečného. Mezitím startuje i Michel, fotíme se ve vzduchu navzájem. Ze země na nás ale mávají, abychom přistáli. Vysílačky jsou zde zakázány, takže jediná signalizace je pažemi. Z pohledu ze startu jsme prý byli vysoko a daleko, ačkoliv jsme nijak nevylétli z vyhrazeného koridoru. Pro dnešek je tedy s létáním konec a my jdeme na hotel vytisknout mapu okolí, abychom s pořadateli pro zítřek domluvili přesnou linii, kterou nemáme překročit. Další dny už je vše jasně definované a my létáme ukázkové lety pro publikum, bohužel v hodinách přes den s nejsilnější termikou, kdy je kvůli silnému větru zastavena i soutěž parašutistů. Naše připravené sestavy tedy nejsou vždy nejdokonalejší a vyhýbáme se rizikovým figurám a nízkým manévrům, které ale Wallaa v popisu našich ukázek předem deklaroval. Mám vztek. Odpoledne jdeme pěšky obhlédnout pyramidy, dovnitř se z časových důvodů nestíháme podívat. Ani netušíme, zda nám to bude ještě umožněno. Ale to bych předbíhal. Na náš poslední létací den dostáváme povoleni létat hned od rozednění a pak ještě večer před setměním mimo rámec závodu. Konečně se za perfektních podmínek dostáváme všichni do vzduchu a užíváme si každou minutu! Pro večerní let jsme vybaveni vší foto i video technikou. Vypadá to na báječné světlo, těším se. Ale přichází studená byrokratická sprcha. Přichází totiž pořadatelé a s nimi sám šéf egyptologické sekce místních památkářů. Místo létání odjíždíme do hotelu, kde nám kontrolují všechny záběry z kamer, fotoaparátů a dokonce projíždí i soukromé fotky v telefonech z celého pobytu. Nic nenašli, odchází spokojeni. My přišli o nádherný večerní let se západem slunce. Cloumá mnou tichá zuřivost, ale to je tak vše, co jsem v bezmoci mohl dělat. Ráno demontujeme nádrže, čistíme a balíme paramotory a věci k transportu. Na letiště jedeme se značnou časovou rezervou, abychom po všech zkušenostech stihli projít prohlídkou celníků a vyzvednout si složenou kauci. Zádrhel vzniká už u odbavovací přepážky aerolinek, kde na nás vytahují papír, že jsme přiletěli s nepovoleným nákladem a musíme naše stroje poslat kargem. Kolotoč bezmoci se roztočil! Z terminálu do kargo vesnice to bylo taxíkem sice jen 15 minut jízdy, ale pendlováním sem a tam, protože stále nemáme patřičné množství razítek a pořád nějaké schází, vzala pětihodinová rezerva za své. Nehodlali jsme přijít o 2000 euro kauce, tak nám nezbylo, než přeložit letenky na další den. Alespoň to se nám ten den podařilo. Druhý den se opět ocitáme v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Postupně mluvíme s lidmi na všech úrovních, až se dostáváme k samotnému řediteli letecké společnosti Egypt air a nakonec nás přijal i šéf celnice. Výsledek jednání je, že pokud naše stroje fyzicky neopustí Egypt, nemáme nárok na vrácení kauce. Co kdyby je někdo z uzamčených a střežených skladů karga odcizil nebo by je třeba zapomněl naložit. Dobře tedy. Jdeme vyřídit plnou moc pro důvěryhodného Egypťana, který nám po odletu karga naši kauci vyzvedne a pošle. Když je vše připraveno, až úplně u poslední úřednice se dozvídáme, že nemáme certifikovaného překladatele, a tím pádem nemůže dokumenty orazit. Na další kolo vyjednávání už opravdu nebyl čas, pokud jsme nechtěli v Egyptě strávit nedobrovolně další dva dny… No, raději to zkrátím. Dopadlo to tak, že jsme odletěli a do Egypta se zase vrátili, a i tak se nám to pendlování vyplatilo. V naší partě totiž přepočítáváme z legrace náklady na minutu uskutečněného letu. Vzhledem k tomu, jak málo času nám bylo v Egyptě dopřáno k letu, hrozilo, že pokud přijdeme o kauci, tak to bude dražší než minuta letu nadzvukového gripenu. V duchu si stále říkám, že postupem času se na vše nepříjemné zapomene, v paměti nám zůstanou jen ty krásné zážitky z létání nad pyramidami. Ale jenom hlupák se nepoučí. Už vím, že od cestování s vlastní výbavou do některých zemí raději upustím. Na podobné akce se vypravím jedině ve spolupráci s místními obchodními zástupci, kdy bude výbava připravena na místě, stejně jako místní pilot, znalec terénu a džungle místních pravidel, který nám bude dělat průvodce. Na vybudování sítě takových Flying kempů pracujeme a doufám, že brzy budeme moci nabídnout tento benefit našim zákazníkům, třeba jako bonus ke koupi vybavení Nirvana. A já i přes prožité lapálie stále tvrdím, že podobné objevitelské cesty v sobě skrývají příchuť dobrodružství a pravého cestování. t Díl o Pavlu Březinovi sledujte také na Stream.cz!