Obsah Poezie Část V. Devátá vlna Viktora Dyka Asi jsem nedával ve škole pozor nebo jsem zrovna na tuhle látku chyběl. Poslední vydaná sbírka Viktora Dyka mi v hlavě neutkvěla. Narazil jsem na ni nedávno v antikvariátu a přiznám se, pocítil jsem zklamání. Už nějakou dobu do šuplíku sepisuji zážitky z cest posledních let. Cestopisné črty se prolínají s mými životními veletoči. Jednou bych rád text vydal uceleně, neměl jsem žádný tlak smlouvy s nakladatelstvím. Nikam jsem nespěchal. Jednou, když jsem si tak snil (někdo snění pokládá u spisovatele za prokrastinaci, s čímž rozhodně nesouhlasím), jak by se hotové dílo mohlo jmenovat, nenapadlo mě nic jiného než Devátá vlna! Věřte, nevěřte. Wikipedie devátou vlnu definuje jako „metaforické označení pro vyvrcholení negativní gradace, které vychází z námořní legendy, že devátá (nebo devátá z devátých) vlna je vždy největší, nejsilnější, nejhorší. V původním významu po deváté vlně přijdou menší vlny, které opět gradují k další deváté vlně, zatímco v přenesených významech je devátá vlna často chápána jako poslední, ať už ve smyslu všezničující (pak již nezáleží, co přijde po ní), anebo ve smyslu zatěžkávací zkoušky, kdo ji přežije, má vyhráno (po deváté vlně nastane uklidnění).“ Mého spisování se týkala ta optimističtější varianta z uvedených možností. V každém případě jsem sbírku koupil a doma se do ní začetl. Jako celek mě úplně neuchvátila, ale několik hezkých věcí jsem si v ní pro sebe našel. Soumrak u moře je asi nejznámější z nich. Snad proto, že Viktor Dyk zemřel na dovolené u Jadranu. Neutopil se, postihla ho srdeční slabost. Lékaři mu letní cestu k moři nedoporučovali, ale nedbal. A když už nenaplnil ono „básník musí zemřít mlád“ (bylo mu „už“ čtyřiapadesát), tak se rozšířila romantická legenda, že svou smrt v Deváté vlně předpověděl. (mk) Soumrak u moře Viktor Dyk .................................................................................... Zdroj: http://bit.ly/2r5cFsh I. Nalevo širé zřím moře, napravo táhne se dýna. Příboj, jenž tříští se o břeh, mi cosi připomíná. Po písku omytém vlnou reptaje nejdu a klna. Zamyšlen tiše si šeptám. Říkám si: devátá vlna! II. Vln osm potopí pouze, vln osm přeskočí. Vln osm vesele bije do prsou, do očí. Vln osm nemá té moci, vln osm laškuje jen. Vln osm nemůže zmoci, devátá vezme tě v plen! Devátá vlna smete, s čím osm hrálo si, devátá vlna nese, však živé nenosí, devátá vlna zavře mdlá ústa navěky. A upíráš své oči na moře bezděky. III. Vlna se vzdouvá a týčí prvá a druhá a třetí, vlna se tříští a láme, letí a nedoletí. Tmí se a odkudsi z hlubin nějaký osud tě volá. Rozběh se dobrodružně do moře úzký hrot mola. Tmí se a písčitou dýnou vede tě ještě tvá cesta. A maně počítáš vlny: čtvrtá a pátá a šestá. Ale jdeš odvahy plný vstříc kterýmkoli losům. A maně počítáš vlny, počítáš: sedm. A osm... WIKIPEDIE