Obsah Rozhovor VIDEO Mick Conefrey je britský spisovatel a filmař žijící v Oxfordu. Posledních dvacet let pracoval hlavně v televizi, především pro BBC a většinu hlavních britských a amerických stanic, Discovery a History Channel. Natočil řadu filmů, od experimentálních dokumentů až po úspěšné série jako Icemen a Mountain Men. Natáčel po celém světě, od Kambodži po K2, od Portorika po Špicberky. Jako mezinárodně uznávaný filmař produkoval několik horolezeckých a objevitelských dokumentů, včetně cenami ověnčeného The Ghosts of K2, na jehož základě vznikla také stejnojmenná kniha Duchové K2. Mike Conefrey přináší v této poutavé knize barvitý popis prvních pokusů o dosažení vrcholu i fascinující vhled do složitého dědictví jejího prvovýstupu. Začíná neúspěšnou snahou na drogách závislého okultisty Aleistera Crowleyho a mapuje historii, ve které hned několik velkých a úspěšných mužů propadlo kouzlu K2: od zámožného italského vévody Abruzzského přes revolučního průkopníka lezení ve Spojených státech Fritze Wiessnera, skvělého, ale osudem stíhaného expedičního vůdce Charlieho Houstona až po Achilla Compagnoniho a Lina Lacedelliho, dva Italy, kteří nakonec jako první stanuli na vrcholu. Pro všechny se K2 stala posedlostí, ale ani jednomu nepřinesla štěstí. Pomocí exkluzivních rozhovorů s přeživšími členy jednotlivých výprav i jejich rodinami a díky volnému přístupu k jejich deníkům a osobní korespondenci nám Conefrey servíruje skutečnou atmosféry „kruté hory“ a odhaluje, proč až do dnešních dnů zůstala „horou opravdových horolezců“, a to i přes mnohé kontroverze a tragická úmrtí. Jako filmaře a spisovatele ho fascinuje narativní umění. Miluje, když se mu podaří najít dobrý příběh se zajímavými a komplexními postavami, které se nacházejí v nelehké situaci. Dobré drama podle jeho názoru vzniká tehdy, když jsou lidé vystaveni tlaku. A to je přesně to, co se děje u horolezectví. WEB Recenze Roberta Žďárského: Duchové K2 - Malá knížka s velkými příběhy O horách jsme si zvykli vídat spíš knihy veliké, se spoustou fotografií, kde vynikne velikost monumentálních skalních štítů či panoramatických pohledů na rozsáhlá pohoří. Tahle kniha je trošku jiná. Její doménou je především slovo a s ním spojené příběhy. Příběhy těch, kteří stáli na počátcích dobývání hory, jež nese přízvisko Hora smrti. Když jsem začal připravovat tuto recenzi, vzpomněl jsem si na slova Miroslava Náplavy, že se mu líbí, když se věci navzájem propojují. Sice jsem to udělal už jednou u textu pro „Amazonii a řeku příběhů“ a nechtělo se mi tuto situaci opakovat, ale proč neudělat panu šéfredaktorovi radost? Mimo absence fotografií v této knize mě asi nejvíc překvapilo, že horolezectví je vlastně sport. Do té doby jsem si myslel, že horolezci jsou především cestovatelé. Ale tahle kniha je plná paradoxů. Její podtitul je „Na vrchol Hory smrti“. Podle autora se o K2 totiž traduje, že jde o horu, jež se snaží své dobyvatele zabít. Prostě o co má K2 méně metrů do Everestu, to dohání svou nezdolatelností. O co je její autor „neznámější“ širokým masám, o to zajímavější kniha o dobývání K2 je. Dalo by se říct, že co kapitola, to jeden příběh. A jeden zajímavější než druhý. I když se lze jen velmi těžko dohadovat, nakolik má v tomto směru přínos autorova schopnost gradovat zápletku a nakolik byly ony expedice bizarní. Na druhou stranu, jen z pouhého konstatování detailů jednotlivých expedic se dá odhadovat, že právě absurdnost těch příběhů je hlavním hnacím motorem knihy. No řekněte – napadlo by vás, že i v horolezectví se člověk může soudit? Může. V terénu to byl souboj osobností, v soudní síni pak bitva charakterů. A tam, kde je vyprávění spíše fádní, nastupuje vypravěčské umění pana Conefreyho. Třeba když nás autor seznamuje s jednotlivými aktéry tehdy ještě neúspěšných expedic a výprav. S jejich životem „před expedicí“. Příběhy během expedice už jsou jedno velké drama plné velkých emocí a čerpající v mnoha případech z deníkových zápisů horolezců. No a po návratu domů se dozvíme, jednoduše řečeno, jak moc jim K2 třeba i rozvrátila životy. Protože nejeden z těch, kteří se po neúspěšném pokusu o dobytí jejího vrcholu vrátili živí, se k vrcholovému horolezení již nevrátil. Ostatně, když jsme u těch návratů, je až s podivem, z dnešního pohledu masového rozšíření vysokohorské turistiky, že po neúspěchu „první opravdové expedice“ o zdolání K2 nebyl o druhou nejvyšší horu světa vůbec zájem. A další expedice se k jejímu vrcholu vydala až po téměř třiceti letech. Těch paralel k současnosti opravdu není málo. Možná namítnete, že to byly dřevní doby, kdy o těch největších horách nikdo nic moc nevěděl. Jak se připravit… Jenže! Při čtení K2 jsem si vzpomněl i na Petra Horkého a jeho cestu po Grónsku, kam se vydal s „náhodně vybranou“ partou chlápků z internetu. V podstatě až na místě pak zjistil, jak neuvěřitelnou kliku měl, protože narazil na skupinu veteránů – elitních vojáků. Těžko odhadovat, kam by došel třeba s partou věčně zhulených hipísáků, kteří tam chtěli jen něco zažít. Petr Horký je ostřílený cestovatel, a proto nevím, do jaké míry jen fabuloval a do jaké míry byla tahle skupina opravdu náhodná. Tak jako tak, dnes asi už ví, že výběr parťáka na takto náročnou expedici je klíčová věc. A aby těch paralel nebylo málo, připomínám i nejznámějšího českého horolezce Radka Jaroše, který svému dobývání K2 doslova obětoval sedm z deseti prstů na obou nohách. Přitom to je pro horolezce celkem fatální. A to byly do té doby jeho výstupy bez větších nezdarů. Navíc jde o horolezce – profesionála. Člověka, který se horolezectvím živí. Myslím, že knihu pokusů o dobývání druhé největší hory světa nejlépe vystihuje pasáž hned z první kapitoly této knihy. Když si po měsíci pod K2 jeden člen výpravy přečetl kupu dopisů gratulujících mu k jejímu zdolání, pocítil prý prudkou touhu otočit se a zkusit to ještě jednou. Abychom si vzápětí přečetli, že se „zbědovaná a sklíčená výprava plahočila dolů“. Vyprávění Micka Conefreyho je v pravdě strhující. A za sebe mohu říct, že mě při čtení této knihy několikrát napadlo, že bych se taky vydal někam tam nahoru. Zkusit taky pokořit nějakou tu osmitisícovku. Chuť by byla. Jenže když si člověk díky knize uvědomí, o jak náročné expedice jde, vrátí se zase zpátky na zem. Do nížiny. roluj Robert Žďárský