Obsah Poezie Část VIII. Hans Børli - Norský dřevorubec a básník V Norsku jsem byl několikrát, naposledy letos v létě téměř pět týdnů. Stále mě nepřestává fascinovat především divokost přírody téhle skandinávské země. A přiznám se, že až letos jsem objevil dílo zdejšího básníka Hanse Børliho. Přátelé ho nazývali „člověkem dvojího života”, později dostal označení „muž se sekyrou a lyrou“. Narodil se v roce 1918 v Eidskog, v jihovýchodním Norsku. Oblast Hedmark, kde se vesnice nachází, je prostorem nekonečných lesů a bažin, kterými prochází norsko-švédská hranice. Hans Børli vyrůstal v tomto kraji – s údolím a řekou Glommou a s pustinou Kalevala pod horami – daleko od cest, od lidského hemžení, spěchu. Jeho dětství bylo poznamenáno mimo jiné i osobními prožitky chudoby a strádání. V tehdejší norské společnosti bylo vzdělání nad rámec povinné školní docházky vzácné. Nadaný Hans ale získal stipendium na obchodní škole v Talhaugs Kongsvinger. Tu opustil – jako absolvent – po šesti letech. Na jaře roku 1938 vstoupil do 2. divizní důstojnické školy v Oslo. Po vypuknutí války však byla škola zrušena. Børli se v řadách norské armády zúčastnil tvrdých bojů s Němci ve Vardal a v bojích u Guascal, kde byl zajat. Po propuštění ze zajetí se vrátil do rodného Eidskogu. Tam pracoval jako učitel a lesní dělník. Měl však v sobě svár: i když lesy a přírodu miloval, z profese musel stromy kácet! Pro odčinění vůči „zlým skutkům“ začal psát. Na jeho osobnost i dílo měla velký vliv jeho příslušnost k lesním dělníkům, zejména jejich vzájemná solidarita, a patrně také jeho dědeček, Ole Gundersen Børli. Ten byl jedním z posledních velkých lidových vypravěčů – nositelů ústních legend, pohádek a příběhů kraje. Snad to byl on, kdo podnítil jeho zálibu číst a následně i potřebu psát. V roce 1945 Hans vydal svoji první sbírku poezie Tyrielden – Oheň. Seznam jeho knih se během let rozrostl na více než třicet titulů – převážně básnických sbírek. Jeho básně se rodily pomalu a jsou plné obrazů lesa, skal, ohně a vody, plné prosté moudrosti ze světa, který přetrvává navzdory temnotám, stínům a smrti. Poselství ze světa, kde dobro a zlo jsou dvě strany jedné mince a kde krása je krásou. Hans Børli odešel na věčnost k předkům do Valhally v roce 1989. Jeho poezie nám tady naštěstí zůstala, protože ani prožité těžké doby, ani tvrdá práce v samotě lesů nepoznamenaly jeho básně smutkem či pocity zmaru a zbytečnosti. Børliho básně jsou naopak projevem pozitivního pohledu člověka žijícího v souladu s přírodou, člověka moudrého, člověka ctícího tradice. (mk) Zdroj: https://bit.ly/2A809KW VĚČNOST ........................................................ Nic neztrácí se. Vše nesmazatelně vryto je do náhrobku věčnosti. Každá pouť ptáka za sluncem i těch pár přátelských slov ráno tam u poštovní schránky, cesty sněhových vloček do lesů, bezpočet drobností nepatrných zapsáno je tam pro všechny věky, každý den, co probouzí se na východě, i noc, jak milost uděluje zemi. Tím náhrobkem prostor je, Vesmír bez konce, kde není čas, kde vše se mísí v bílou hvězdu jedinou — Nyní. Ponořen v les Sbor nespočetných lesních rohů větrem zní, živější živých zdá se být. Mé srdce tiše bije s ním, zvukem jeho, chladněji nářku hlasitého v hlubině lesů, v hlubině lesů ho — ho — ho. Zde stoje naslouchám, teskným, cizím otázkám, lesa vzdechům, odpovědím. Nic nevede přímo do věčnosti a člověk že moudře roste tónem rohů v hlubině lesů, v hlubině lesů ho — ho — ho. Hladí, konejší moji duši. Šepot jedlí a větru. Jak rodná sestra s bratrem hovoří spolu slovy nespoutaně líbeznými v hlubině lesů, v hlubině lesů ho — ho — ho. V modru nejzazším vysokých hor spor nejtěžší bude vyřešen. Srdce světem kráčející po koberci vybledlém divokých trav zazáří v prostor bez konce. Vysoko nad hlubiny lesů, nad hlubiny lesů ho — ho — ho. Jen jednoho je zapotřebí ..................................................................... Jen jednoho je zapotřebí - zde, nám světem obtěžkaným, bez adresy, bez domova: Buď sám sobě domovem. Když do tmy jdeš, lampa tvá ať hoří. Ať vidí lidé na cestách světlo tvých očí, ať vidí, kde přebýváš.