Obsah Cestopis Cestování je jako droga. Žijeme v době, kdy se toulání světem stalo životním stylem. Jednou tomu propadnete a všechny cesty vám budou připadat krátké. S jídlem roste chuť. Po půlročním studiu na Islandu, kde se to celé trochu zvrtlo v půlroční cestování, jsem si uvědomil, že svět je tady pro nás. Že nás doma drží jen vlastní nerozhodnost. Stačí si udělat čas a hodně chtít. Po několika vydařených měsíčních až dvouměsíčních cestách mi to ale stále vězelo v hlavě. Velká cesta! Jednou na ni vyrazím! Myšlenka, která vám nedá spát, dokud se nestane realitou. Zhmotnění snu. Nebylo na co čekat. Situace už nikdy nemusí být příhodnější. Jediná špatná cesta je ta, na kterou nikdy nevyrazíte! napříč asií video kliknout Město Irkutsk je branou do pravoslavného Ruska. Opouštíme pestrobarevný svět buddhistů i sibiřských šamanů. Ráno vyrážíme ke krásně zdobené Kazaňské katedrále a čekáme na nedělní mši. Kostel se plní lidmi. Desítky věřících zapalují stovky úzkých pravoslavných svíček. Zbožnost by se tady dala krájet. Silná atmosféra vážnosti houstne. Strhává mě to. Buší mi srdce. Jsem v sedmém nebi, že mě nechávají během mše fotit. Chce to hodně respektu a trochu drzého a bleskurychlého reportážního rozhodování. Adrenalin roste s každým dalším zmáčknutím spouště. I na cestách jsou dny, kdy vůbec nic nevyfotím. Pak ale přijdou dny, jako je tento! Malými okny vchází do katedrály svaté světlo. Bábušky v šátcích v rukou pevně třímají obrazy pravoslavných ikon. Jsem blízko, v první linii, jako má správný reportér být. Fousatí popové v modrých čepicích následují bábušky s ikonami. Společně obcházejí katedrálu. Začínají zpěvy a mše ve slavnostním pojetí. Tohle působilo božsky. Veliké a děsivě silné. Amen. rusko Vendulka si již dávno oblíbila dlouhé túry po horách. Hodně dlouhé treky. Čím delší, tím lepší. Rozhodl jsem se být tím správným partnerem a dopřát své milované, co má ráda. Ve vzduchu jsem již cítil blížící se Vánoce, dárek jsem si samozřejmě žádný nepřipravil. Až na jeden originální. Jít v duchu moderní doby a nedarovat nic konzumně hmotného, ale dárek zážitkový, myšlenku. Rozhodl jsem se spojit tři již samostatně poměrně dlouhé treky do jednoho. V jednu pořádnou túru. Na první pohled tahle idea Vendulku nadchla. Svítilo jí to z očí. Vzrušeně se zeptá: „A jak dlouho to půjdeme?“ Zahledím se jako správný dobrodruh do dáli a suše odpovím: „Měsíc až dva.“ Radostně se usmála. nepál Vagóny se plní a pomalu se rozjíždíme do venkovské krajiny. Vlak se zběsile naklání. Skřípe, funí a naříká jako starý opilec. Přechod mezi vagóny připomíná francouzskou gilotinu. Kdyby jel vlak o fous pomaleji, dle fyzikálních zákonů by se již nepohyboval. Za jízdy se tak mohu celým tělem bohémsky vyklonit ze dveří ven. Vítr mi prohrábne vlasy a roztáhne úsměv plný emocí jako hipíkovi v plné formě. Čerstvý závan velké svobody. Svobody cestování, života na cestě. (ukázka z cestopisu) barma foto Vojtěch Vlk facebook web