Obsah Poezie Část XII. Nils-Aslak Valkeapää – Svět je přece tak civilizovaný Sámové jsou jediným původním národem – tedy etnickou skupinou, která na určitém území přebývala ještě před příchodem většinového obyvatelstva – žijícím na území Evropské unie. Celkový počet sámského obyvatelstva žijícího na území Norska, Švédska, Finska a Ruska se odhaduje na více než 75 000 lidí. Nejvíce Sámů přitom žije v Norsku. Až do druhé poloviny 20. století se v sámské literatuře nevyskytl žádný autor, který by dosáhl výrazného mezinárodního uznání. Nils-Aslak Valkeapää, známý také pod sámským uměleckým jménem Áillohaš nebo zkráceně Áilu (1943–2001), byl první skutečně významnou sámskou (nejen) literární osobností, která už za svého života získala status uznávaného autora i za hranicemi severských zemí. Jeho rodina patřila k chovatelům sobů. Valkeapää vystudoval pedagogiku v Kemijärvi, po skončení studií se však profesi učitele nikdy nevěnoval. Studijní obor si vybral jen proto, že si díky němu mohl prohloubit znalosti v oblastech, které ho zajímaly, tedy v literatuře a hudbě. Valkeapää se nejprve prosadil jako hudebník. Jeho největší zásluhou v této oblasti je to, že se mu podařilo v posluchačích znovu vzbudit zájem o joiky (joik či juoiggus je tradiční sámský styl zpěvu), jejichž tradice byla v 60. letech na pokraji vymizení. Valkeapää vydal celkem třináct nahrávek, na nichž spojuje tradiční joik s moderními hudebními nástroji a později i s jazzem. Od roku 1974 se Valkeapää věnoval také literatuře. Kromě poezie, která byla jeho hlavní literární doménou, je také autorem divadelní hry. Valkeapää byl aktivní i na poli výtvarného umění – věnoval se malířství, grafice a fotografii. Nejčastěji se o něm hovoří jako o multimediálním umělci a toto označení ho také nejlépe vystihuje. Různé umělecké disciplíny se totiž v jeho dílech vzájemně prolínají – například báseň je často přímo spojena s fotografií a/nebo joikem. I když je samozřejmě možné takovou báseň číst samostatně, k jejímu plnému pochopení je obvykle nutné vzít v potaz i ostatní doprovodné obrazové či zvukové aspekty s ní spojené. Valkeapää vydal svou první sbírku poezie Jasné jarní noci v roce 1974. Sám autor o svém debutu řekl, že obsahuje střípky myšlenek jednoho člověka. Básně v této sbírce jsou častokrát inspirovány joikovými texty a některé z nich připomínají i japonskou a čínskou lyriku. Sbírka je sestavena z krátkých, nepojmenovaných básní, které sice lze číst samostatně, ale ve skutečnosti tvoří jednotný celek. ........................................................ Musím říkat, že na tebe myslím, a proto píšu? Musím ještě dodávat, že tě mám rád I když to jsi zřejmě slyšel už v šumění větru Zdroj: https://bit.ly/35XNPdD ........................................................ Nálada sbírky se ovšem dramaticky změní ve chvíli, kdy lyrické verše vystřídají kritické zmínky o hrůzných událostech, ke kterým v minulosti došlo v různých částech světa. Lyrický subjekt za ně klade vinu „civilizovanému světu“: ........................................................ Svět je přece tak civilizovaný sto milionů lidí vzdělaný člověk zabil za posledních padesát let A slyšel jsi vyprávění o tom, jak primitivní je sámská kultura? ........................................................ Básník vypráví o tom, proč si váží starého sámského života v souladu s přírodou. Srovnává jej se současným konzumním životem společnosti označované jako „západní“, který podle něj nemá žádný smysl a ničí vše kolem sebe. Kritizuje fakt, že lidé jsou nuceni stále mezi sebou soutěžit a hnát se za dalšími a dalšími cíli. Přestože lyrický subjekt s tímto přístupem k životu nesouhlasí, konstatuje, že mu nezbývá nic jiného než pozorovat, jak je jeho země postupně ničena. ........................................................ ........................................................ Můj domov je v mém srdci a to putuje se mnou Ty to víš, bratře ty rozumíš, sestro ale co řeknu těm cizincům, kteří zabírají všechno co odpovím na jejich otázky, které přicházejí z jiného světa Ve výše uvedených verších se objevuje jedna z centrálních myšlenek Valkeapääho tvorby a literatury tohoto období vůbec, totiž pocit sounáležitosti v rámci národnostní či etnické skupiny, která se vymezuje proti „těm druhým“. Pokud vás téma sámské poezie zaujalo, můžete se dočíst více ZDE.