Pod hladinou Expedice BARON GAUTSCH Jindřich H. Böhm (s využitím díla BARON GAUTSCH - Ein Österreichisches Schicksal - Herwig Strauss) video „Kamaráde, máme práci,“ řekl mi někdy na podzim roku 2013 při potápění v Egyptě Steve Lichtag, známý režisér a producent filmů s podvodní tématikou, „chceme natočit pár záběrů na vraku lodi Baron Gautsch, který leží na dně moře v Chorvatsku, nedaleko Puly na Istrii. Točit by se mělo ve 3D speciálními kamerami. Produkci zajistí naše firma Twinstar. Ty, Jindro, ten vrak dobře znáš, tak naplánuj ponory, logistiku a na jaře 2014 vyrazíme. Když to dobře dopadne, natočíme o lodi Baron Gautsch celý film.“ Nakonec jsme sice jeli pořídit první zkušební záběry až na podzim roku 2014, nicméně jsem se moc těšil. Tenhle vrak je totiž mojí srdeční záležitostí, alespoň co se vraků v Chorvatsku týče. Jednak je potápěčsky nesmírně zajímavý a krásný, a pak (a to hlavně) pro jeho historii. Vždyť se jedná o první loď, která padla na rakousko-uherské straně za oběť v první světové válce. Ke všemu to nebyla vojenská, ale civilní loď, která s sebou do hlubin strhla i osudy a příběhy mnoha nevinných lidí. A letos, v roce 2014, uplynulo přesně 100 let od této největší jadranské katastrofy. K vraku jsme se vydali jako pětičlenný tým doprovázený dvěma jistícími potápěči z potápěčského centra Star Fish ve Vrsaru. Tým, kde režisér, kameramani, stereograf i support nutně všichni musí být potápěči. A taky v dobré kondici. Zkuste si představit, jak musíte do vody dostat box s kamerou a světly – třicetikilové monstrum. Co přijde do vody, musí se také z vody dostat ven. K tomu je potřeba ve vlnách a v proudu i dobrá fyzička. Na vraku Baron Gautsch jsem se potápěl poprvé koncem devadesátých let minulého století. Od té doby jsem tu uskutečnil desítky ponorů a pokaždé byl ponor jiný, pokaždé jsem objevil něco nového. Ten vrak je jako dobrá milenka, která má schovaná nová a nová překvapení. Letos mi nachystal můj oblíbený vrak i jedno překvapení nepříjemné, v podobě dekompresní nemoci. Ale i když jsem pak po posledním ponoru prožíval dlouhé hodiny v dekompresní komoře nemocnice v Pule, stejně jsem na vrak myslel v dobrém. Ale to už je zas jiný, samostatný příběh. Ten vám odvyprávím třeba někdy příště… galerie Historie Barona Gautsche Parník Baron Gautsch sjel na vodu v roce 1908 z loděnice v Dundee ve Skotsku. Loď byla postavena na zakázku pro rakouský Lloyd, který parník od 16. června 1908 společně s jeho sesterskými loděmi Prinz Hohenlohe a Baron Bruck nasadil na dalmátské rychlé lince. Po 1. světové válce přešla sesterská loď Baron Bruck do italského vlastnictví a byla dále provozována pod jménem Friuli. Baron Gautsch měl tři olejové kotle se třemi parními stroji pohánějícími tři lodní šrouby. Jeho sesterské parníky měly pouze dva parní stroje a dva lodní šrouby. Nedá se ale říci, že by třetí šroub přinesl nějaké výrazné zvýšení výkonu. Lodi propůjčil své jméno baron Paul Gautsch von Frankenthurn, který byl koncem 19. století ministerským předsedou c. k. monarchie. Pozdní dodávka a nízký výkon byly důvodem k reklamaci u výrobce Gourlay Bros. Co. Ltd. a vedly k rozsáhlým přestavbám dělníky loděnice v domovském přístavu v Terstu. Vysoké náklady na přestavbu byly příčinou zániku mateřské loděnice a firma Gourlay Bros. Co. Ltd. byla 23. října 1910 zlikvidována. Po vypuknutí 1. světové války si parník 27. 7. 1914 pronajalo c.k. válečné loďstvo pro přepravu posil do Kotoru. V pronájmu uskutečnil parník celkem 4 cesty, urazil 1810 námořních mil a přepravil 2855 osob. Při zpáteční cestě zpravidla evakuoval obyvatelstvo do severní Istrie. Po splnění mise byl Baron Gautsch 11.08.1914 vrácen v Kotoru společnosti Lloyd. Před odjezdem do Kotoru se měl někdo z lodních důstojníků dostavit na c.k. námořní velitelství v Terstu, aby převzal instrukce k plavbě. V té době c. k. válečné loďstvo kladlo minová pole. Pořizování jejich náčrtků bylo zakázáno, a tak byli velící důstojníci úkolováni výhradně ústně. Úkolem převzít instrukce, jak se vyhnout minovým polím, pověřil kapitán lodi Baron Gautsch Paul Winter svého druhého důstojníka Tenze, který měl společně s prvním důstojníkem Luppisem stanovit přesný kurs lodi. Upřesňující instrukce pak obdržela posádka ještě v průběhu plavby od vojenské správy v Zadaru. Na zpáteční cestě z Kotoru do Terstu vzal Baron Gautsch na palubu vedle uprchlíků z Bosny a Hercegoviny i turisty z dalmátských ostrovů. Dne 13. srpna 1914 přibližně v 11:00 opustila loď přístav Veli Lošinj. Plánovaný příjezd do Terstu byl okolo 18:00. Od vyplutí až po Pulu měl službu důstojník Luppis, který bez souhlasu velitele předal službu druhému důstojníkovi Tenzemu a šel poobědvat s cestujícími první třídy. Tenze měl tak jako tak nastoupit službu v 14:00, proto Luppis opustil můstek už v 13:45. Baron Gautsch pokračoval v kurzu dále na sever, mnohem blíže břehu, než to vyžadovaly instrukce předané vojenskou správou. Ani po setkání se sesterskou lodí, která plula tři námořní míle dále od břehu, a přes několikeré upozornění některých cestujících, neopravil velící důstojník kurz lodi. Sedm námořních mil severně od Brionských ostrovů najel parník Baron Gautsch okolo 14:50 v plné rychlosti do minového pole, které právě položilo rakousko-uherské námořnictvo. Loď Basilisk, která tu kladla miny, stačila ještě vyslat varovné signály, kterým ale nikdo nevěnoval pozornost. Dvě exploze prorvaly na levoboku do trupu lodi díru a Baron Gautsch se během šesti minut potopil na souřadnicích 44°56`1`` severní šířky a 13°33`3`` východní délky. Bilance neštěstí byla děsivá: 159 osob bylo zachráněno loděmi Csepel, Triglav a Balaton, které přispěchaly na pomoc. 68 mrtvých těl bylo vyloveno. Celkem 177 lidí, mezi nimi ženy a děti, kteří měli být z ostrovů dopraveni do Terstu, se utopilo nebo zahynulo v hořícím oleji. Kapitán a první důstojník byli zachráněni a v Pule jim bylo uloženo domácí vězení. Mrtvé tělo druhého důstojníka bylo o dva dny později vyloveno u Puly s kulkou v hlavě. Důstojník Tenze se zřejmě za způsob, kterým řídil loď, sám odsoudil. O dalších výsledcích jednání se toho v rakouském tisku z důvodu cenzury objevilo jen velmi málo. Nicméně rozsáhlé výpovědi cestujících, kteří katastrofu přežili, se objevily v novinách vycházejících v Terstu. Společnost Lloyd nejprve odmítala vyplatit odškodné. Později bylo poškozeným vyplaceno na 200 tisíc korun. Pozůstalí obětí zažalovali společnost Lloyd u soudu ve Vídni. Dokumenty o ztroskotání lodi Baron Gautsch byly předány zemskému soudu ve Vídni, kde byly zničeny při požáru v roce 1925. Proces se nekonečně prodlužoval. Právní zástupce obce pozůstalých, Dr. Schapiro, byl židovského původu. Jeho kancelář byla zničena národními socialisty při pogromu v roce 1938. Tím byly zničeny i poslední dokumenty týkající se zkázy lodi Baron Gautsch. Jediným oficiálním dokumentem, který se zachoval, je žaloba c. k. státního návladního v Rovinji proti kapitánu Winterovi a prvnímu důstojníkovi Luppisovi. V dokumentech společnosti Lloyd se objevují jména obou důstojníků ještě ve dvacátých letech. Oba veleli zámořským lodím. Jejich kariéru tedy zkáza parníku Baron Gautsch nepoznamenala. BARON GAUTSCH TECHNICKÉ ÚDAJE: Typ lodi Vlastník Délka Šířka BRT/Výtlak NRT/Náklad Výkon Rychlost max Místo postavení Loděnice Spuštění na vodu Pohon Sesterské lodi parník rakouský Lloyd 84.5 m 11.64 m 2069 tun 861 tun 4600 PS 17.25 uzlů Dundee, Skotsko Gourlay Bros. Co.,Ltd. 1908 Olejové kotle, 3 šrouby - Prinz Hohenlohe (také z loděnice Gourlay Bros. Co.) - Baron Bruck, postavený v r. 1913 v Terstu POTÁPĚNÍ Pro první návštěvu vraku lze doporučit prohlídku zejména velkých salonů horních dvou palub, které jsou obydleny velkými hejny ryb a za jasných dnů jsou prosvětleny modrým světlem. Žijí tu také velcí úhoři. Proplouvali jsme salonem a zkoušeli si představit, jak tu těsně před potopením v roce 1914 cestující za zvuku vídeňského valčíku obědvali nebo popíjeli kávu. V druhé palubě leží ulomený a převrácený komín. Díra ve dně vraku způsobená najetím na minu není vidět. Leží hluboko pod čarou ponoru lodi a je zcela přikryta nánosem a hromadou mušlí odpadlých z boku lodi. Kapitánský můstek a přední komín úplně chybí. Dřevěná podlaha tří palub je již téměř rozpadlá, takže je možné mezi palubami volně proplouvat. Závěsy pro záchranné čluny na pravoboku jsou vytočeny směrem ven a lze předpokládat, že čluny byly před ponorem spuštěny na vodu. Ostatně dobové dokumenty hovoří o tom, že se posádka snažila zachránit bez ohledu na cestující ženy a děti. Chybějící přední komín a zlomený zadní komín svědčí o tom, že za výbuchem miny zřejmě následovala i exploze kotle. Nechybělo mnoho a Baron Gautsch zůstal pro potápěče navždy uzavřen. Rakouský námořní svaz (Österreichischer Marinenverband) se domáhal toho, aby byl vrak prohlášen za námořní hřbitov a byl vzat pod odpovídající ochranu. Nakonec byl Baron Gautsch prohlášen v roce 1995 za chorvatskou národní kulturní památku se zákazem potápění. Ještě předtím však vrak prohledala speciální jednotka chorvatské policie a odnesla z lodi vše, co nebylo přibité nebo přinýtované. Po čase zvítězil rozum, byly uděleny výjimky a dnes je možné se na vraku opět potápět s využitím služeb potápěčských center. Podmínkou je dosažená potápěčská kvalifikace CMAS** nebo odpovídající. Za ponor se platí zvláštní vstupné. Dvě horní patra začínají v 28 metrech a jsou tvořena kostrou traverz, přičemž už zcela chybí dřevěná výplň – lze volně proplouvat po celé palubě. Prostor je vyplněn obrovskými hejny malých ryb, které se před vámi rozestupují a za vámi se opět zavírají. Neodpustil jsem si ani krátký sestup do „zakázaných“ spodních pater – nicméně jsem si dával velký pozor, abych vždy plaval v otevřeném prostoru. Na dně jsou totiž sedimenty, které by mohly velmi rychle zkalit vodu, a nulová viditelnost by zavřela cestu k východu. JINDŘICH BÖHM (*1959) vrakový potápěč a sběratel příběhů, které zaplavila voda „Dříve jsem se chtěl potápět hlavně tam, kde se ještě nikdo nepotápěl. Dnes sbírám především příběhy. A je jedno, jak jsou hluboko.“ Více než dvacet roků se věnuje vrakovému potápění, přičemž s kamerou a fotoaparátem dokumentuje vraků potopených lodí. Byl účastníkem řady expedic hlavně v Atlantském oceánu a v Baltském moři (např. vraky Afric, Estonia, Wilhelm Gustloff). Spolupracoval na dokumentech s řadou televizních společností domácích i zahraničních (ČT, Nova, RTL, ARD, Discovery Channel). Tma, zima, velká hloubka a silné proudy … Co ho na tom baví? „Příběhy, které leží na dně mnoho let. Příběhy lodí, příběhy lidí - často přikryté časem, porostem mušlí i nánosem bláta. V mořích je spousta lodí, které čekají na své objevení. Je to vždycky takový velmi krásný a velmi zvláštní pocit, když se člověk poprvé dotkne toho vraku, když se začnou vynořovat obrysy a ve světle našich baterek se začne promítat ten příběh," odpovídá Jindra Böhm. Byl také členem mezinárodní expedice, která zkoumala vrak Estonia, o kterém napsal do Srdcařů číslo 2/2013. t