Rozhovor ROBERT ŽĎÁRSKÝ Troufám si odhadovat, že pro širokou veřejnost je Josef Zimovčák fenomenální cyklista, který na vysokém kole absolvoval Tour de France. A to přesto, že k tomuto nejslavnějšímu cyklistickému etapovému závodu světa přidal i další dva: Vueltu a Giro d´Italia. Člověku by se skoro chtělo říct: normál, profesionální cyklista. Tak to ale není. Co živí Josefa Zimovčáka? Provozoval jste hospodu, tak počítám, že vám prostě vydělává a vy se jen staráte o nadační fond Na kole dětem, jezdíte Tour, Giro, Vueltu. Ne? Ne. Pracuji jako pojišťovací agent. Ano, hospodu jsem měl, dokonce několik. Původně jsem vyučený v gastronomii, takže podnikat v pohostinství pro mě byla po revoluci v podstatě jasná cesta. Jenže, jak už to bývá, i v souvislosti s mými aktivitami okolo vysokého kola jsem nebyl schopen plně se jim věnovat. Postupně jsem ztrácel kontrolu nad tím, co se v nich dělo, a nakonec jsem musel vyhlásit – těžko se to říká i přiznává, krach. Proč potom zrovna pojišťovací agent? V okamžiku, kdy jsem zkrachoval, jsem musel začít jinak. A pojišťovák, to byla jedna z variant. Podíl na tom mělo i to, že se svými aktivitami hodně cestuji. Tedy, nemusím se nutně kvůli obchodu vracet pevně na jedno místo. Je vám vaše popularita ku prospěchu? Při obchodování? S tou popularitou bych to až tak neviděl. Známější jsem, to asi ano, ale tím pádem ode mě lidé očekávají, spíš než běžnou obchodní agresivitu, serióznost. Pak si nemůžete dovolit nějakou chybu. Například zveličovat, jak je v rámci pojišťovnictví běžné. Když jsem hledal kořeny charitativní akce Na kole dětem, zjistil jsem, že původní projekt je v podstatě již překryt vašimi aktivitami. No, tak předně, Na kole dětem není charitativní akce. Je to akce sportovní. A že se v rámci této tour daří vybírat prostředky pro dobré účely je věc jiná. Projekt Na kole dětem vznikl po mém návratu z Giro d´Italia. Předtím jsem absolvoval i Tour de France a Vueltu, takže se mé jméno začalo hojně objevovat v médiích. Proto jsem byl osloven panem Miro Bilíkem k cestě na vysokém kole z Bratislavy do Znojma, „Po vinařských stezkách“. Miro Bilík měl totiž chlapce, který byl onkologicky nemocný, a ve Znojmě byla symbolická sbírka, jejíž výtěžek šel právě na onkologii zpět do Bratislavy. Plánovali, že mě odstartují v Bratislavě na vysokém kole a ostatní pojedou na normálních. Na kraji města mě naloží do auta a zase ve Znojmě, pro dojezd, nasednu na kolo a tím cestu dokončíme. Ovšem realita byla taková, že jsem už v Bratislavě nasadil takové tempo, že mě ty silničky téměř nestačily. A navíc, zpětně, lidé si toho bizarního pelotonu všímali. Já na vysokém kole, na špici, a za mnou klasická kola. Každý pochopitelné reagoval. Skupin cyklistů jezdí mraky. Ale s vysokým kolem?! Nakonec jsem tu vzdálenost z Bratislavy do Znojma zdolal vlastními silami. Když byl druhý ročník této akce, zrovna jsem se vracel z cesty Bratislava – Vídeň – Praha – Brusel, v době našeho předsednictví Evropské unie, navrhl jsem tehdy Mirovi, abychom to vzali napříč někdejším Československem: „V Tatrách by se mi líbilo.“ No a to už se rodil projekt Na kole dětem, jak jej známe dnes. Na rok 2015 připravujeme již šestý ročník. O nadačním fondu Na kole dětem Na kole dětem – nadační fond Josefa Zimovčáka na podporu onkologicky nemocných dětí vznikl v roce 2010 jako benefiční součást mezinárodního sportovního projektu Na kole dětem. Cílenými aktivitami se snaží rozšířit možnosti solidarity, tolik potřebné finanční pomoci a podpory dětí v boji proti zákeřnému onemocnění. Svojí činností se především zaměřuje na sportovní aktivity a zajištění rekondičních pobytů, které usnadňují dětem a jejich rodičům překonávat traumata způsobená těžkou nemocí. Úzce spolupracuje s občanským sdružením Haima a nadačním fondem Krtek, které již řadu let podporují dětské onkologické kliniky fakultních nemocnic v Praze a v Brně. www.nakoledetem.cz Vaše úspěchy na vysokém kole jsou skutečně impozantní. Mezi ně patří i titul světového šampiona v jízdě na tomto typu kola. Aniž bych chtěl nějak snižovat kredit této akce, jsou to skutečně mistrovství? Nebo spíš jen setkání velocipedistů. Primárně jsou to skutečně spíše setkání velocipedistů, kdy se na jednom místě sjedou příznivci těchto kol z celého světa. Víte, ono lidí, kteří jezdí na vysokém kole, je obrovské množství. I jen u nás. Sice asi nepojedou Tour de France, ale přesto jezdí – pro radost. V průvodech, při zvláštních příležitostech, pro zpestření svého života i svého okolí. Prostě proto, že je to těší. Ovšem v disciplíně závodu na jednu anglickou míli na originálech to je regulérní mistrovství světa. Koná se jednou za rok, vždy na jiném místě, po celém světě. V roce 2013 se odehrálo i ve Veselí nad Moravou. Celkem bylo tuším 35 ročníků. Dnes ráno jsem slyšel, že dopravní experty děsí – zvlášť v letních měsících – stále narůstající statistika nehod cyklistů. Kde jezdíte vy? Když trénujete. Přece jen nejezdíte na běžném kole. Ano, to opravdu vnímám jako problém. Ač sám na silnicích naopak problém nemám. Když řidiči vidí vysoké kolo, zpomalí a jedou daleko opatrněji. Ovšem, pokud občas vyrazím na klasickém kole, tak respekt odpadá a řidiči jsou mnohem agresivnější. Když jste začal s vysokým kolem, to jste už byl vášnivý cyklista? Nebo jste jízdě na tomto typu kola jednoduše propadl? Sportoval jsem od mládí. Dokonce jsem za Baník Ostrava jezdil vrcholově cyklistiku. Benáček, Poslušný, Škoda. To byla všechno jména, ke kterým jsem vzhlížel. Provozoval jsem i atletiku, maratony nebo vytrvalostní tratě. Takže když jsem se setkal s vysokým kolem, začal jsem i to dělat, jak se říká, na plno. Tour de France je obrovská životní kapitola Josefa Zimovčáka. Jak jste se tam dostal? To už jste nevěděl s tím kolem coby? Nebo to byl váš sen…? Sen se zdá. A pokud se vůbec začnete připravovat na Tour de France, pak vám dojde, jak neskutečná dřina to je. Jak po fyzické, tak i psychické stránce. Vždy je to na úkor něčeho. Času, rodiny… a v neposlední řadě je to i záležitost těch bláznivých peněz. Jednou jsem navštívil jako pojišťovák majitele firmy RI-okna, pana Ingra. To už jsem měl za sebou knížku Napříč Amerikou. On je také vášnivý cyklista, a tak se mě jen tak mezi řečí zeptal, kolik by ta Tour stála? A protože štěstí přeje připraveným, řekl jsem částku. On chvíli přemýšlel, pak zavolal obchodnímu partnerovi a za minutu bylo vše domluveno. Takže, pokud bych nepotkal pana Ingra, tak by nebyla Tour. Po ní by nebylo ani Giro ani Vuelta. Tedy Tour spíš tak nějak vyplynula z okolností. A peněz (smích). galerie Jak vás tak poslouchám, napadá mě, při vaší vytíženosti – máte čas zajít si třeba s přáteli na pivo? Čas taky ne, ale především nemám chuť. Raději se věnuji aktivitám, které mě naplňují. Včera jsme zde, v Náměšti nad Oslavou, šlapali pro Oranžové kolo, večer cesta domů do Veselí nad Moravou, ráno jsem vyřizoval nějaké úřední záležitosti, pak do práce a odpoledne zase sem. Nějakých sto kilometrů. A takových akcí je během roku spousta. Pak už toho času, jak sám uznáte, moc nezbývá. Dovolím si drobnou rekapitulaci na závěr: před pár dny jste absolvoval na Tour de France 1500 km (poloviční délka, pozn. red.), předtím Na kole dětem 1556 km. Přitom nevypadáte nějak zvlášť vyčerpaně. Když jsem vás tu viděl svěže pobíhat. Kde berete energii? To je kouzlo, které nedokážu vysvětlit. Prostě, pokud okolo sebe mám tým lidí, kteří mi se vším pomáhají, tak je to pro mě obrovská radost. A potom, mě strašně moc těší, pokud se ke mně lidé při Tour Na kole dětem připojí. Je to pro mě výzva, udělat z toho hru. S úsměvem… Bohužel, to s sebou nese i poznání, že to není legrace. Když třeba někdo nestačí a během etapy odpadne. Ono to může vypadat velmi jednoduše, že to nic není – ujet 150 km. A sám víte, že to taková legrace není. Ale to je přesně to, co lidem nabízím. Svou mnohaletou zkušenost a dřinu i chuť někomu takto pomoct. Možná je moje energie i v tom, že to nedělám pro sebe, ale pro někoho. Díky za rozhovor. Kdo je Josef Zimovčák? Josef Zimovčák (1956) je osminásobný mistr světa na vysokém kole na 1 míli i 100 mil, mj. absolvoval závod napříč Amerikou, z Los Angeles do Jacksonvillu ujel za 28 dní 4356 kilometrů. Na vysokém kole závodil i na tradiční trati Paříž-Roubaix, 270 km ujel za 12 hodin a 17 minut. Držitel světového rekordu na 24 hodin výkonem 522,250 km. V roce 2005 úspěšně absolvoval jako první na světě na vysokém kole 3584 km dlouhou trasu slavné Tour de France ve stejných denních dávkách jako profesionální závodníci. O rok později se utkal s dalším etapovým závodem světového věhlasu, s Giro d´Italia. Společně se svým doprovodným týmem v roce 2007 dovršil svůj „hattrick“ a zdolal 3241 km dlouhou trasu závodu kolem Španělska – Vueltu, poslední z trojice nejslavnějších cyklistických etapových závodů světa. t