Soutěž Cena Srdcaři.cz BYLA na 18. ročníku festivalu Rajbas udělena snímku Jmelí „Rajbas je nejlepší slezina, co znám,“ prohlásil cyklotremp a spisovatel Honza Vlasák, který již tradičně zahájil sobotní program maratonu projekcí 18. ročníku festivalu filmů, setkání a dobrodružství. Spolu s ním se v Blansku představilo pětadvacet hostů z řad outdoorových sportovců, cestovatelů, filmových dokumentaristů a publicistů. Videoreportáž z Rajbasu Při tomto setkání ostřílených dobrodruhů, ale i těch, kteří se přijdou jen tak pobavit, však nejde jen o pasivní sledování besed a filmových projekcí. Program zde nikdy nezůstane jen za dveřmi sálů. V nabídce nechybí velká noční šifrovačka Megbolondul (v konkurenci 30 zúčastněných týmů zvítězil Antropoid), závod v běhu do vrchu S Koalou na zádech (nejrychleji běželi Miloš Kratochvíl a Markéta Hronová) nebo vlhko, voda, bláto, lezení, plazení, krápníky a pravá jeskynní tma při výpravách do jeskyní Moravského krasu v doprovodu zkušených speleologů. Rajbas má duši a žije svým životem. Atmosféru vytváří početná parta organizátorů společně s vystupujícími a především návštěvníci, diváci a účastníci soutěží. Mezi tradiční soutěže patří ty filmové a fotografické. Do fotosoutěže WAU došlo 309 snímků a cenu za nejlepší fotku si odvezl Tomáš Laburda. Největší pozornosti se na Rajbasu už několik let těší originální soutěž NaFEST. Zajímavou cestu lze prožít kdekoli, tak proč ne směrem na festival. Taková myšlenka stála za jejím zrodem. Šanci uspět mají jak outdooroví sportovci, tak recesisté. V soutěži určené pro lidi, co se umí bavit, rozhoduje nápad. Svou cestu na festival nafilmují, materiál rychle sestříhají a na závěr sobotního večera vše prezentují před festivalovým publikem. Letos opět zněly sálem salvy smíchu, když soutěžilo rekordních devět snímků. Program se neplánovaně natáhl až k půlnoci, takže nezbylo než zrušit závěrečný koncert. Zájemci o muziku však o své nepřišli. Ve vstupním prostoru se totiž rozdrnčely kytary, mandolína, banjo, basa a začal improvizovaný jam session. Zpívající šatnu, jak se říká této akci, ale vepsanou do programu nenajdete. Jako pokaždé skončila až nad nedělním ránem. Výsledky 18. ročníku soutěže neprofesionálních filmů OKEM DOBRODRUHA 2016 1. místo: DUCH SVATÝ; režie, scénář, kamera: David Březina (Praha), 20 min., 2016 2. místo: DANAKIL; režie, scénář, kamera: Lubomír Hájek (Uherské Hradiště),12 min., 2016 3. místo: SKALNÍ DUEL: ADAM VS. MARTIN; režie: Ondřej Smrž, scénář: Ondřej Smrž, Jan Bloudek, Petr Resch, kamera: Ondřej Smrž, Stanislav Mitáč (Praha), 11 min., 2016 CENA SRDCAŘI.CZ: JMELÍ 2015; režie, scénář, kamera: Vašek Wetu Šimek (Červený Kostelec), 4 min., 2016 VideoUKÁZKA JMELÍ OKEM DOBRODRUHA je ve srovnání s NaFESTem seriózní filmová soutěž. Svá dílka v ní prezentují neprofesionální tvůrci, kteří objektivem kamer objevují svět a krásy dalekých cest, přírody a nevšedních zážitků. Kategorie nejsou určeny, jediným omezením je délka do 15 minut. Soutěžilo 23 filmů a při páteční projekci v kině se udělovala už pošesté CENA SRDCAŘI.CZ. Role porotce k udělení této ceny se ujal Mirek Náplava, šéfredaktor magazínu Srdcaři.cz, spolu s fotografem Petrem Janem Juračkou. Neměli jednoduchou práci, neboť bezprostředně po každé projekci ke každému z filmů museli provést veřejné hodnocení ve stylu soutěže SuperStar. Cenu nakonec udělili snímku Jmelí. Shodli se tak i s hodnocením odborné poroty, která následující den udělovala Rajbasáky. „Zdálo by se, že jde o takový obyčejný záznam z akce. Sešlo se pár kamarádů s rodinou, aby si posbíralo jmelí na vánoce. Zima, grog, zahřívání rukou, děti kolem, otcové s pomocí horolezecké techniky lezou po stromech, manželky střeží bezpečnost všech. A autor Václav Wetu Šimek z toho udělal krásný čtyřminutový filmeček, který porotce zaujal,“ řekla k filmu členka poroty Alena Žákovská. Sošky Rajbasáka vyrobené z vápence a železa získali také autoři filmů Duch svatý (David Březina), Danakil (Lubomír Hájek) a Skalní duel: Adam vs. Martin (Ondřej Smrž). K největším zážitkům letošního ročníku patřilo setkání s Petrem Prachtelem, jedním z nejlepších českých horolezců. Pro svůj přístup k životu se stal jakýmsi „zlobivým dítětem“ tohoto sportu, člověkem obdivovaným a zatracovaným, nenáviděným i milovaným, zneuznaným a současně jinými vynášeným na pomyslný trůn. Jeho životní příběh jakoby sepsali scénáristé Hollywoodu. Na konci války v pouhých sedmi letech ušel strastiplnou sólo nonstop cestu 135 km mezi nálety, běženci a válčícími armádami. Tehdy mluvil pouze německy a jeho cesta se zastavila v Blansku v táboře pro Němce připravené na odsun. Po 71 letech se do Blanska tento stále neuvěřitelně vitální malý velký muž vrátil jako host festivalu a legenda československého horolezectví. Na shledanou zase za rok! t