Koutek poezie Část IV. Pablo Neruda - Začnete pomalu umírat, když necestujete… „V jednom časopise jsem našel toto české jméno, a ani jsem netušil, že jde o velkého spisovatele, uctívaného veškerým lidem, autora balad a překrásných romancí, jemuž postavili pomník na Malé Straně v Praze. Když jsem po mnoha letech přijel do Československa, položil jsem k nohám jeho vousaté sochy květ,“ prozradil po letech chilský básník Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto, jak bizarně vybíral svůj umělecký pseudonym. K českému příjmení přidal španělskou podobu jména svého oblíbeného francouzského básníka Paula Verlaina. Tak se zrodil Pablo Neruda, kontroverzní, mnohými označovaný za komunistického básníka (velebil Lenina i Stalina, pak toho litoval). V roce 1971 mu byla udělena za celoživotní tvorbu Nobelova cena za literaturu. Stal se osobností neoddělitelnou od chilské kultury a chilských dějin dvacátého století; a stejně tak neoddělitelnou od kultury a dějin světových. Proto jsem taky pro čtvrté pokračování vybral báseň, která podle mého názoru nese stále stejné poselství bez ohledu na ubíhající pozemský čas… (mk) ..................................... Začnete pomalu umírat, když necestujete, když nečtete, když neposloucháte zvuky života, pokud si sami sebe nevážíte. Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu, když nenecháte druhé, aby vám pomohli. Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků, kráčejíce každý den po stejné cestě; pokud nezměníte svůj stereotyp, pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte. Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím nespoutaným emocím, těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji. Začnete pomalu umírat, pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím. Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu, pokud nejdete za svým snem, pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady. Pablo Neruda na wikipedii