Obsah Poezie Část IX. Klement Bochořák - Cesty a zastavení „Cestování je jeden ze způsobů, jak líp chápat, co jsem zač. Jen ale do té míry, dokud své cestování neproměním v útěk,“ říká můj dlouholetý parťák Petr Horký. Potkal jsem na cestách hodně nešťastných, tápajících lidí, kteří utíkali především sami před sebou. Před bolestí zlomeného srdce, nenaplněnými touhami nebo ambicemi. Ale ani v tom nejzapadlejším koutě na druhé straně planety se samo od sebe nic nestane. Úleva snad přijde jen krátkodobě v duchu: sejde z očí, sejde z mysli. Cestování založené na útěku je tou nejhorší variantou poznávání světa. Někde jsem četl příběh o tom, jak stařec sedí na úpatí hory a pozoruje město, které se pod horou rozpíná. Přijde za ním poutník a ptá se, jací v tom městě žijí lidé. Stařec se ho zeptá, jací lidé žili v místě, odkud přichází. Načež mu poutník odpoví, že bylo plné zlých lidí. Stařec mu řekne, že i toto město je plné zlých lidí a že má mír a pokoj hledat jinde. Za nějaký čas přijde za starcem jiný poutník a klade mu stejnou otázku. Stařec se ho optá na jeho předchozí místo a poutník odpoví, že přichází z místa, kde byly spousty milujících a šťastných lidí. Načež mu stařec řekne, že i toto město je plné takových dobrých lidí. Svůj vesmír si totiž neseme každý v sobě a záleží jen na nás, jak se na svět kolem sebe díváme. Málo známý brněnský básník Klement Bochořák o tom napsal nádhernou báseň. ........................................................ Kdo nemá doma stání, tomu nepomůže žádná dálka a v ní nejsvůdnější růže. Kdo nemá doma stání, sám sebe se leká a chce před sebou ujet kamsi do daleka. ........................................................ Zdroj: https://bit.ly/2DUI06E