Na vlastní kůži Obsah Ke studiu si vybrali 3 ledovcové splazy v oblasti západního Grónska. K tomu, aby je mohli vzájemně porovnávat, se museli rozdělit na tři výzkumné jednotky. Každý tým odebíral vzorky z jednoho ze tří povodí ledovce. Tady někde vcházím do příběhu já, studentka hydrobiologie Marie Bulínová, abych přidala ruku k dílu a doplnila svéráznou skupinu tří doktorandů: Češky Petry, Kanaďana Guillaumea a Rakušana Stefana při práci u ledovce Leverett. Pro lepší představu uvedu pár obecných faktů o letní výzkumné práci v Grónsku. Všude kolem poletují a hlavně útočí miliony komárů. Na jednom lýtku jsem si jednou napočítala 54 štípanců. Nezahrnula jsem kotník ani koleno. Lýtko navíc ani nesvědilo, zato stehna! Probouzíte se do polárního dne, za kterého však také usínáte. Slunce jen tak krouží, nikdy nezapadá. Čelovku tedy na rozdíl od masky na spaní nevyužijete. Tohle trochu komplikuje překonání časového posunu. Navíc je třeba rozloučit se s mobilním signálem. Také s teplou sprchou a splachovacím záchodem. Člověk tu podstupuje takovou dobrovolnou odvykačku. A otužovačku. VIDEO Petra, Stefan a Guillaume Všechny tři týmy Hurá na cestu! „Jo, Marie, kamarádky ti vzkazují takový ty věci, co se říkaj! Promiň, já vždycky vypnu a nevnímám…,“ dodala sestra během loučení. Díky. To by bylo k slovům povzbuzení před cestou. V ruce žmoulám tříměsíční kupon na MHD zakoupený v den příletu z antarktické expedice, mého předchozího polárního dobrodružství. Dnes, v den odletu na sever, kuponu končí splatnost. Zní to jako dobře vymyšlený plán, a kéž by byl. Víceméně po vlastní ose každý přilétáme do nejmenšího města v Grónsku, Kangerlussuaqu, abychom během následujících pár dnů připravili vše nutné k úspěšnému odběru vzorků na všech třech lokalitách. Přerozdělovali jsme bedny s jídlem a střídavě bojovali se záchvaty typu „Toho jídla je šíleně moc!“ a „Co když budeme mít málo?!“, cvičně jsme upevňovali senzory do vody a poslouchali pokyny od vedoucího projektu Jona Hawkingse. Ze shonu nás vyrušil místní obchodník, který za námi přišel s jednoduchým dotazem. - Chcete na večer rybu? - Jakou rybu? Jak velkou? Odkud? Za kolik? - Prostě rybu. Z vody. Můžu vám k ní přichystat BBQ. - Jaké BBQ? Kdy? - Prostě gril na tu rybu. Myslím, že jsme nemožně zhýčkaní. Na pravé místo činu se dostáváme pronajatou záchrannou helikoptérou. Prstem na čelní sklo pilotovi ukazujeme, kde přesně u ledovce chceme přistát. Camp zakládáme v blízkosti jezera, našeho zdroje pitné vody. Následně vybíráme vhodné, avšak poněkud vzdálené místo na odběr vzorků a poblíž stavíme laboratorní stan. Pobyt nám tu zpříjemňují místňáci – stádo pižmoňů a zajíci polární. Ještě před několika desítkami let biologové ledovce vůbec nezkoumali. Tohle prostředí bylo považováno za naprosto neživé, takže se na něm střídali jen glaciologové a chemici. Když se snažili dopočítat vstupy a výstupy prvků, například dusík jim v rovnicích nevycházel. Tehdy zjistili, že významnou složkou ledovců jsou i mikrobi a do práce povolali nás biology. Dnes už také víme, že ledovce hrají podstatnou roli v cyklech různých prvků. Fytoplanktonu v mořích poskytují biologicky dostupnou formu železa a rozsivkám rozpustný křemík. Během posledního odledňování tak byly ustupující ledovce nejspíš zodpovědné za zvýšenou produkci rozsivek, jednobuněčných řas významnou měrou produkujících kyslík na Zemi. Chování podledovcových mikrobiálních společenstev může mít navíc také dopad na globální cyklus uhlíku. Zrychleným táním se totiž do vzduchu uvolňuje množství metanu z anaerobních procesů. Dalo by se tedy říct, že ledovce, ehm, prdí. GALERIE Marie Bulínová (1993) právě dokončuje magisterský obor hydrobiologie na Katedře ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Nadšeně fotografuje, natáčí a létá s dronem, obzvláště za polárním kruhem. V létě 2018 se stala členkou společného týmu CryoEco a Bristolské univerzity a podílela se na jejich projektech podporovaných Leverhulme Trust Research grantem „Sub-ice weathering: a missing link in the global silicon cycle?“ (RPG-2016-439) a Grantovou agenturou ČR „Microbial methane oxidation in subglacial ecosystems: An unknown methane sink under glaciers and ice sheets“ (18-12630S; 2018–2020). Za to všem zúčastněným velmi děkuje! GALERIE z deníku Vzbudilo mě teplo. Slunce mi prahlo na stan a vítr se do něj silou opíral. Někdy se vzbudím a na stan mi bubnují kapky deště, mnohem častěji však prší komáři. To potom přemýšlím, zda vůbec pozvání do nového dne přijmout, nebo se jen přetočit na druhý bok. Minimalistickou hygienu u jezera následoval hrnek silné kávy a dvě misky ovesné kaše. Kuchyni a naše osobní stany jsme si postavili na polygonech u jezera. Z campu máme nádherný výhled do krajiny a jsme v zákrytu před větrem vytrvale přemisťujícím písek z ledovcového předpolí. Za tento luxus však platíme každodenním pochodem dolů k vodopádům, u kterých odebíráme vzorky. Tam jsme také nanosili veškeré podstatné vybavení a postavili tam laboratorní stan. Musíme bedlivě dohlížet na dobíjení baterií solárními panely, aby nebyl přerušen chod malého mrazáku, v němž uchováváme vzorky. Na horizontu cestou do naší improvizované laborky jsem potkala pižmoně. Chvíli jsme na sebe rozpačitě hleděli a já jen těžko odhadovala, co bude následovat. Silně funěl, potom se otočil a utekl. Patrně dobře ví, že moudřejší ustoupí. Vzorky vody odebíráme každý den v 11 hodin dopoledne, následně je přefiltrujeme a uskladníme podle protokolu. Naše původní představy o odběrech berou rychle za své. Řeka s sebou nese tolik sedimentu, že se filtry rychle ucpávají. Jak trefně poznamenali kolegové z vedlejšího campu, máme co dočinění spíše s tekoucí skálou než řekou. Aby jednotlivé dny příliš nesplývaly, čas od času je okořeníme 24h měřením. To se potom ve službě dole u řeky střídáme tak, abychom zvládli odebírat a zpracovávat vzorky každé 2 hodiny. Další den býváme úplně vyřízení. Kdo může, přes den spí. Měla bych jít k jezeru umýt nádobí, abychom mohli začít s přípravami večeře, ale vůbec se mi do té zimy nechce. Ne, že by ve stanu bylo nějak významně líp, ale aspoň na mě neprší a nemáčím si ruce v ledové vodě. Jsem cíťa. To ten den prospaný ve spacáku. Vzpamatovávali jsme se z 24h měření. Včera v noci jsem ještě byla bojovník. Spacáky rozmazlují. Večeře bývá předmětem diskuze už do rána. Z našich obrovských zásob jídla viditelně příliš neubývá, takže si můžeme vymýšlet libovolný počet chodů nejrůznějších kombinací. Obvykle pak následuje večerní sledování seriálu. Nejnapnutější býváme za deštivých dnů, kdy není jisté, zda baterie počítače dobíjená solárními panely vydrží až do závěrečných titulků. Cryoeco Skupina kryosférické ekologie (CryoEco) na Katedře ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zkoumá interakce mezi organismy a jejich prostředím v kryosférických ekosystémech jako je sníh, ledovcový led a ledovcové sedimenty. Současný výzkum se zaměřuje na cyklus uhlíku na povrchu a pod grónským kontinentálním ledovcem a na mikrobiální komunitu v ledovcových tocích. WEB Jedno mívají všechny úspěšné výpravy podobné. Končí dřív, než by člověk očekával. Dvacátý pátý den naší cesty jsme se tak octli na kopci, ze kterého je výhled na celý náš svět. Dělili jsme se o jeden doutník a loučili se s tím obrovským velkolepým Grónskem. Zvlněným, zeleným od vrbiček, místy šedým jako písek… a já se v duchu opět divila, kam všechny ty dny tak rychle utekly. V terénu je mi vždycky dobře, ale teď už hybaj zpátky domů s nasbíranými vzorky zpracovávat výsledky. T GALERIE