Obsah Web cestovatelů Představ si, poutníku: kolem tebe jen louky plné omamně hořce vonících pestrobarevných květin, obzor orámovaný bílou hradbou skalnatého hřebenu hory Šchara, pokrytého ledovcem, který neuvěřitelně malebně doplňují desítky zvláštních, donjonům podobných kamenných věží, starých skoro 1500 let. Genius loci pak vhodně obahacuje vůně gulášové polévky- dva roky prošlé- vařené na skále nad poslední, nejvyšší osadou v údolí řeky Enguri, vytékající nedaleko odtud přímo z ledovce. VOLNÉ TÁBOŘENÍ UPROSTŘED HOR KAVKAZU - NĚCO, O ČEM LIDÍ, JEZDÍCÍ DO ALP MOHOU JEN SNÍT To je Kavkaz, respektive jeho nejodlehlejší část, kam kdysi gruzínští králové v časech válek posílali ukrýt národní poklady. Část země, kde dodnes místní mluví jazykem, kterému ani sami Gruzínci z nížiny nerozumí (Svanetové jsou konečně příbuznými se Sumery a Mezopotánci). To je Horní Svanetie, konkrétně jeho srdce, prastará vesnice Usghuli. V USGULI ŽIJE VÍC KRAV NEŽ LIDÍ Cesta sem vede bídná, že jí projede jen dobrý tereňák a to ještě jen pár měsíců v roce. Jak ale říká jedno staré svanské přísloví: „Špatná cesta je ta, kde se poutník zřítí a jeho mrtvola se nikdy nenajde. Na dobré cestě poutník sice také spadne, ale jeho tělo někdo najde a pohřbí.“ Takže je vlastně všechno v pořádku, i když v jeden moment při vyhýbání se protijedoucímu vozu v nejužším místě kaňonu mezi Davberi a Murkmeli zůstaneme vyset zadním kolem nad dobře 50 metrů hlubokou propastí, na jejímž dně se valí pěnící masy Engury, napájené tajícím ledovcem někde vysoko nad námi. NEJVÝŠE POLOŽENÁ VESNICE V EVROPĚ- USGHULI- KAM SE DÁ DOSTAT Z PRAHY ZA PÁR HODIN Konečně, zážitek má být v první řadě intenzivní, až poté positivní. Přes všechny tyto nástrahy přírody- a to je úžasné- se sem poutník dychtící poznat krásy Kavkazu dostane už po 18 hodinách od momentu, kdy nasedne do letadla WizzAiru a to se s ním vznese na lince z Prahy do Kutaisi, přičemž ceny letenek mimo hlavní sezonu se při akci zastaví jen na pár stovkách jedním směrem. V Usguli dnes žije jen asi 50 rodin, zhruba 200 lidí. Zbytek už kvůli tvrdým životním podmínkám a drsnému Kavkazu kolem stačil utéci do nížiny. O to, že tady dříve bývalo více živo, svědčí 33 Věží pomsty a sedm kostelů starých až 1100 let, roztahaných po svazích hor ve třech osadách, tvořících samotné Usghuli- nejvýše položenou ves v celé Evropě. WEB CESTOVATELŮ „Píšeme o tom, co známe, a tak, že cílíme na pravdivost a ne na kontroverzi za každou cenu, která pak generuje hodně „kliků“. Všichni máme i jinou práci a web cestovatelů je pro nássrdcovka a vedlejšák, takže není nezbytné, abychom trhali žebříčky čtenosti. Jsme celkem spokojení i s naší kondicí, takže netoužíme po schopnosti udělat co nejvíc kliků.“ Po přečtení filozofie fungování nového cestovatelského webu na českém internetovém nebi asi nemusíme dlouze vysvětlovat, proč jsme se dohodli na vzájemné spolupráci a podpoře. To neznamená, že se budeme dublovat či kopírovat, jen chceme vzájemně upozorňovat na nejzajímavější články a události. Mrkněte na jejich stránky a připojte se k našemu autorskému týmu! NĚKTERÉ ZDEJŠÍ VĚŽE POMSTY - PAMÁTKY STŘEŽENÉ UNESCO - JSOU STARÉ AŽ 1500 LET Místní dokonce věří, že někde v na hoře nad ní je u tzv. Válečných věží střežících vesnici pohřbená legendární gruzínská panovnice, královna Tamara, a že některé z těchto Věží pomsty byl původně její letním sídlem. Celkem stojí dodnes ve Svanetii 175 obranných věží s opevněnými vrcholy a střechami pocházejících z 6 . - až 16. století a základy té vůbec nejstarší- už z 1. století před Kristem. Největší shluk věží, který se kvůli tomu dostal i do UNESCO, je k vidění v dolní osadě Čažaši. ČAŽAŠI JE ÚDAJNĚ MÍSTO POSLEDNÍHO ODPOČINKU KRÁLOVNY TAMARY, GRUZÍNSKÉ „MATKY VLASTI“ Jsou tak namačkány k sobě, že z jediné přístupové cesty, která sem z Mestie vede, vypadá osada spíše jako hrad. Jednou z nich je unikátní věž s celkem 18 průhledy, údajně nejstarší v celé Svanetii. Pokud by to byla pravda, bylo by její stáří nejméně 1500 let a pamatovala by proto trek praotce Čecha na horu Říp. Je malý zázrak, že přežila do dnešních časů, nejen kvůli stovkám let rodových a klanových válek, ale i komunistické devastace regionu. Staří Svanové ale dobře věděli, proč tyto věže staví a co vše musí vydržet, takže zdejší Věže pomsty přežily i ničivý náraz obrovské laviny, která v zimě 1987 zavalila celé Čažaši. CENTRUM ČAZAŠI Kdo by chtěl vidět, jak vypadají Věže pomsty uvnitř, má v oblasti Usghuli více možností. Jen musí dávat pozor, protože část opuštěných a chátrajících věží to má vyloženě „za pár“ a zvědavci tak podobně jako při průzkumu marockých klanových pevností „kaseb“ hrozí, že mu všechno spadne na hlavu. Dobrou možností poznat tuto fascinující část historii Svanetie je třeba návštěva etnografického muzea v Čažaši, kde vystavují mimo jiné 1000 let staré zlaté ikony a kříže. V CELÉ USGHULI ŽIJE KVŮLI TVRDÝM ŽIVOTNÍM PODMÍNKÁM JEN KOLEM 200 LIDÍ Nás ale více dostala prohlídka o kus níže pod Usghuli přímo na skále na skále nad řekou stojící osamocené Věže lásky, Kukdiani. Podle legendy se do ní zavřela nešťastná dívka, jejíž ženatý milenec se tady v řece utopil, a žila zde až do své smrti. OBZOR NAD USGHULI RÁMUJÍ BÍLÉ VRCHOLKY HLAVNÍHO KAVKAZSKÉHO HŘEBENE Je třeba ale rovnou uvést, na pravou míru tradované a průvodce od průvodce kopírované nadšené báje o mimořádné pohostinnosti Gruzínců. Nic takového totiž už několik let není pravdou. Aby bylo jasno- Gruzínci jsou milí lidé, ale více úsměvů a pohostinnosti jsem věru zažil jinde- v Malajsii nebo perském Iránu. „Naši národní pohostinství zahubil jed turismu,“ potvrdil nám o dva dny později na samotě Khalde pod 3036 metrů vysokou horou Chkhunderi poblíž Usghuli jeden ze tří posledních zde žijících lidí, starý Grigorij. KAVKAZ- BÁJNÁ ZEMĚ SVANETŮ Jeho slova potvrdil i slovenský cestovatel Juro Kočka, se kterým jsme se potkali o pár dní později v Kutaisi. „Jezdím do Gruzie už od roku 2009. Když jsem tady byl poprvé, vybíhali lidé z domků, když jsme kolem šlapali do hor a zvali nás domů na jídlo, nabízeli přespání nebo aspoň panáka. Teď za vše chtějí jen peníze.“ NA JAŘE ROZKVETOU SVAHY KAVKAZU AŽ DO NADMOŘSKÉ VÝŠKY KOLEM 2600 METRŮ ZÁPLAVOU DIVOKÝCH KVĚTŮ A donedávna bylo i hůře. Ještě v roce 2003 byly v horách horní Svanetie běžné nejen přepadávání a olupování turistů, ba i movitějších místních lidí, ale dokonce i únosy za výkupné.